neděle 28. září 2014

Co je to odvaha?

Zdravím vás. Dáte šanci poněkud neuspořádanému proudu myšlenek?

Hádám, že mě zde zavedly vaše reakce. Komentáře, které čítám pod články a obzvlášť pak ty pod tím minulým.

Dostává se mi takových přídavných jmen jako silná či odvážná. To jsou hezká slova a určitě potěší. Mně se pochopitelně líbí představa mne samé, jako takovéhoto člověka.

Skutečně si myslím, že mě události posledního roku a jednoho měsíce k tomu značně změnily. Posílily, zocelily. Co se takových běžných strachů a starostí týče, nebojím se, aspoň ne tolik, jako dřív. Jsem tvrdší, odolnější.

Jenže znáte to. Tvrdé věci bývají křehké.

pondělí 22. září 2014

Omítka v tubičce a hra na Kim

Tak přišel čas pořídit nějaké nové dokladové fotky. Ta neoblíbená povinnost, která mě stihne vždy po několika letech. Víte, jaký mívám pocit z toho, když mě fotí někdo cizí, a jak to dopadá (viz naše vděčné a věčné maturitní tablo).

Den focení je dnem významným, protože určuje, nakolik debilně se budete šklebit ze svých dokladů dalších pár roků. Rozhodla jsem se to tedy vzít zodpovědně.

Ten, kdo mě zná, ví, že od té doby, co ke mně připlachtila Enčina obálka, propadla jsem kouzlu minerálního make-upu. Což prakticky znamená, že klasický make-up jsem na sobě neměla několik měsíců.

Vážně. Ani se mi nechce tomu věřit. Ale je to skvělý pocit.

čtvrtek 18. září 2014

Ukažte, kdo jste

Vítejte u nového článku. Dnes se vám opět chystám sdělit velkou myšlenku, tak se na to raději pohodlně usaďte.

Troufám si říct, že nikdo z vás není permanentně schovaný doma. Interakcím s širším okruhem lidí se vyhnete. Příležitost, která se ale naskytla mně, byla - a stále je - zcela jedinečná. Jak asi mnohým z vás neušlo, má premiéra na vysoké škole se blíží, avšak za sebou už jednu podstatnou událost mám.

Jedná se o pardubický seznamovák u Máchova jezera (ze kterého jsem vás tak poctivě zdravila). Ačkoliv si tento pobyt zasluhuje článek plný sžíravého humoru, dnes se mu budu věnovat z hlediska poněkud jiného. Řekněme, že v jistém ohledu serióznějšího - tedy na moje poměry.

Od minulého roku jsem ušla ohromnou cestu. Zatímco vloni jsem byla ochromená tím, co se děje, a rozjíždělo se moje ohromné trápení, letos jsem se rozhodla vydat do nového, neznámého prostředí mezi neznámé lidi.

neděle 14. září 2014

Další střípky z brigády

...aneb raději vám to povím, dokud si pamatuji nechutné detaily

Zdravím!

Protože brigáda v Einsteinu je nevyčerpatelná studnice námětů a protože mám po kruté chorobě opět povídavou, tak to tady zase odlehčím. Navíc musím konstatovat, že se má čtenářská základna neúměrně rozrůstá o řady mých už bývalých spolužáků z gymnázia, šíří se to mezi nimi jako mor, ti lidi neudrží tajemství - no a tento okruh se takovýchto příspěvků nepokrytě dožaduje.

Vlítneme tedy na to.

Když pracujete v centru města, setkáváte se spoustou lidí. Z té spousty poté vykrystalizuje pár jedinečných pravidelných zákazníků, na které nemůžete jen tak zapomenout. Ráda bych vám je přiblížila.

středa 10. září 2014

Půst pro pleť aneb Kdybych já byla chlap... nebo pračlověk

Zlatíčka, drahouškové, vítejte u nového článku, u jehož čtení vám pochopitelně přeji klid, pohodu a nohy v teple. Dnes z pomyslného šuplíku lovím své oblíbené téma, kterým je pomlouvání zlého kosmetického průmyslu, který nás činí závislými na neužitečných vodičkách a krémech. Na ty mám dost spadeno, ostatně jste si již dosyta početli zde, zmínila jsem se o tom i tady.

Má péče o pleť má prakticky stále to stejné, neměnné schéma. Voda, trošička krému, večer odlíčení s Alverde či odličovacím balzámem od šikovné Míši (zdravím!) a sladké medové patláníčko.

Nicméně, při našem skvělém pardubickém setkání se  Zdeňka, kterou určitě znáte odsud, se mnou podělila o své bohaté zkušenosti, zahrnující asi tak polovinu sortimentu tamější dm drogerie, zvláště pak přírodní kosmetiky. Navnadila mě především na odličovací oleje od Saloosu, na které jsem už ostatně kdysi dávno předtím byla navnaděná sama, ale plány mi překazil fakt, že v našem dm je prostě nevedou, takže to vyšumělo víceméně doztracena.

neděle 7. září 2014

Panoptikum supermarketní

...typologie, kterou ještě neznáte, a něco málo navíc

V tuto chvíli na vás usilovně mávám ze seznamováku a posílám vám další článek. Už v předchozím příspěvku o mé brigádě jsem vás navnadila na historky a postřehy z tohoto zaměstnání. Nuže pospěšte si, protože takřečený Einstein (významné spiklenecké mrkání) vám již otevírá své brány.

Exkurze to bude jistě poučná a slibuji vám, že vám přinese zcela nový pohled na lidstvo. Vítejte ve světě, kterému vládnou letáky s akčním zbožím, načtyřikrát složené bankovky a veselé pípání bezkontaktních karet.

Pro zachování autentičnosti při prohlídce prodejny doporučuji odložit stravu i nápoje. Nebojte se, budete mít čas se tím zadusit v krásných sedmi minutách a pětadvaceti vteřinách, které vám (snad) pro tyto účely vyměřím.

Ale teď zpět na začátek příspěvku. Mluvila jsem o nějaké bráně? Šéfová vám už otevírá vestibul!

čtvrtek 4. září 2014

Útočníkem bez důvodu

Vítejte u dalšího článku, který má ambice pyšnit se štítkem "psychika". Ono to bude patrně označení poněkud diskutabilní. Přesto vám hodlám sdělit své důležité životní poselství, protože na ty já jsem odborník. Mimochodem, posílám pozdravy z našeho pardubického seznamováku na Mácháči.

Máte chyby? Tedy něco, o čem jste přesvědčeni, že to chybou je? Něco, za co se vlastně stydíte? Anebo z jiného soudku: rozhodli jste se zaujímat určitý postoj, specifický životní styl? Existuje nějaká byť i drobnost, která vás činí zkrátka právě tou osobou, kterou jste, zároveň však tušíte, že jiní lidé by proti tomu mohli mít teoreticky určité výhrady nebo by jejich názor na vás nebyl úplně dle vašich představ?

Kam tímto složitým propletencem otázek mířím? Pokud teď ctěný čtenář přemýšlí, zda by se na základě výše uvedeného dotěrného odstavce otázek mohl identifikovat, tak jsem spokojená, neboť přesně o tohle mi šlo.

Abychom si rozuměli dobře, v této chvíli mě nezajímají vaše ať již imaginární či skutečné mouchy, či váš přístup ke světovému dění, vážné hudbě, zda propagujete tlustou černou linku kolem očí, jaký máte názor na veganství, jestli raději nosíte neonové legíny či jste spíše na okované martensky, co vám sahají až po kolena.

pondělí 1. září 2014

Tak už se začleň! aneb Pokladnická anabáze

Tož jsem se rozhodla, že si s vámi popovídám o své brigádě. Nejedná se o nijak spontánní rozhodnutí vzhledem k tomu, že jsem tento článek avizovala už dopředu. Už od začátku to bylo něco, o čem jsem věděla, že to budu muset katapultovat do blogosféry. A tak se také děje.

Co už většina z vás ví, je, že pracuji v jistém nejmenovaném supermarketu. Abych byla přesná, v době psaní tohoto článku si tam takříkajíc odpykávám své poslední dny. A v den publikování už to bude za mnou. Nejmenovaný je ten supermarket zejména proto, že mi jej smlouva zakazuje jakkoliv pomlouvat. Tedy ne přesně těmito slovy, ale podstata je stejná. Ani jedno křivé slovo. A protože jsem zaměstnanec vzorný, tak se toho držím. Co kdyby mi něco uklouzlo?

Na druhou stranu... mám vás, své čtenáře, ráda a zatajovat před vámi fakta mi přijde kruté. Vždyť přece znáte mou upřímnost. A proto vám napovím.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...