Make-up a já aneb Zhodnocení experimentu a něco navíc

Michaela se svým dotazem nevědomky trefila přímo do záležitosti, kterou jsem se chystala v nejbližších dnech shrnout. Snad ještě máte v paměti můj bezmake-upový pokus. Ano, ten poněkud zoufalý zápisek o tom, jak se vyvíjel můj jeden den ve škole.

Teď jsem již získala dostatečný odstup pro zhodnocení a vyřešení otázky, zda má používání a nepoužívání make-upu na pleť, respektive na akné, skutečně nějaký efekt.

Co mi tedy tato skutečnost dala a k čemu jsem došla?

Co pro mě make-up znamenal...
Vraťme se o rok či dva zpátky. Make-up jsem používala pořád a pořád. Pudrovala jsem jako divá. A k tomu pochopitelně namalované oči (nijak výrazně, ale musely být) a vyžehlené vlasy. Ať už jsem někam šla nebo celý den proseděla doma. Pokud jsem neměla nějakou tu "vrstvu" cítila jsem se nehezky, upatlaně a nepřitažlivě.

Zatímco s vlasy se to obrátilo o sto osmdesát stupňů - začala jsem je nosit přirozeně vlnité, tak jak mi narostly - make-upu jsem se vzdát nedokázala. Vlasy mi dodaly ohromné sebevědomí - jak by ne. Dříve jsem je nesnášela a teď jsem začala být pyšná. Každá šílená kudrlina mi říkala, že jsem to prostě já. A proč to nešlo s make-upem? Proč jsem měla pocit, že přirozená pleť je něco, co musím skrývat, protože pro měřítka společnosti není dost dobrá? Tou společností myslím ty bezejmenné lidi - dav, který si vás v konečném důsledku ani nevšimne.

V té době jsem se měla ráda. To je fakt. Byla jsem sebevědomá ohledně toho, jak vypadám. Jenže na čem takové sebevědomí stálo? To jsem si uvědomila až nedávno, po přečtení jednoho z článků Tracy. Obvykle mě někdo musí nakopnout. To sebevědomí stálo na tom, že musím ukazovat jen svou nejdokonalejší podobu. Zakrýt všechno, co označujeme jako chyby a nedostatky. Nemalovala jsem se přehnaně a myslím, že to působilo i slušivě. Problém byl v tom, že pořád. Nedala jsem si příležitost, abych se naučila mít ráda i bez make-upu.

Později přišly i časy, kdy jsem se na sebe dokázala usmát do zrcadla večer při čištění zubů - ale bylo jasné, že ráno se opět zdokonalím pro svět tam venku.

Březen 2013. Tak spokojená. Byla bych i bez make-upu?

...a co pro mě znamená
Nebudu lhát. Nebudu říkat, že od prvního dne experimentu jsem přestala make-up nadobro používat. A vlastně je více dnů, kdy ho mám, než nemám. Nicméně, rozhodnutí to aspoň zkusit do mého života vneslo změny.

Na začátek tedy položím onu otázku.

Ovlivňuje užívání make-upu kvalitu pleti?
Nemůžu jednoznačně odpovědět. To, že si make-up vezmu s nejvyšší pravděpodobností znamená, že jdu mezi lidi. Mezi lidmi jsem spíše vystavena stresu, než kdybych zůstala bez make-upu doma. Proto nemůžu říci, zda u mě make-up akné zhoršuje. Spíše bych ale řekla, že ne. Nicméně, vždycky jsem ráda za každý volný den, kdy můžu pleť nechat odpočívat, regenerovat a mastit se dle libosti.

A co se změnilo?

Jsem to já
Jsem to já bez ohledu na to, co mám na obličeji. A musím se taky přijímat taková, jaká jsem. Ale pozor, na tohle myslím často - přijetí neznamená rezignaci. Přijetí znamená to, že se dokážu mít ráda a usmívat se na lidi a nemá to nic společného s tím, jestli make-up zrovna mám nebo ne. Make-up je tu od toho, aby zdůraznil to, co je na nás hezké. Nemá z nás udělat jiného člověka. A pokud se budu skrývat za make-up, stejně se nikdy neschovám. Určitě ne sama před sebou.

Nesrovnávám se s ostatními. Alespoň se o to snažím. To byl jeden z mých hlavních problémů. Nekonečné zírání na pleť ostatních. Vědomí, že mezi ně nezapadám. Jsem jiná. Ale to přece nevadí. Tak mám akné. Je to prostě životní zkušenost, která mě potkala. Není to chyba ani selhání, jak se mi snaží namluvit svět kolem. Média. To, že dokážu na veřejnost vyjít bez make-upu dokazuje, že mi to nevadí.

Ono to totiž jde i takhle

Vnímám víc svou pleť
Když se rozhodnu mít na sobě make-up, snažím se to, aby ostatní péče pleti vyhovovala. Abych jí neubližovala. Naprosto jsem omezila mycí prostředky. Jedinou věcí, kterou na obličej používám kromě vody je mycí gel Alverde. A to pochopitelně pouze tehdy, když se odličuji. O prázdninách, když jsem se nemalovala, jsem jej prostě čtrnáct dní nepoužila. Nic, co pění, mi na obličej přijít nemůže. Bez make-upu se sice možná úplně neobejdu, ale všechny další vodičky, tonika, séra, emulze mi můžou být ukradené. Ano, lze bez nich existovat, ať už se vám ta modelka v drogerii s jemnou pletí, zavřenýma očima a pootevřenou pusou snaží sdělit cokoliv.

Dokonce i mytí jenom samotnou vodou omezuji. Můj ideál je dvakrát za den. Třikrát je už moc, ale někdy není zbytí (když se moc zapotím při cvičení nebo se vrátím z kožního ze začouzené Ostravy). Pochopila jsem, že pokud to nebudu pleti (i s dobrým úmyslem) kazit a pořád narušovat přirozené prostředí, akorát jí víc ublížím.

Ať už se totiž rozhodnu pro cokoliv, neměla bych mít pocit, že je něco ta lepší varianta a něco horší. Pořád to totiž budu já.

Jsem si jistá, že by to šlo i bez make-upu. Zatím nedokážu udělat ten krok a zcela se jej vzdát, ale doufám, že to z mé strany nevnímáte jako zbabělství. Nechci si hrát na hrdinku bez jediné vady. Důležité pro mě je, kam jsem se díky tomu dostala a co jsem si uvědomila. V tomhle je ten pravý přínos.