pondělí 8. prosince 2014

Transformace do reálna: Plzeň

Zdravím vás! Ano, já, jsem tady a rozhodla jsem se opět promluvit k řadám svých věrných. Tudíž vám děkuji, že jste na mě nezanevřeli, protože jak již jsem avizovala na facebooku, někdy to prostě nejde, nejde a nejde.

Ač v období, kdy bylo na blogu ticho po pěšině, zúčastnila jsem se záležitosti velmi blogerské, a to srazu. Za tímto účelem jsem si vyjela do Plzně, která je pro mě díky mému pobytu v Pardubicích (zdráhám se nazývat přebývání v kolejním kamrlíku bydlení), ještě jakž takž slušně dosažitelná.

Poté, co jsem se nemohla zúčastnit předchozího srazu v Praze, jsem už mohla plánům Domči uniknout jen stěží. A kdo by taky utíkal? Je úplně ostudné Domču neznat, protože mi věřte, že jakkoliv na takováhle ňuňu oslovení nejsem, Domča je úžasné zlatíčko a basta.

A tak jsem se mohla seznámit s také s Péťou, Terkou, která až začne blogovat, bude v nás mít jistě své první čtenářky a hned dvěma Klárkami - pro upřesnění Claire a Clarky, která nám udělala krásné fotky (se kterými se můžu doma chlubit).

čtvrtek 6. listopadu 2014

Nas*aný článek o pardubickém Einsteinu

aneb Jsem nesnášenlivá frigidní intelektuálka

Zdravím, lidi.

Je hrozně fajn mít vlastní blog. Můžete tam dělat, cokoliv vás napadne, psát, co chcete a třeba si zanadávat. Což dneska hodlám udělat, poněvadž jinak mi už nezbývá nic jiného, než mlátit hlavou o zeď. Protože i člověk, který má sluníčkovou profilovou fotku s vyceněným výrazem pozitivního motivátora století, může být občas pekelně nasraný.

A vy mě určitě politujete.

Tentokrát to opravdu nebude žádná vtipná historka. Tohle myslím smrtelně vážně.

Takže od začátku. Asi víte, že jsem nastoupila do pardubického Einsteinu (jestli ten kód neznáte, tak se styďte a napište si to do takového malého okýnka vyhledávání co mám vpravo nahoře. Jistě chápeme, že to dělám jen a jen proto, aby si mě někdo nespojil se jménem mého zaměstnavatele, že jo).

Studentovi každá korunka dobrá. Při třech dnech školy za týden se to dá docela hezky stihnout. A něco pro to přece překousnete, říkáte si. Jenže po třetí směně jsem o tom jaksi začala pochybovat.

sobota 1. listopadu 2014

Být svůj, být svá

A je to tady. První listopadový článek a s ním i další toulání se myšlenkami. Tak jestli chcete, pojďte se mnou.

Na počátek vám položím jednu otázku: zamýšleli jste se někdy nad těmi frázemi, výrazy, které plují všude kolem vás? To co je vám denně předkládáno, vy to tak nějak automaticky přijímáte, ale už nepřemýšlíte nad tím, co to doopravdy znamená?

Najít za tou kouzelnou formulkou původní smysl sdělení, bývá občas velmi záludné. Ale také zábavné a snad i poučné. A já už to nebudu dál natahovat a předhodím vám jeden konkrétní příklad.

Buďte svá, křičí na nás reklamní poutače. Buďte svá v rytmu dunící hudby, když se v zástupu dalších probíráte novou módní kolekcí. Jenom s námi toho dosáhnete. Dnešní doba vyžaduje originalitu. A my ji prodáme. Vám všem.

středa 29. října 2014

S čím se na sobě musím smířit

Pěkný den vám přeji. Po minulém dekadentním článku by to zase chtělo připomenout světu, že mám taky nějakou úroveň, takže tu přicházím s krátkým zamyšlením, jehož podstatou by mělo být jediné...

Nejsem dokonalá.

No to ovšem nikdo z přítomných nečekal.

Nevadí mi, že nejsem bezchybná vyžehlená kráska. Nebo uhlazený a kultivovaný člověk. Že se po většinu času pohybuji s plavností rozjetého parního válce. Že mám trochu zvláštní smysl pro humor, který ne vždy ostatní chápou. Že se často chovám iracionálně a logické uvažování je mi zhruba tak blízké, jako kvantová fyzika a sportovní gymnastika. Že občas trochu piju.

S tím vším se dokážu popasovat a jaksi to akceptovat. Mám to na sobě i zcela egoisticky ráda, protože mě to činí právě tím člověkem, co se vám tu prostřednictvím blogu prezentuje.

Pak jsou tu ovšem i věci, které se přijímají hůře.

pátek 17. října 2014

A plní se...

...typické popůlnoční vykecáváníčko


Před několika dny jsem takhle šla po ulici, když mě zčistajasna zasáhla dávná vzpomínka. A tak jsem tu najednou byla, obklopená lidmi, ruchem a padajícím listím a začala se rozpomínat na to, co přede mnou můj mozek tak dlouho ukrýval.

Vážně už netuším, kolik mi bylo tenkrát let. Podstatné však je, že to bylo mé nejvíc telecí období. Že by snad dvanáct? Byla jsem velmi nejisté dítě, což málokoho překvapí. Nevěřila jsem si. Byla jsem zakřiknutá, zamlklá, neuměla jsem se prosadit a ochotně se nechávala zneužívat, co se poskytování domácích úkolů a pomoci při písemkách týkalo. Snažila jsem se co nejvíce splynout s davem.

Jenže přes to všechno jsem měla sny. Takové, kde jsem byla dokonalá, krásná, úspěšná. Kde jsem se nebála a byla někdo.

neděle 12. října 2014

Jsem v Pardubkách. A...?

50 naivně směšně tragicky hloupých prvních dojmů čerstvé vysokoškolačky

Zdravím, přátelé. Není možné, že by vám uniklo, že se momentálně po většinu času vyskytuji v Pardubicích, kde jsem začala studovat na zdejší univerzitě. Ale kdybyste to náhodou nevěděli, tak jen pro jistotu: Studuji na Univerzitě Pardubice. Tak, teď to už víte taky.

Že je to změna obrovská, netřeba dodávat, protože je to zcela jasné. Jen pro případ, že by vám to jasné nebylo: Je to obrovská změna.
(Ok, tohle už mě přestává bavit.)

Nové prostředí, noví lidé, nové situace – to vše znamená také spoustu dojmů, o které bych se s vámi ráda podělila. Takže pokud jste celí žhaví na to, co mi během zhruba tří týdnů proběhlo hlavou, neostýchejte se a vlítněte na věc.

středa 8. října 2014

Jak vidím lidi

Upřímně, jedna z nejednoznačných věcí v mém životě je můj vztah k lidem. Pokud máte chuť do něho být zasvěceni, směle čtěte dál.

Vzpomínám na doby gymnázia a profesora fyziky pana Bjolka, fantastickou dvoumetrovou figuru s vizáží šíleného vědce. Bohužel jsem neměla to štěstí, aby mne někdy učil, nicméně z jisté suplované hodiny si pamatuji, jak se oháněl s pružinou a dalšími proprietami a vysvětloval, co že je to oscilátor.

No a to, jak vidím lidi, je velmi podobné. Tento můj postoj dokáže na pomyslné stupnici lítat z bodu totální nenávist do pojďme se všichni obejmout. Z čeho taková rozporuplnost pramení?

Musím konstatovat, že můj vztahový oscilátor patrně bude trochu vadný kousek, protože se čím dál častěji zasekává v tom prve zmíněném bodě. Naštěstí pro lidi.

neděle 5. října 2014

Tak už taky na facebooku

Dneska vás potěším ještě dalším drobným sdělením. Jak jste si možná všimli, napravo vám přibyla úžasná možnost lajknout mou facebookovou stránku, protože... ano, i můj blog už jednu má.

Dlouho jsem facebooku odolávala i co se osobního profilu týkalo (dočkala jsem se ho až v květnu tohoto roku), a když už si můžete v dnešním článku přečíst, jak mi změna občas může prospět, řekla jsem si, proč nezaložit trochu toho prostoru pro mé internetové děťátko i na tom veleslavném facebooku.

Pokud mi tedy budete chtít projevit nějakou tu sympatii, je to pro vás úžasná příležitost. Pokud nechcete, tak to prostě ignorujte - já jsem facebook ignorovala dost dlouhou dobu, takže to chápu.

Kterak konzervativec ocenil změnu

...aneb Můj milý deníčku online a trocha kolejní poezie


Jedno vám povím, přátelé. Co jsem se tak se svým životem nastěhovala do bloku D pardubických kolejí, zažívám (i přes občasnou emocionální houpačku), velmi spokojené dny. Samotnou mě to překvapuje, protože v tom činorodém a aktivním člověku se chvílemi ani nepoznávám. Své pochopitelně dělá i kontrast proti těm čtyřem měsícům nicnedělání, každopádně to však takové v dobách střední nebývalo.

Možná máte v paměti, jak jsem tu na vás před několika měsíci sypala všechny své strachy a obavy z obrovského neznáma. Pro člověka, který se drží zuby nehty všeho důvěrně známého a neměnného, to bylo obrovsky nelehké rozhodnutí. Přestože jsem ho učinila, nespatřovala jsem na něm pranic pozitivního.

Patrně jsem však někde v hloubi duše věděla, že změna oproti letitému vzdělávacímu stereotypu v místě bydliště je žádoucí.

středa 1. října 2014

Pravidla ohledně akné: Yay or Nay?

Zdravím a vítám vás u článku, kde se opět po delší době podíváme na akné z té praktičtější stránky.

Chtěla bych předestřít, že v téhle oblasti velmi nerada cokoliv generalizuji, protože my, lidské bytosti, jsme nesmírně individuální. Co funguje pro jednoho zkrátka nemusí fungovat pro druhého, už proto, že akné může mít neuvěřitelnou spoustu příčin.

Proto mi nezbývá, než mluvit o sobě, protože někoho jiného bych si na svědomí nevzala, že ano. Ráda bych vám tedy shrnula, jak se stavím k tradičním radám ohledně léčby akné, takové té hromadě věcí, co na vás ochotně vyklopí strýček Google, když zadáte jedno jediné klíčové slovo.

Patrně by bylo záhodno upřesnit, co vlastně pojmem samotného akné myslím. Tak tedy, zlom přišel ve chvíli, kdy jsem akné přestala vnímat jako kosmetický nedostatek, ale místo toho jsem na něj začala nazírat jako na nemoc, něco s hlubší příčinou, kterou je třeba odstranit.

Co mi k tomu skutečně pomohlo a které rady naopak považuji za pro mě neúčinné, nebo rovnou postavené na hlavu?

neděle 28. září 2014

Co je to odvaha?

Zdravím vás. Dáte šanci poněkud neuspořádanému proudu myšlenek?

Hádám, že mě zde zavedly vaše reakce. Komentáře, které čítám pod články a obzvlášť pak ty pod tím minulým.

Dostává se mi takových přídavných jmen jako silná či odvážná. To jsou hezká slova a určitě potěší. Mně se pochopitelně líbí představa mne samé, jako takovéhoto člověka.

Skutečně si myslím, že mě události posledního roku a jednoho měsíce k tomu značně změnily. Posílily, zocelily. Co se takových běžných strachů a starostí týče, nebojím se, aspoň ne tolik, jako dřív. Jsem tvrdší, odolnější.

Jenže znáte to. Tvrdé věci bývají křehké.

pondělí 22. září 2014

Omítka v tubičce a hra na Kim

Tak přišel čas pořídit nějaké nové dokladové fotky. Ta neoblíbená povinnost, která mě stihne vždy po několika letech. Víte, jaký mívám pocit z toho, když mě fotí někdo cizí, a jak to dopadá (viz naše vděčné a věčné maturitní tablo).

Den focení je dnem významným, protože určuje, nakolik debilně se budete šklebit ze svých dokladů dalších pár roků. Rozhodla jsem se to tedy vzít zodpovědně.

Ten, kdo mě zná, ví, že od té doby, co ke mně připlachtila Enčina obálka, propadla jsem kouzlu minerálního make-upu. Což prakticky znamená, že klasický make-up jsem na sobě neměla několik měsíců.

Vážně. Ani se mi nechce tomu věřit. Ale je to skvělý pocit.

čtvrtek 18. září 2014

Ukažte, kdo jste

Vítejte u nového článku. Dnes se vám opět chystám sdělit velkou myšlenku, tak se na to raději pohodlně usaďte.

Troufám si říct, že nikdo z vás není permanentně schovaný doma. Interakcím s širším okruhem lidí se vyhnete. Příležitost, která se ale naskytla mně, byla - a stále je - zcela jedinečná. Jak asi mnohým z vás neušlo, má premiéra na vysoké škole se blíží, avšak za sebou už jednu podstatnou událost mám.

Jedná se o pardubický seznamovák u Máchova jezera (ze kterého jsem vás tak poctivě zdravila). Ačkoliv si tento pobyt zasluhuje článek plný sžíravého humoru, dnes se mu budu věnovat z hlediska poněkud jiného. Řekněme, že v jistém ohledu serióznějšího - tedy na moje poměry.

Od minulého roku jsem ušla ohromnou cestu. Zatímco vloni jsem byla ochromená tím, co se děje, a rozjíždělo se moje ohromné trápení, letos jsem se rozhodla vydat do nového, neznámého prostředí mezi neznámé lidi.

neděle 14. září 2014

Další střípky z brigády

...aneb raději vám to povím, dokud si pamatuji nechutné detaily

Zdravím!

Protože brigáda v Einsteinu je nevyčerpatelná studnice námětů a protože mám po kruté chorobě opět povídavou, tak to tady zase odlehčím. Navíc musím konstatovat, že se má čtenářská základna neúměrně rozrůstá o řady mých už bývalých spolužáků z gymnázia, šíří se to mezi nimi jako mor, ti lidi neudrží tajemství - no a tento okruh se takovýchto příspěvků nepokrytě dožaduje.

Vlítneme tedy na to.

Když pracujete v centru města, setkáváte se spoustou lidí. Z té spousty poté vykrystalizuje pár jedinečných pravidelných zákazníků, na které nemůžete jen tak zapomenout. Ráda bych vám je přiblížila.

středa 10. září 2014

Půst pro pleť aneb Kdybych já byla chlap... nebo pračlověk

Zlatíčka, drahouškové, vítejte u nového článku, u jehož čtení vám pochopitelně přeji klid, pohodu a nohy v teple. Dnes z pomyslného šuplíku lovím své oblíbené téma, kterým je pomlouvání zlého kosmetického průmyslu, který nás činí závislými na neužitečných vodičkách a krémech. Na ty mám dost spadeno, ostatně jste si již dosyta početli zde, zmínila jsem se o tom i tady.

Má péče o pleť má prakticky stále to stejné, neměnné schéma. Voda, trošička krému, večer odlíčení s Alverde či odličovacím balzámem od šikovné Míši (zdravím!) a sladké medové patláníčko.

Nicméně, při našem skvělém pardubickém setkání se  Zdeňka, kterou určitě znáte odsud, se mnou podělila o své bohaté zkušenosti, zahrnující asi tak polovinu sortimentu tamější dm drogerie, zvláště pak přírodní kosmetiky. Navnadila mě především na odličovací oleje od Saloosu, na které jsem už ostatně kdysi dávno předtím byla navnaděná sama, ale plány mi překazil fakt, že v našem dm je prostě nevedou, takže to vyšumělo víceméně doztracena.

neděle 7. září 2014

Panoptikum supermarketní

...typologie, kterou ještě neznáte, a něco málo navíc

V tuto chvíli na vás usilovně mávám ze seznamováku a posílám vám další článek. Už v předchozím příspěvku o mé brigádě jsem vás navnadila na historky a postřehy z tohoto zaměstnání. Nuže pospěšte si, protože takřečený Einstein (významné spiklenecké mrkání) vám již otevírá své brány.

Exkurze to bude jistě poučná a slibuji vám, že vám přinese zcela nový pohled na lidstvo. Vítejte ve světě, kterému vládnou letáky s akčním zbožím, načtyřikrát složené bankovky a veselé pípání bezkontaktních karet.

Pro zachování autentičnosti při prohlídce prodejny doporučuji odložit stravu i nápoje. Nebojte se, budete mít čas se tím zadusit v krásných sedmi minutách a pětadvaceti vteřinách, které vám (snad) pro tyto účely vyměřím.

Ale teď zpět na začátek příspěvku. Mluvila jsem o nějaké bráně? Šéfová vám už otevírá vestibul!

čtvrtek 4. září 2014

Útočníkem bez důvodu

Vítejte u dalšího článku, který má ambice pyšnit se štítkem "psychika". Ono to bude patrně označení poněkud diskutabilní. Přesto vám hodlám sdělit své důležité životní poselství, protože na ty já jsem odborník. Mimochodem, posílám pozdravy z našeho pardubického seznamováku na Mácháči.

Máte chyby? Tedy něco, o čem jste přesvědčeni, že to chybou je? Něco, za co se vlastně stydíte? Anebo z jiného soudku: rozhodli jste se zaujímat určitý postoj, specifický životní styl? Existuje nějaká byť i drobnost, která vás činí zkrátka právě tou osobou, kterou jste, zároveň však tušíte, že jiní lidé by proti tomu mohli mít teoreticky určité výhrady nebo by jejich názor na vás nebyl úplně dle vašich představ?

Kam tímto složitým propletencem otázek mířím? Pokud teď ctěný čtenář přemýšlí, zda by se na základě výše uvedeného dotěrného odstavce otázek mohl identifikovat, tak jsem spokojená, neboť přesně o tohle mi šlo.

Abychom si rozuměli dobře, v této chvíli mě nezajímají vaše ať již imaginární či skutečné mouchy, či váš přístup ke světovému dění, vážné hudbě, zda propagujete tlustou černou linku kolem očí, jaký máte názor na veganství, jestli raději nosíte neonové legíny či jste spíše na okované martensky, co vám sahají až po kolena.

pondělí 1. září 2014

Tak už se začleň! aneb Pokladnická anabáze

Tož jsem se rozhodla, že si s vámi popovídám o své brigádě. Nejedná se o nijak spontánní rozhodnutí vzhledem k tomu, že jsem tento článek avizovala už dopředu. Už od začátku to bylo něco, o čem jsem věděla, že to budu muset katapultovat do blogosféry. A tak se také děje.

Co už většina z vás ví, je, že pracuji v jistém nejmenovaném supermarketu. Abych byla přesná, v době psaní tohoto článku si tam takříkajíc odpykávám své poslední dny. A v den publikování už to bude za mnou. Nejmenovaný je ten supermarket zejména proto, že mi jej smlouva zakazuje jakkoliv pomlouvat. Tedy ne přesně těmito slovy, ale podstata je stejná. Ani jedno křivé slovo. A protože jsem zaměstnanec vzorný, tak se toho držím. Co kdyby mi něco uklouzlo?

Na druhou stranu... mám vás, své čtenáře, ráda a zatajovat před vámi fakta mi přijde kruté. Vždyť přece znáte mou upřímnost. A proto vám napovím.

čtvrtek 28. srpna 2014

Spolehlivý zmizík na jizvy?

Pěkný den přeji.

Je o mně všeobecně známo, že množství mých jizviček zkrátka odpovídá četnosti akné, které jsem měla. A protože jste pozorní a vnímaví a máte vynikající paměť, tak taky víte, že si z nich zase tolik nedělám. Ono si stačí jen zběžně prohlédnout starší fotky a jste vděční za to, co máte na obličeji teď, to vám garantuji.

To ale neznamená, že mi nedělá radost, když vidím, jak mi obličej postupně takříkajíc bledne. Na to jste se ostatně mohli dosyta vynadívat v jakémkoliv příspěvku z kategorie Akné aktualit.

Na boj s jizvami se nijak urputně nezaměřuji a vlastně na ně nijak zvlášť nemyslím, což je ten nejlepší přístup, který se mi mohl přihodit. Jen tak je nechávám v tichosti blednout a rozdíl si uvědomuji až ve chvíli, kdy porovnám novu fotku s tím, co už ve speciální složce v počítači skladuji delší dobu.

neděle 24. srpna 2014

Rok poté

To máte tak. Kdyby byl blog živou osobou, asi bych jej odpíráním potravy v podobě pravidelných výživných článků s pestrým, vyváženým a zdravím prospěšným obsahem asi už dávno zabila. Jenže blog naneštěstí pro něj nedýchá. Dokonce se na něj ani nepráší, což ve výsledku způsobuje, že mi to zanedbávání jakžtakž prochází.

Jenže i přes tento fakt jsou tu stále nějací ti čtenáři, kteří si zaslouží vědět, co se děje a jak se protloukám. Takže tímto vám děkuji, že se stále najde někdo, kdo pročítá (nebo si přinejmenším zobrazí) mé starší články.

Teď už ale k tomu, co naznačuje nadpis. Blížím se do cílové rovinky jednoho roku. Tedy co se blogu týče, ten má ještě měsíc čas, jedná se mi o konec srpna roku 2013, kdy jsem začala mít s akné výraznější problém. Přijde mi docela neuvěřitelné, že je to tak dlouho. Tuhle obligátní větu si prostě odpustit nemůžu.

pátek 20. června 2014

Kosmetické zemětřesení

Ano, i takhle by se dal nazvat vývoj v oblasti mnou používané dekorativní kosmetiky zhruba v posledním měsíci. Přečtěte si tedy, co že se událo za převratné objevy.

Když jsem do světa vyhlásila, že hledám nový pudr, v komentářích se skutečně objevila spousta návrhů. Se svým příspěvkem přišla i Enka - respektive pokusila se mě přesvědčit, že bych měla vyzkoušet minerální make-up.

Co mi tohle sousloví tenkrát říkalo? Eh... pro mě? Vážně? Nemám ráda, když se o něčem hrozně moc mluví, každý to má, každý to chválí, což se v případě minerálů určitě děje. Vím, že se svým postojem k příliš profláklým věcem nejsem jediná.

Když se ale Enka nabídla, že by mi mohla něco ze svých bohatých zásob odsypat, neodmítla jsem, protože zase až tak pitomá nejsem, když mi někdo něco dává, abych to nebrala.

neděle 15. června 2014

Pro koho že to vlastně píšu?

Přeji pěkný den, moji milí.

S deníčky jsem na tom nikdy nijak slavně nebyla. Pochopitelně, že jsem jich pár měla. Nicméně, záchvaty, kdy jsem se nadšeně vrhala do zapisování průběhu daného dne, bývaly nárazové a rychle odezněly. Potom bylo ticho. Tři měsíce, půl roku, rok, dva. Cítila jsem obdiv vůči lidem, kteří měli natolik zajímavý život, aby jím popisovali další a další řádky tajných sešitů a velkých knih plných nepopsaných bílých listů.

Ono to souviselo s tím, že tito lidé byli většinou hrdinové knížek. A věřte mi, že jsem jich přečetla hodně. Jejich život byl plný vtipných, ale i dojemných situací, o které se vždy na stránkách knih podělili, ačkoliv jejich deníčky a zápisníčky většinou nesly nepřehlédnutelný nápis "tajné".

Že by to byl ten punc tajemství, co jim dodával na čtivosti a lákavosti? Musela jsem to zkusit. Pořizovala jsem si sešity, o kterých se nikdo neměl dovzvědět. Vžycky to ale dopadlo tak, že jsem jen nasála vůni nového, hladkého papíru, napsala dvě slova a sešit zklamaně odložila. Evidentně ani tajemství nefungovalo.

pátek 13. června 2014

Akné aktuality: Konec pravidelným kontrolám

 ...3,5 měsíce bez antibiotik

S další návštěvou na kožním přišel čas pro nový díl aktualit ze života mé pleti. V horkém středečním odpoledni jsem si užila svou obvyklou výletní jízdu vlakem a tramvají. Jistě znáte ten příjemný pocit, když své sedací partie pracně odlepujete od sedadla, že ano?

Ale to jen na okraj. Slunečné počasí vzbuzuje nutnost řešení dalšího problémečku. Je potřeba pořádně chránit obličej, obzvlášť jizvičky - přestože je známá věc, že si z nich tolik nedělám, přece jen nestojím o to, aby zbytečně ztmavly.

Přiznám se vám bez mučení, že opalovací krémy mě nikdy moc nebraly a nijak jsem je neřešila. V pleťovém krému vždycky nějaké to nižší SPF bylo. Cíleně se neopaluji prakticky vůbec a podotýkám, že s chytnutím té správné barvičky nemám žádný problém. A na takové to nárazové napatlání mi bohatě stačí patnáctka.

Nicméně, můj ksichtík si teď žádá něco víc, a tak se budu muset poohlédnout po vhodném výrobku s faktorem 30-50, jak doporučila paní doktorka.

úterý 10. června 2014

Příliš mnoho myšlenek

Zdravím všechny své milé čtenáře. Další, neplánovanou pauzu jste už patrně zaznamenali. Času mám spoustu, takže se na něj nechci určitě vymlouvat. Ostatně, nechci se vymlouvat vůbec na nic. Jen vám tu předložit pravdu, jak bývá mým dobrým zvykem. Jinými slovy - vykecat se a čekat na rozhřešení.

Už to tak bývá, že s odpadnutím jedné starosti se začnete zaobírat něčím jiným. Tohle období pro mě znamená obrovské změny. Úspěšně jsem odmaturovala, takže se zdá, že sluníčko může svítit (což také dělá) a ptáčkové radostně cvrlikat (jakbysmet). Tak v čem je problém?

Pochopitelně, že maturitou život nekončí a nemůžu očekávat, že budu pobírat doživotní rentu, popíjet martini a důležitě vykládat svá moudra protkaná vtipnými historkami ze středoškolského života. Bohužel je tady ta věc, které se říká... vysoká škola.

pátek 23. května 2014

Maturitní speciál: Jak se měla má pleť?

Po nehorázné a trestuhodné odmlce zdravím všechny své věrné čtenáře! Jak jistě víte, měla jsem poslední dobou napilno právě díky oné slavné zkoušce dospělosti. Patrně vás ani nepřekvapí, že jsem odmaturovala a se školou jsem se mohla rozloučit s úsměvem, který se ani ne za půlhodinu nato proměnil v poněkud opilecký škleb, protože kdo by čekal se slavením, když mu žádná antibiotika nebrání v tom, aby se mohl nalíznout už po poledni, že ano... Pamatuji si, že maminka říkala, že za maturitu dostala uherák. Já jsem od ní obdržela balík organického čaje. Jak si to vysvětlit? Časy se mění. Nicméně, čaj je neuvěřitelně voňavý a dle prvního testu i chuťově výborný.

Zatímco ostatní lidi ze stresu hubnou, já se osypávám těmi největšími zrůdnostmi. A o úbytku váhy nemůže být v mém případě ani řeč. Dokonce i v průběhu maturity, kdy ostatní seděli se sevřenými žaludky, jsem pobíhala ze studentské místnosti s občerstvením do přípravny a vyžírala jsem, co jsem jenom mohla.

středa 14. května 2014

Markéta K.: Přežívám jen na vodě

A přicházíme s exkluzivní reportáží... ze svatého týdne? Jak se daří? Kde je budoucí maturantka? Poloha lokalizována: trhá sebou v křečích před notebookem... to asi musí bolet! Počkat, co že to říká? Prý že tancuje...? Tak to se vám omlouváme za mystifikaci, přátelé! Vzhledem k její večerní rozjívenosti je jasné, že není zase tak plně zaneprázdněna. A to je pro nás dobré znamení, protože by vám mohla sdělit něco ze svého života.

Nacházíte se v důležité a neopakovatelné části své životní cesty. Jak se cítíte?
Výjimečně... pitomě. Patrně si nedokážu uvědomit tu důležitost. Připojila jsem se na facebook a ---


Ty jsi na facebooku?! Zrádkyně, neholedbala jsi se tím, jak nezávislá jsi?
Kdy přesně jsme si začali tykat? A na mou obranu, byla jsem k tomu donucena. Abych mohla i po letech stalkovat lidi, se kterými jsem kdysi dýchala stejný vzduch v jedné vydýchané učebně.

A abych se dostala ke svému původnímu sdělení - na tom facebooku běží statusy o tom, jak se všichni promění ve vyděděnce bez maturity a kosmetičky (v zájmu lidstva doufám, že nebudou pracovat pro Mary Kay). No a co na to já? Ukrutně se jim směju a po večerech ujíždím na Garbage (zdravím Odulu!) a sepisuju imaginární rozhovory.

pondělí 12. května 2014

Tohle moje pleť nemá ráda

Nazdar přátelé. Patrně jste zaznamenali, že je tu poslední dobou ticho po pěšině? Tož snad se na nás ta Markéta nevykašlala? A to víte, že ne. A na důkaz svých slov vám posílá pozdrav přímo ze svaťáku! On totiž za mě asi nikdo tu maturitu neodblekotá. Ani přijímačky nenapíše - takže tolik ke snížené aktivitě - ona je zase zvýšená někde jinde, to mi věřte.

Nyní už k samotnému článku. Chtěla bych vám rychle poreferovat o tom, s čím si moje pleť moc nesedla. A pro dnešní den to budou dva přípravky.

K mojí pleti obecně bych řekla, že ohledně kosmetických přípravků není nijak přecitlivělá. Se silikony jsem nikdy problémy neměla a většina dekorativky mi nijak velkou hlavu nedělá. Přesto se nakonec problémy vyskytnou na nějakém nejméně očekávaném místě. Takže pojďme na to!

pátek 2. května 2014

Jak to bylo s tím focením

Drahoušci... Jednoho dne jsem se vyjádřila naději, že budu schopna o svém focení na tablo mluvit s nadhledem. A vězte, že ta chvíle už nastala. Já teď vzhledem ke svému vytížení (dnes začíná písemná část maturity - páni, takhle napsané to vypadá ještě hůř) nemám dost mozkové kapacity na nějaké hlubší přemýšlení a odhalování filosofických pravd, a tak prosím vemte za vděk jednou fakt hustou stórkou z mého života.

A počteníčko to bude dlouhé. Takže si utíkejte pro něco k jídlu. Anebo žvýkejte listy koky, jako to dělají řidiči na těch nejděsivějších silnicích světa, aby neztratili pozornost a neusnuli...

Ve škole
Středa. Památný to den. Po vzájemném úterním ujišťování, že se nebudeme malovat, jsme skutečně přišly nenamalované. Již předtím nás i můj spolužák a řidič poněkud nespolehlivé oktávky v jedné osobě, jak se za chvíli dozvíte, podpořil svým prohlášením, že taky rozhodně přijde bez make-upu.

Když se holky nahrnou do třídy, vypadá to, že vypukla nějaká epidemie. Nemáme oči. Vypadáme poněkud nemocně.
"Já jsem Katka," hlásí dotyčná slečna, když na ní utkví pohled profesora.
Jediný, kdo přišel do třídy s full face makeupem, je naše nonkonformistka (tehdy ještě rudovlasá, nyní blondýna a bruneta - záleží na tom, z které strany zrovna sledujete její profil).

O hrozivých strastech s povolením odjezdu na focení se raději nebudu rozepisovat. Faktem je, že se v průběhu vyučování nenápadně vytrácejí pětičlenné skupinky lidí a postupně startují směrem na Příbor.

úterý 29. dubna 2014

Já + Pleťový krém: Jak se vyvíjel náš vztah

Pěkný den přeji. Myslím, že ve skromných dějinách mé kopečkárny ještě žádný článek neměl tolik propagace. Slíbila jsem napsat něco o krému, který jsem si objednala od alchymistky Míši. Ovšem nejen to. Při této příležitosti bych také ráda shrnula svou krémovou minulost a jaké postoje jsem k tomuto nezbytnému patlátku postupem času zaujímala.

Začněme někde na počátku mé puberty. Tehdy se mi začala mastit pleť, tvořit pupence - no prostě, jak nečekané, že ano. Začala jsem používat první "péči". Tuším, že to bylo ještě před čisticím gelem z Avonu - moje hluboké kosmetické prvopočátky. Ten krém mi koupila maminka. Garnier Pure. Krém to byl stejně modrý, jako ta tuba a dodnes si pamatuji jeho vůni. Stálo na něm cosi o jílu a jak perfektně matuje. Tenkrát jsem nějak moc neřešila, proč ho vlastně používám. A nemyslím si, že měl nějaký valný efekt.

sobota 26. dubna 2014

Vyhlašuji výběrové řízení na pudr

Na vědomost se dává lidstvu veškerému v blogosféře se vyskytujícímu, že já, Markéta, jediná svrchovaná vládkyně Teček a kopečků, hledati jsem se rozhodla nový dvorní pudr.

Dobrá tedy. Historie mnou užívaných pudrů není velmi bohatá. Vlastně se jedná o pudry všehovšudy dva. První pudr, který jsem kdy použila, byl těžká váha. Známý Dermacol Acnecover. A právě k němu jsem se víceméně ze zoufalství vrátila při zhoršení stavu pleti, po období, kdy jsem používala Rimmel Stay Matte.

Dermacol vážně kryje skvěle. Jenže má tu nepříjemnou vlastnost, že oxiduje do oranžova, což opravdu není mnou preferovaný odstín.

Kdybyste měli zkušnosti/ věděli o pudru, který hezky zmatní a aspoň trochu kryje (to hlavní má přecei jen na starost dvojka make-up+korektor), určitě mi dejte vědět, budu vám velmi vděčná.

pátek 25. dubna 2014

Akné aktuality: Vysychám?

 ...2 měsíce bez antibiotik

Ahoj děcka! Hlásím se vám s rancem aktualit ze života mé pleti. Možná jste si všimli, že tu takový článek neobvykle dlouho nebyl. Důvod je ten, že oproti předchozím návštěvám (nejprve po třech a poté po čtyřech týdnech), jsem to tentokrát protáhla na nějakých šest týdnů (nechce se mi to počítat). Úspěch, ne?

Znamená to však i delší období, které je třeba napěchovat do přehledu. A já jsem to už všechno zapomněla, fňuk!

Návštěva u paní doktorky byla rychlá a milá. Se stavem mé pleti je velmi spokojená (já taky!). Dál budu používat Eclaran a dozobu poslední plato Acnevacu.

Pokud mám popsat stav své pleti, krátce jen zrekapituluji to, co již bylo řečeno v nedávném článku. Mezi Voldemorty vcelku klidná, semtam nějaký pupínek, nic brutálního. V inkriminované dny zvýšený výskyt bouliček v oblasti brady, kolem pusy, na tvářích kolem nosu. Celkově jsem se stavem pleti velmi spokojená.

úterý 22. dubna 2014

Sebeúcta jako základ

Krásný den vám přeji. V tomto článku bych ráda do jisté míry navázala na ne tak dávný článek o sebekritice. Dnes se však bude o více, než cokoliv jiného, jednat o volný myšlenkový proud bez předem daného konceptu. Kam mě to tedy nakonec zavedlo?

Když si vzpomenu na to, čím jsem si prošla, nepřestávám žasnout. A i přesto, že jsem měla fáze, na které zrovna pyšná nejsem, tak upřímně - obdivuji se. Za všechno, co jsem nakonec zvládla, za to, jak jsem prošla svým nejtěžším životním obdobím. Ale nechme toho tklivého dramatického úvodu. On je totiž čas na... tklivý dramatický článek. A bude v něm hodně takových těch... teček.

Velmi dobře si vybavuji, jak jsem jednoho dne šla s maminkou pro něco do obchodu. Neměla jsem tenkrát na sobě make-up a hrozně moc jsem tam nechtěla. Už první pokus, kdy mi mamka pochválila, jak pěkně mi pasuje šátek k bundičce, šereně selhal. Byla to přesně ta odpověď ve smyslu, že tenhle ksicht už nic nezachrání. Na veškeré pokusy o konverzaci jsem odpovídala zarytým mlčením. Nakonec to mamka vzdala a mlčely jsem tam a zpátky.

Já jsem byla zlomená, hluboce nešťastná a rozlítostněná. Nepamatuji si, co přesně mi mamka tenkrát nakonec řekla. Ale tato slova se mi zaryla do paměti: "Možná kdyby si měla nějakou sebeúctu..."

sobota 19. dubna 2014

Tož tu máte těch 50 faktů

Zdravím. Bylo nebylo, za dávných časů kasala jsem se u Zdenule, že sepíšu svých vlastních 50 faktů... o sobě. A já sliby plním a věřím, že jste na tyto zásadní informace celí nažhavení, i když přicházím se zpožděním hodným Českých drah.

Tento článek rovněž bude možná nadlouho poslední příčetnou věcí, kterou v současném stavu zvládnu zkomponovat. Protože věřte mi, že olomoučtí vtipálci mi se svou pozvánkou k přijímačkám pořádně nabourali plány. Vlastně z nich zbyla jen hromádka pomačkaného šrotu.

Dost už ovšem bylo hodnocení mé současné situace, níže se toho o mně dozvíte ještě požehnaně. Tak tedy s chutí do toho!

Na nic tedy nečekejme a s chutí do toho!

0. Ano, mám i nultý fakt! Nemám ráda tagy. Tedy za předpokladu, že je to něčím blogu každý třetí článek. Nejzásadnější informací plynoucí z těchto výlevů je fakt, že daný člověk vůbec nemá fantazii, ale patrně je zdatný ve vyplňování formulářů.

Jednou za čas je to ovšem vítaný způsob, jak se o vaší (oblíbené) autorce dozvědět něco bližšího. Myslím, že už mě sice znáte zvenku i zevnitř báječně, ale proč to nepodpořit několika náhodnými informacemi?

středa 16. dubna 2014

Učím se rozumět

Krásný den přeji... Dnes bych se chtěla aspoň krátce opět věnovat tématu spjatému zejména se svou pletí. Jistě mi dáte za pravdu, že snad nejvíce frustrující je, když neznáte příčinu, proč se tohle děje zrovna vám. Pochopitelně že já o chci o tomto mluvit především v souvislosti s akné, může se však jednat o jakýkoliv jiný neduh.

Pátrání po příčinách bývá zdlouhavé a výsledky nejisté. Například já, a to mi věřte, bych si teď opravdu Gynex znova nevzala, abych zjistila, jestli to opravdu nebylo po něm. Děkuji pěkně. Ale zato dokážu vycítit, jak moje tělo reaguje. O tom, že mi Gynex nesedl, není pochyb. Na mou hormonální hladinu působil zhruba tak, jako když do lehce zvlněného rybníka hodíte pořádný šutrák. Žbluuuňk!

Takže co se mých hormonů týče, máme se teď spolu báječně. Pro ty z vás, kdo si potrpí na statistiky, během uplynulých pěti měsíců (už tolik!), co jsem Gynex vysadila, se mi nejen cyklus prodloužil (a efekt je to dle všeho trvalý), ale hlavně dokážu vycítit změny (přeloženo: kdy přijde Voldemort - více než trefný termín youtuberky bubz, kdybyste právě  začali pochybovat o mém duševním zdraví).

neděle 13. dubna 2014

Na drobnostech záleží aneb Opět o vlasech

Zdravím vás u dnešního článku. Jak je vidět, usoudila jsem, že je opět čas na můj další vlasový výlev. Jen těžko vám mohlo uniknout, že jsem majitelkou velikánské vlnité hřívy, že ji mám ráda a prostě v téhle oblasti trpím trochu narcisistickými sklony. Takže jistě chápete, že o vlasech toho z mé strany nikdy nemůže být řečeno dost.

O své péči o vlasy jsem vám psala první a také poslední článek na podzim. Co se od té doby změnilo? Nic a všechno. Kosmetiku a pomůcky používám pořád stejné. Otázkou je ovšem jak. Ono se totiž dá různými postupy docílit různých výsledků a je na každém z nás, aby našel to, co pro něj funguje nejlépe.

Proto prosím přijměte tento malý update. Pokud jsou vaše vlasy náhodou podobné těm mým, možná zde najdete něco užitečného. A možná budete mít potřebu sdělit mi, jak to zase děláte vy. Pokud patříte mezi lidi plochovlasé, berte to jako malou exkurzi do jiného světa. Již teď vám mohu slíbit exkluzivní foto svých zasucha rozčesaných vlasů!

čtvrtek 10. dubna 2014

Léky nejsou kosmetika

... aneb Přátelé, přestaňme s tou šmelinou


Pěkně zdravím, mé vážené a milé obecenstvo. Čas do maturity se kvapem krátí a dnes, kdy jsem se konečně odvážila spočítat, kolik přesně to činí, jsem poprvé krutě pohlédla pravdě do očí. Jistě chápete, že v poněkud vypjatější atmosféře vás nemůžu svými moudry krmit v pravidelných, výživných dávkách.

Ovšem jedna z věcí, které mě na mně samé rozčilují, je moje schopnost si pro všechno vybudovat návyky, pevná pravidla, od kterých se odchyluji zhruba s takovou lehkostí, s jakou by strojvůdce strhnul mašinu před neopatrným chodcem přecházejícím koleje (promiňte mi to lehce morbidní přirovnání, budiž to vyváženo jeho absolutní pravdivostí). Takže si říkám, že trocha spontánnosti mi jen prospěje, ačkoliv v rozumných mezích, protože vás, svých čtenářů si přece jen vážím natolik, že by mě ani nenapadlo vás šidit.

Avšak dost bylo vykecávání se. Cílem dnešního článku je podělit se s vámi o jeden můj drobný postřeh, skutečnost, že mě to vytáčí, je neškodná v porovnání s tím, jak může být tato činnost nebezpečná.

Jedná se mi o léky. A o to, jak je na ně nahlíženo a jak je s nimi zacházeno. I mně byla v mém poněkud hrbolatějším období učiněna nabídka, zda bych nechtěla sehnat přes kamarádku mé kamarádky tabletky na akné. Prý to bylo úplně úžasné, zabralo to - říkala to něčí sestra, která si toto léčivo nemůže vynachválit.

neděle 6. dubna 2014

Blesková smrt

... aneb jak jsem zavraždila opar ve dvanácti hodinách

Krásný den přeji, moji milí. Doufám, že jsem vás svým předchozím výlevem moc nevyděsila. Každopádně pracuji na tom, abych mohla v budoucno napsat článek o focení s trochu větším nadhledem.

Ale teď už k věci. Pokud náhodou občas nahlédnete, co že to vyvádím na twitteru, mohli jste zaregistrovat, že v předvečer focení, tj. v úterý, se na mém účtu strhla panika. Hysterčení v přímém přenosu. Důvod? Průměrně inteligentní foxteriér (nesmrtelná hláška našeho matikáře), z podnadpisu odhalí, o co se jednalo.

Kolem deváté hodiny večerní začalo být jedno místečko na mém spodním rtu podezřele drsné a pomalu nabývalo monstrózních rozměrů. Při pohledu do zrcadla to se mnou málem švihlo. Na rtíku se mi již začala rýsovat nenáviděná struktura, ve které vyvstávaly zárodky puchýřků.

Co v takové situaci začít dělat? Rozhodla jsem se pro vyváženou kombinaci hysterických nadávek a slz nad fotkami předem odsouzenými k zániku. Poté jsem chvíli chaoticky hledala na Googlu a vzývala všechna božstva, abych se probudila z tohohle děsivého snu. Mít opar dvanáct hodin před focením? To je přece jen příliš kruté!

čtvrtek 3. dubna 2014

Krátké večerní povídání aneb Jsem blázen

Jak jste si všimli, na chvilku jsem se odmlčela, aspoň mi přišlo, jako by uběhlo milion let, i když to ve skutečnosti tak není a na regulérní článek je času dost. Ne, že by mi došla slova. Nadávám pořád docela dobře. Byla to chuť. Téměř dvanáctihodinové focení na maturitní tablo mě vysálo. Považuji jej za jednu z nejhorších životních zkušeností, co jsem vůbec neměla. Nic mi nesedlo, cítila jsem se nepohodlně, zranitelně, nervózně, nešťastně, s pocitem, který je mi tak dobře známý: "Vůbec sem nepatřím."

Jedna věc bylo věčné čekání v zakouřeném ateliéru, který nám všem zabarvil oči do ruda. No ale tím hlavním bylo focení samotné. Fotograf poznal sotva mě uviděl, jak nervózní jsem. Je to reakce, kterou nemůžu ovlivnit. Třepu se a všechny svaly mi cukají. Na něco jako nenucená přirozenost můžu rovnou zapomenout. Navíc s tím děsivým make-upem. Chápu, pro fotky možná musí být. Ale s hnusnými stíny pod očima a tlustou vrstvou make-upu jsem se cítila strašlivě. Přemáhala jsem chuť utéct a bylo to jako poprava.

úterý 1. dubna 2014

Ach ta sebekritika!

Pěkně vás zdravím u nového příspěvku. Proč nezačít ten duben trochu zostra, kriticky, řekla jsem si. Chci kritizovat sebekritiku, abych byla přesná. Jedná se o věc, která je v našich životech naprosto běžným standardem a lidi, kteří se snad náhodou vymykají, mnohdy dostávají nehezká přídavná jména.

Já sama tohle ve svém okolí vídám a slýchám pěkně často a docela mě to vytáčí. O co přesně jde? Představte si situaci, kdy někoho pochválíte, jak mu to sluší. Dostalo se vám někdy odpovědi typu "Když myslíš..." nebo "Ani ne..." nebo "Sice to není pravda, ale dík" popřípadě dokonce "Ty moje špeky/ ten můj ksicht už stejně nic nezachrání"? Nebo jste dokonce takhle někdy odpověděli sami?

Jak se mohlo stát běžnou součástí našich životů, že se neustále shazujeme? Proč má každý potřebu sdělovat světu, že mu to vůbec nesluší, když mu někdo tvrdí opak? Zamysleli jste se někdy nad tím? Já sama tyhle zamindrákované průpovídky nevedu a nikdy jsem k nim sklon neměla, vyjma možná dvouměsíčního období, kdy byla moje situace aspoň trochu pochopitelná, přesto mě to k takovým řečem ještě pořád neospravedlňovalo. Troufám si tvrdit, že spousta lidí - tedy žen, abych byla přesná - které odpovídají na pochvaly sebekriticky, takové věci jako já řešit nemuselo.

sobota 29. března 2014

Na válečné stezce s akné

Vítejte u mého nového výtvoru. O čem že to bude dnes? Jednoho slunečného rána mě napadlo, kolik věcí jsem, ať již v přímé či nepřímé souvislosti s onemocněním akné nasbírala. Kolik jsem toho zkoušela. Rekapitulovala jsem úspěchy a neúspěchy. A že se jedná o dlouhou cestu, mi začalo docházet, když se mi vybavovaly stále nové a nové věci hodné zmínky.

A aspoň o pár věcí z tohohle seznamu bych se s vámi v tomto článku chtěla podělit. Zhodnotit jejich účinnost či neúčinnost, přiblížit vám pár vzpomínek a myšlenek.

Připraveni?

úterý 25. března 2014

Když namočím si tlamu do medu...

Vítám své milované obecenstvo u nového článku. Dnes budu trochu míň myslet a víc konat. Se sestrou jsme v podstatě vyrostly na písničkách Svěráka a Uhlíře (kromě dalších podnětných vlivů jako Čechomor, Buty, Kabáti... Rammstein). Takže. Velmi živě si pamatuji jednu bůhvíkde nahranou kazetu, která si to v našem magneťáčku celkem často vyřvávala. Byly to ohromné hity a mamku velmi těšilo, že jsme si je mohly společně vyzpěvovat na výletech.

Jeden text, přestože v našem skromném repertoáru (Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte, krávy, krávy, jakou máte řeč?) nebyl, si pamatuji dodnes:
"Když namočím si ořech do medu, velký věci náhle dovedu.
Vjede do mě strašná síla,
přepral bych i krokodýla,
když namočím ořech do medu."

pátek 21. března 2014

Zaostřeno na svět

... aneb už žádná mlha

Zdravím vás při krásném jarním odpoledni. Poslední dobou, jak jistě víte, mám trochu potíže s časem. Nicméně včera mi ve škole vybyla volná hodina a jelikož jsem neměla žádné studijní materiály, nebylo čím čas zaplácnout. Pochopitelně, že mě brzy osvítila báječná myšlenka, že by šlo čas využít přinejmenším na sepsání článku. Nemajíc u sebe notebooku, popadla jsem kus papíru a vlítla na to pěkně postaru. Radovala jsem se, jak geniální jsem, dokud jsem nedošla domů a nezjistila, že jsem své veledílo nechala ve škole. Na druhý pokus jsem však již článek domů dopravila a proto se s vámi o své myšlenky dnes mohu konečně podělit.

Cassandřin vliv jsem ještě stále nestřásla, takže jsem pořád zamyšlená a mám chuť rozebírat a analyzovat vše kolem sebe. K dnešnímu tématu mě dovedl jistý nepříliš radostný článek od Andullie, pod který jsem i  já připsala svůj komentář - a právě na něm bych chtěla dnešní článek stavět.

Ovšem s dovolením bych celou věc překroutila a postavila tou hezčí stranou do optimistického světla. S krásným jarním počasím, se sluncem za oknem, s teplým dopolednem líně se povalujícím po učebně nemám náladu na nářky a těžké myšlenky. Naopak bych vám chtěla přiblížit svět tak, jak bych jej nikdy nevnímala, nebýt mé zkušenosti s akné.

pondělí 17. března 2014

Úsměv pro Cassandru

Přeji krásný den všem milým čtenářkám, které se rozhodly dát šanci tomuto článku. Původně byly mé záměry poněkud jiné, jenže společné působení několika vlivů mě dovedlo až k tomuto tématu. Chtěla jsem psát o tom, jak na své okolí nahrát sebevědomí, když zrovna máte špatný den. Jenže nálada na tento druh článku vyšuměla. Zhlédla jsem dvě videa. Zanechala ve mě směsici pocitů. Trochu dojetí, trochu zlosti, ale hlavně pocit sounáležitosti.

Nebudu vás tedy déle napínat, kdo že má tento můj stav na svědomí. Ve svém oboru je docela pojmem. Modelka a youtuberka, bojovnice s akné. Cassandra Bankson, pochopitelně. Ostatně se tu s ní nesetkáváte poprvé. A nejlepší bude, když ji nechám samotnou promluvit.

(Pokud v angličtině natolik zběhlí nejste, tak se omlouvám. Článek jistě bude dávat smysl i bez nich, ale asi zcela nepochopíte, v jakém stavu se teď nacházím. Do jisté míry je totiž i odpovědí Cassandře, která si ji nikdy nepřečte, ale zároveň i všem ostatním, kteří se ptají podobně, jako ona.)

pátek 14. března 2014

Kdo s koho: Eclaran vs Tea tree oil

Zdravím vás a přicházím s již avizovaným soubojem dvou bojovníků s akné. Jedná se o zástupce chemie - Eclaran a jeho přírodní protějšek, veleznámý olejíček z čajovníku australského. Možná by vás zajímalo, co mě přimělo slepit tyto dva výrobky do jediného článku. Vězte tedy, že se jedná o jistou podobnost jejich účinků.

Jaké jsou jejich vlastnosti, k čemu jsou dobré a zda lze vůbec takovéto dvě věci skloubit dohromady na jednom obličeji, to vám objasním v následujících řádcích. A vzhledem k tomu, že je tento článek pojatý jako souboj, kladu vám hned na počátku otázku: Co myslíte, jakého má toto klání vítěze?

úterý 11. března 2014

Chůze po hraniční čáře

To je to, co už nějakých těch pár měsíců předvádím. Pěkně si balancuji a vykračuji si uzounkou pěšinkou do neznáma. A co že to spolu vlastně hraničí? Farmaceutický průmysl a alternativní léčba, chemie a příroda. Jsou to dva odlišné názory, které jdou svým založením proti sobě. Pro který se rozhodnout? Existuje vlastně ta jediná správná cesta? Nemám potřebu to nějak radikalizovat. Nechci odsuzovat, nechci zveličovat. A orientovat se v tom je příliš složité a je pořád dost věcí, které neznám.

Dalo by se tedy říci, že v této oblasti tíhnu k jakémusi eklekticismu. Věřím, že se mezi těmito dvěma přístupy dá docela hezky přežívat. Na oné nezávazné hraniční čáře. Necítím se kvůli tomu jako nějaký zločinec či zrádce. Koneknců se říká zlatá střední cesta, ne?

A co se tedy rozkládá napravo a nalevo od té mojí hraniční pěšinky?

sobota 8. března 2014

Psychologické berličky (5): Nevrátí se

Zdravím vás u pátého dílu, který se v současné době zdá být tím závěrečným. Ale nikdy neříkej nikdy, tímto si nechávám vrátka pěkně otevřená. Konečně totiž došlo na onu zásadní přelomovou situaci, pro kterou jsem si toto téma šetřila. Vysazení antibiotik je pro mě významným mezníkem v dalším vývoji mé bitvy s akné.

Antibiotika mi dělala společnost skoro čtyři měsíce a je ohromně lehké zvyknout si na fakt, že mají nezanedbatelný podíl na vývoji celé té nádhery. S ukončením užívání pochopitelně sýčkové začnou sýčkovat: a nevrátí se to zase zpět?

Z této otázky by se mohl stát zásadní problém, pokud bych se jí neubránila. Co se proti této myšlence dá dělat a jak se s takovu situací co nejlépe popasovat, se pokusím shrnout v následujících řádcích.

středa 5. března 2014

Akné aktuality: Bez antibiotik

Vítám své milé čtenářky u dalšího článku. Bohužel se už začíná projevovat naprostý nedostatek času, což mě pochopitelně rozčiluje, ale bohužel se s tím v nejbližší době nedá nic dělat.

Nyní již vás ale nebudu napínat, čerstvá várka zpráv z našeho krajského města je tady.

Minulý týden přinesl docela zásadní změnu, protože jsem (jak byste podle nadpisu nečekali), přestala brát antibiotika. Opravdu raději nebudu počítat, po jak dlouhé době to je. Nyní už jsem týden a tři dny přesně bez antibiotik. Jak se cítím? Výtečně, pochopitelně. Na pleti se mi žádné zásadní změny neprojevily, ono je také na něco takového ještě příliš brzy.

pátek 28. února 2014

Kdybych nezačala blogovat...

Byla bych o hodně bohatší a měla bych neskonale více času - to je první věc, která mě napadne, pokud mám doplnit tato slova. Ale jak vám evidentně dojde, tato negativa jsou v menšině, což je zjevný důvod, proč právě teď čtete další článek.

Ten bude svým pojetím patřit k tomu méně tradičnímu, o čem si tady můžete přečíst, avšak různorodost se cení a aspoň nenudím. Věci se mají tak, že se našlo pár lidí, kteří si rozklikávají mé články a trpělivě vstřebávají ta moje moudra skrývající se v tečkách, kopečcích i údolíčkách. No a já si zase ráda počtu u nich. V čem mě která blogerka ovlivnila a která je příčinou, že moje peněženka je o pár peněz lehčí? Pokud to chcete vědět, čtěte, a možná se tam i najdete...

neděle 23. února 2014

Jak důležité je míti dobrého lékaře

Zdravím vás všechny u dalšího článku. (Konečně). Dostávám se do období, kdy je potřeba už trochu zabrat a v tomto týdnu jarních prázdnin (mých posledních), se budu snažit dohnat spoustu věcí. Navíc jsem ještě začala doučovat angličtinu a jako pedagog jsem velmi svědomitá, včetně příprav. Protože jste velmi inteligentní a chápaví, jistě pochopíte a prominete mi, že tyto záležitosti odsouvají blog z prvního místa. Neznamená to, že by zde bylo dva měsíce pusto, naopak, přispívat chci určitě. Nicméně asi nemůžete očekávat nějaké pravidelné články po zhruba třech dnech, jako jsem to dělala doposud. Vždycky, když budu mít nějakou chvilku volnou, pro vás s radostí něco přichystám a publikuji.

Od organizačních záležitostí bych se teď ráda dostala k samotnému tématu, kterého jsem se už mnohokrát nepřímo dotkla v ostatních článcích. Najít toho správného lékaře, v mém případě budu mluvit o kožním, je důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Jedná se jak o způsobo léčby (každý má své postupy, kterým dává přednost) a především o osobní přístup k pacientovi, což je to nejdůležitjěší, třikrát podtrženo, vykřiční, vykřičník, vykřičník.

úterý 18. února 2014

O jizvách

Byl to jeden z těch krásných, jarně slunečních dnů, které nám tato zima (k mé velké radosti) uchystala. Šla jsem na nádraží na vlak do Ostravy a na kožní, což znamená žádný make-up. Spokojeně jsem natáčela ksichtík na sluníčko, protože to je věc, kterou dělám vždy. Nějak se to teplo snažím co nejvíc pochytat. Tuším, že takovu vysokou holku s obrovskými vlasy a hlavou vraženou někam do nebe nešlo moc přehlédnout, zato ta holka své okolí dvakrát nevnímala.

Ta procházka, teplo a lehký větřík na "nahé" tváři mě přiměly k zamyšlení nad mými jizvami. Jizvičkami. Myslím, že většina z nich nejsou jizvy v pravém smyslu, ty mám asi tři, spíš se jedná o hyperpigmentaci. Žáná měsíční krajina se nekoná až na jednu drobnou proláklinku na spánku. Uvažovala jsem nad tím, jak je vnímám, jestli mě v něčem omezují a podobně.

Výsledek?

sobota 15. února 2014

Únor, měsíc Velkého vlasového výročí (2)


Curly hair problems

Všechny vás zdravím, mé milé krásné čtenářky! Jelikož jsem slíbila, že vám s vlasovými články jen tak pokoj nedám, řítím se na vás s dalším vlasatým výplodem. Ten se opět ponese na takové lehčí vlně, protože odpočinek od velkého přemýšlení občas neuškodí.

Mám velkou radost z lidí, kteří se mým článkem inspirovali (i když si tedy nepřipisuji vešekeré zásluhy, originální počin to zdaleka není). Mimochodem, Vlasové kouzlení je vážně krásný název.

V dnešním článku se zaměřím na takzvané Curly hair problems, kterých je už bezmála tisícovka a bydlí na svém vlastním blogu. Jak vám jistě došlo, se spousto z nich se můžu ztotožnit. Proto jsem poctivě prošla na Pinterestu ty nejpopulárnější a vybrala z nich ty, které nejlépe vystihují mé vlasy... můj život.

A právě tyto problémy vám naservíruji v tomto článku, přičemž každý doplním svým zcela autorským komentářem. Rovnovlasá část lidstva totiž mnohdy projevuje až alarmující neznalost nejrůznějších kudrnatých potíží, což se projevuje zejména prostoduchými otázkami a trestuhodnými činy páchaných na osobách s vlasy vlnitými a kudrnatými. Některé nás uvádějí smích, z jiných máme chuť mlátit hlavou o zeď. (Hle, odkud se vzalo to množné číslo? To je ten pocit sounáležitosti, který se u mě zapíná, jakmile přijde řeč na vlasy...)

Možná, že se v následujících řádcích sami poznáte, možná, že vám rozšířím obozory. Každopádně přeji příjemný zážitek.

úterý 11. února 2014

Síla jednoduchosti aneb Něco o péči o pleť

Pokud si odmyslím poškození kůže, jizvičky a hyperpigmentaci, mé pleti se nevedlo takhle dobře už dlouhá léta. Zcela nezávisle na důkaz svých slov dodávám, že při návštěvě na kožním paní doktorka při naší diskuzi na téma krém či gel prohodila: "Vy nemáte mastnou pleť, že, Markétko?" To se mnou málem fláklo, protože si někteří z vás patrně pamatují mou ex-kožní, které mi mastnotu mé pleti předhazovala při každé návštěvě.

Tato změna spočívá v základním přístupu. Nedávno jsem se nad přehnanou "péčí" rozhohnila v jistém komentáři a přivedlo mě to k myšlence věnovat tomuto tématu samostatný článek, přestože jsem o tom psala už předtím. Jednat se mi bude především o pleť mastnou, suchá pleť má zase jiná specifika, která jsou mi neznámými, proto se zaměřím na oblast, ve které mám vlastní zkušenosti.

sobota 8. února 2014

Psychologické berličky (4): Idealizování a fixace

Tak vás vítám u nového dílu miniseriálu z mé vlastní produkce! Původně jsem jej ani neplánovala jako samostatný článek, berte jej tedy jako takový ocásek dílu předchozího, kdy jsem se rozepsala více, než jsem měla původně v plánu. Dnes to tedy naopak bude trochu kratší.

Tolik cizích slov v nadpisu. Brzy budu znít skoro odborně! Ale nebojte se, ve skutečnosti jsem pořád stejně hloupoučká. Dnes se chci zaměřit na dvě věci a to překvapivě... víření bubnů (mimochodem, ve svatebním oznámení mých praprarodičů stálo mimo jiné "Nechť bubny vříti nelení", což mi přijde asi vtipnější, než by mělo. Nehledejte prosím souvislost s tématem, občas mluvím z cesty) ... idealizování a fixace.

Asi bych měla vysvětlit, co tímto záhadným názvoslovím vytvořeným mou osobou vlastně myslím. Jedná se o lítý souboj na poli psychiky, přičemž to, čemu říkám fixace, jsem již trochu naťukla v minulém dílu. V rámci psychického zotavování se pro mě tyto věci mají velký význam.

středa 5. února 2014

Akné aktuality: Bojové nasazení dvou nových patladel

Zdravím celý svůj fanklub! Dnešní den jsem si šetřila pro článek naplněný novinkami o mém současném stavu a tak dále, na což jste všichni jistě velmi zvědaví. Proto se pohodlně usaďtě do svých židliček, křesílek nebo sebou plácněte na postel, to je jen na vás, a dejte se do čtení.

Před chvílí jsem se vrátila z Ostravy. Je tam jasno a větrno, jako u nás. Na tuhle informaci jste jistě čekali. Co mi řekla paní doktorka, je již poněkud důležitější otázka. V piksle mi zbývá třicet tetracyklinových tobolek, teď už budu zobat jenom jednou za den, abych to dobrala doztracena. Jak nadpis napovídá, dnes jsem odcházela s receptem. Jedná se o Rozex a Eclaran. Rozex je takový experiment ze strany paní doktorky, poněvadž není primárně určen na akné, ale na růžovku, kterou nemám (Hurá. Aspoň něco nemám). Mohl by mi pomáhat se zarudnutím anebo aspoň neuškodí, prý. Větší oříšek je to již s druhým jmenovaným. Eclaran naopak může pleť podráždit, takže zčervená a může se loupat. Což by tedy teoreticky mohlo působit proti prvnímu přípravku, prý ale uvidíme. Tato mrška se také musí uchovávat v lednici a je na bázi peroxidu, takže pokud si nedám pozor, může na textilu vyžrat fleky jako Savo.

neděle 2. února 2014

Únor, měsíc Velkého vlasového výročí (1)

Moje vlasová historie

Vítám vás u dalšího sebestředného článku na velice důležité téma. Vlasy. Moje vlasy. Co mají moje vlasy společného s únorem? Bude to právě rok, kdy jsem naposledy použila žehličku! Od té doby chodím výhradně s tím, co mi na té mojí velké kulaté kebuli narostlo.

Díky rozhodnutí zavřít žehličku na půdu se změnilo daleko víc, než jenom účes. Ráda bych vás tedy provedla svou vlasovou historií. Zapomeňte na extravagantní střihy (na skladě jsou jen blbečkovské a pitomé) a nepovedené experimenty s barvou. Jde o sebepoznání a sebepřijetí (Teď mluvím jako nějaký pochybný autor jakéhosi pseudopsychologického titulu, takže mi od teď prosím odpusťe veškerý patos a frázovitost.). Ano, vlasy v nás mohou vzbudit vnitřní poznání a další ušlechtilé myšlenky.

A protože jsem holka přejícná, patrně vám dopřeji vlasatých článků více. Začnu s vývojem od batolete až do dnešních dnů. Je to takový článek na odlehčení a pro zasmátí - minimálně já jsem se při jeho sestavování bavila výborně. Dávám vám povolení smát se mi, jak jen je libo (Což neplatí pro jakéhokoliv člena mé rodiny, který by se snad o tomto článku dozvěděl!).

S hledáním a skenováním fotek jsem si dala docela práci a objevila jsem přitom netušené poklady (klidně bych mohla udělat článek, "co se do filmu nevešlo"...). Estét mi snad laskavě promine různorodé formáty skenovaných fotek - technika je zrádná a já už jaksi nemám sílu na další výkony jako je třeba sjednocování pitomých poměrů...

čtvrtek 30. ledna 2014

Opatrně s bylinkami

Pěkné, voňavé, užitečné. Určitě s nimi nemůžu nic zkazit. Tohle byl můj názor ještě před několika měsíci. Ale vážně je to tak? Možná to bylo tím, že jsem byla přesvědčená, že to s tou jejich účinností nebude tak horké, ale že spíše určitý proces podpoří. Dnes bych si tím už tak jistá nebyla. Ony to totiž nejsou jen tak nějaké kytky a lehkovážný přístup není tou nejlepší variantou.

Nejsem žádná bába bylinkářka, většina těchto věcí je mi utajena, ale mileráda se s vámi podělím o pár faktů, které vykrystalizovaly na povrch v průběhu mého snažení o potlačení akné. Něčím jsem si totiž ve výsledku vážně nepomohla a takříkajíc jsem dostala přes ústa.

pondělí 27. ledna 2014

Psychologické berličky (3): O kráse a sebevědomí

Jsme ve fázi, kdy jsme si ujasnili, jak nakládat s tou věcí, co máme uvnitř hlavy. Tedy já jsem si to ujasnila a posléze vám to objasnila. Čeština je krásná, ale nebude to ona, o čem vám chci dnes něco napsat. V tomhle dílu mého miniseriálu bych se chtěla zaměřit na fyzično a zamyslet se nad pojmy jako je krása a sebedůvěra.

V přesvědčení, že jsme ztratili jedno, přijdeme o to druhé. Mám jakousi tendenci mluvit v množném čísle, ale všichni víme, o koho tady jde. Na některé věci, které v tomto článku uvedu, jsem nepřišla úplně sama a hrdě se k tomu přiznám. Zásadní myšlenky má na svědomí Tracy Raftl, na kterou jsem tu už odkazovala. Ať už je vám holistické pojetí blízké či ne (já mezi tím pořád kolísám), ať se vám její způsob propagace zamlouvá či ne, jedno se jí musí nechat. Má pravdu. Téměř u každého jejího článku zírám a tiše si opakuji: "To jsem já, to jsem já..."

Z toho plyne, že pro lidi s akné zcela určitě existuje nějaký společný vzorec chování. Vlastně by mě to nemělo překvapovat.

Už zase jsem se zatoulala v myšlenkách, ale nač to mazat... Nyní se tedy vrátím pěkně na začátek.

pátek 24. ledna 2014

Tečkovaně kopečkové tajemství

Zdravím. Původně jsem tento článek chtěla věnovat nějakému úžasnému výročí mého blogu, ale pak jsem si řekla: proč? Mám na něj náladu zrovna teď a výročí může být klidně každý den. (A taky jsem poslední dobou poněkud impulzivní a hyperaktivní. Zatímco ostatní jsou vyždímaní jak hadry na nádobí, já se pořád někde hemžím. Prý to mám z těch probiotik, tvrdí mamka). Je to článek, který odhaluje mé pohnutky, vysvětluje název a po jeho přečtení vstoupíte takřka do... kruhu zasvěcených. Tečky zasvěcených.

Jsem si jistá, že toto výsadní postavení patřičně oceníte (Zmínila jsem, že jsem taky v poněkud nabroušené náladě? A taky jsem jedovatější než cyankáli a fridex v jogurtu dohromady. Ale nebojte, na vás budu vždycky příjemná.)

Tak na to pojďme od začátku.

úterý 21. ledna 2014

Odplout do světa bez stresu

Zkoušení? Další písemka!? Maturita!!? Děláte si srandu?! Nic nestíhám! To je v háji... To nemůžu stihnout *facepalm*. To je ono. Svět povinností, o kterých se mě někdo (částečně i já sama), snaží přesvědčit, že jsou tím nejdůležitějším v mém životě, alfa a omega, pokud selžu můžu se jít bodnout a kopat kanály. A já husa se vždycky nechám strhnout.

 A už to jede, ráz na ráz. Pif, paf! Jeden pupen na bradě, další o půl centimetru nalevo a tři milimetry výše a v hlavě hustitskou vozovou hradbu, ze které vyhlašuje Benito Mussolini pochod na Řím, podél Via Appia mu mávají na pozdrav ukřižovaní otroci a házejí po něm klubka polyamidových vláken, která se odráží od rovinných zrcadel, obraz je to neskutečný, podobně jako limita funkce, která se mě o své existenci snaží přesvědčit klikatými grafy, ó tak klikatými jako řeky, jako meandry na Vltavě, které narovnali a přesekali kaskádou... a jsem mrtvá, jako to rameno Dyje.

Zcela jistě chápete, o co se mi jedná. Možná se můžete v tomhle ohledu se mnou ztotožnit. Stres je mrcha a o to více to zamrzí, když si uvědomím, že si starosti dělám kvůli ničemu a nechávám si takhle komplikovat život. Proč?

sobota 18. ledna 2014

Psychologické berličky (2): Mluvit či nemluvit?

Vítám vás u druhého dílu mého dokumentárně psychologického seriálu (to zní dobře...). První díl jste si můžete přečíst zde.Tentokrát se vám pokusím přiblížit téma svěřování se a mluvení o svých pocitech.

Ačkoliv se zdá jako přirozené a zcela vhodné řešení mluvit s někým o tom, co se děje, může to být trochu dvojsečné. Připravilo mi to dilema. Obzvlášť v počátcích jsem byla hluboce vděčná mamce, která ukázala, že má skutečně vlohy pro to být psychologem. Poslouchala moje výlevy a uklidňovala mě.

Jenže... někdy to prostě začne přerůstat přes hlavu. Otázku, zda mám právo někoho doslova přetěžovat se svými problémy, jsem řešila mnohokrát. Já jsem nešťastná a proto kvůli mě musí být nešťastní i ostatní - tahle myšlenka se mi moc nezamlouvá.

Někdy v té době jsem začala psát blog. S tím záměrem, že se někomu můžu svěřovat, ale přitom nezatěžuju jedinou osobu a mám svobodu mluvit. Nějakou dobu to tak možná mohlo fungovat. Ještě pořád jsem se ovšem nedostala k samotné podstatě věci. Co je ta největší nástraha na celé této záležitosti se svěřováním se?

pátek 17. ledna 2014

Zpět z Olomouce

 Přicházím s rychlou páteční rekapitulací.

Na vědomost se dává, že jsem se nejen z dne otevřených dveří vrátila, ale dokonce jsem se ani neztratila. Skoro. Bloudění po chodbách pedagogické fakulty a hledání posluchárny se nepočítá. Byla pekelně dobře ukrytá. Výsledek byl takový, že jsem se dozvěděla více o logopedii, kterou bych tam chtěla studovat - určitě to zkusím. Už ani nemám takový strach z ústní části přijímací zkoušky. Celkově mě to docela přesvědčilo. Lidem, kteří se na organizaci dne otevřených dveří podíleli se musí, aspoň podle mých zážitků, nechat, že byli vážně moc milí, přátelští a ochotní a neměla jsem pocit, že jsem vlezla do světa, o kterém nic nevím a tudíž na mě všichni budou hledět svrchu.

Už mám domluvenou schůzku s paní logopedkou, ke které jsem jako malá užvaněná Markétka chodila. Poslechne si, jestliže vážně mluvím tak pěkně, jak si to myslím (hehe...) a doporučí mi nějakou literaturu jako přípravu k onomu přijímacímu pohovoru.

Co jsem ale dnes našla bez problémů, byl Rossmann (pochopitelně jsem tam šla, abych se podívala na sloup Nejsvětější Trojice, vůbec jsem tam nešla kvůli té drogerii, vůbec jsem si ji předtím nenašla na mapách, né)...

středa 15. ledna 2014

Příručka zasloužilého vraha pupínků

Na dnešek mám připravený ryze praktický článek na klasické akné téma. Jak zabít klubající se pupínek? A co dělat když nevydržíte a... zmáčknete?! Chtěla bych se s vámi podělit o své zkušenosti a ověřené postupy z pozice starého ostříleného válečníka. Níže popsanými praktikami se pokusím nevyděsit slabší povahy, doufám, že nebude potřeba nikoho křísit. Jistotou je, že to máte jako na dlani, přímo ze života.

neděle 12. ledna 2014

Make-up a já aneb Zhodnocení experimentu a něco navíc

Michaela se svým dotazem nevědomky trefila přímo do záležitosti, kterou jsem se chystala v nejbližších dnech shrnout. Snad ještě máte v paměti můj bezmake-upový pokus. Ano, ten poněkud zoufalý zápisek o tom, jak se vyvíjel můj jeden den ve škole.

Teď jsem již získala dostatečný odstup pro zhodnocení a vyřešení otázky, zda má používání a nepoužívání make-upu na pleť, respektive na akné, skutečně nějaký efekt.

Co mi tedy tato skutečnost dala a k čemu jsem došla?

čtvrtek 9. ledna 2014

Akné aktuality: Markétka opět vchází dál

Je to takové zadostiučinění. A je v tom trocha škodolibosti, přiznávám. Představte si čekárnu společnou pro více lékařů, všude kolem se šklebí netrpěliví lidé. Poté se tam objevíte vy, na pět minut se posadíte na lavičku, příjemně se usmíváte a potom se otevřou dveře a paní doktorka s nejmilejším úsměvem řekne: "Markétko, pojďte dovnitř."

A Markétka se zvedne a s pocitem privilegované osoby nakráčí dovnitř. A co se tam dozvěděla?

pondělí 6. ledna 2014

Jak přicházím na chuť Alverde

Pomalu a zlehka. Nejsem maniak, který bez rozmýšlení do košíku nahází deset výrobků a hurá, jde je domů vyzkoušet. Tedy předně proto, že na to nemám. Jinak si nemyslím, že by se mi to nějak zvlášť příčilo, buďmě upřímní... Takže kupuji věci jenom když mi dojdou anebo když mám šíleně nutně náléhavý pocit, že přesně něco takového potřebuji.

Takhle jsem se setkala ve své oblíbené dm (troufám si tvrdit, že mě tam mají rádi i přes moji škudlivost) s Alverde, které myslím není třeba představovat. Já konkrétně jsem ho dlouhou dobu ignorovala a spíš jsem očichávala u regálu s Baleou (to asi taky všichni známe...). Nikdy jsem nebyla nějaký extrémní zastánce přírodní kosmetiky, prostě jsem vždy používala to, co mi vyhovovalo.

Ale nakonec jsem si tedy do dnešního dne přinesla tři malinkaté skrovné úlovky. Se všemi jsem maximálně spokojená. Patrně jsem měla šťastnou ruku, každopádně mě to příjemně navnadilo do budoucna.

pátek 3. ledna 2014

Psychologické berličky (1): Nemoc


Všechny vás zdravím v novém roce. Tímto článkem bych ráda odstartovala jakýsi miniseriál na téma akné a psychika. Že je psychika věcí záludnou a potvornou, o tom netřeba sáhodlouze vyprávět. Mě akné dokázalo stáhnout až na samotné dno mého devatenáctiletého života, takže vím, o čem mluvím.

Jsem si vědoma toho pekelně depresivního úvodu, avšak pojďme na to optimisticky s cílem zodpovědět základní otázku. Jak se takového stavu zbavit?
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...