pátek 17. října 2014

A plní se...

...typické popůlnoční vykecáváníčko


Před několika dny jsem takhle šla po ulici, když mě zčistajasna zasáhla dávná vzpomínka. A tak jsem tu najednou byla, obklopená lidmi, ruchem a padajícím listím a začala se rozpomínat na to, co přede mnou můj mozek tak dlouho ukrýval.

Vážně už netuším, kolik mi bylo tenkrát let. Podstatné však je, že to bylo mé nejvíc telecí období. Že by snad dvanáct? Byla jsem velmi nejisté dítě, což málokoho překvapí. Nevěřila jsem si. Byla jsem zakřiknutá, zamlklá, neuměla jsem se prosadit a ochotně se nechávala zneužívat, co se poskytování domácích úkolů a pomoci při písemkách týkalo. Snažila jsem se co nejvíce splynout s davem.

Jenže přes to všechno jsem měla sny. Takové, kde jsem byla dokonalá, krásná, úspěšná. Kde jsem se nebála a byla někdo.

Pamatuji se, že jsem se jednoho dne svěřila mamce se svou představou.

Vidím se jako už dospělá. Chodím na univerzitu a zrovna kráčím k její budově. Mám na sobě nějaké elegantní oblečení, patrně kostýmek. A hlavně podpatky, které klapou o dlažbu, což je zvuk, který jsem zbožňovala snad odjakživa. Jsem mladá, úspěšná slečna.

Zhruba těmito slovy jsem to vylíčila.

Nevím, jaké přesné odpovědi se mi dostalo (ty si to snad pamatuješ, mami?), nicméně v hlavě mi utkvěla jenom tato zajímavá věta a ačkoliv není pointou toho, o čem chci dnes psát, musím vás s ní seznámit.:

"Takových žen se chlapi bojí."

No dobrá.

Stejně to bylo tak vzdálené a nereálné, že jsem to dál řešit nehodlala a raději se smířila se svou mrňavou ustrašenou existencí.

Z nějakého důvodu se mi tato konverzace vtiskla hluboko do paměti a vybavila jsem si ji právě tady, kousek od univerzity. Kostýmek jsem na sobě sice neměla. Zato určitě jednu z mých oblíbených sukní, a pokud to nebyly podpatky, pak při nejmenším švihácké polobotky.

Co jsem si tenkrát představovala pod slovem úspěšná? Zajímavé téma. Snad člověka, který se nebojí. Strach jako by zkrátka definoval a limitoval všechno v mém životě.

Každopádně jsem si ve chvíli připadala pěkně spokojeně, o nějakém nebezpečí nemohla být ani řeč. Měla jsem radost z toho, že je dobře mně a že můžu být příjemná na lidi kolem sebe.

Čtenáři musí být zřejmé, kam tímto mířím. Došlo mi, že jsem tady, právě uprostřed skutečnosti, ve kterou jsem se vůbec neodvážila doufat.

Vítej v realitě. Není přeslazeně růžová a bezstarostná. Ale snad má svůj smysl. A spoustu důvodů, proč může být označena za šťastnou.

***

Samozřejmě, že od té doby jsem měla spoustu dalších snů. A stále je mám. A věřím, že je tomu tak stejně i u vás.

V té chvíli jsem si uvědomila tu podstatnou věc. Když se mi mohlo splnit tohle, proč by nemohlo i cokoliv dalšího? Je to povzbuzující vědět, že ačkoliv se vám momentálně vaše představy můžou zdát úplně na hlavu postavené, v klidu se to jednou může splnit. Nic není vyloučené. Všechno se může stát.

Nehledě na to, jak jsem v současné době spokojená, stále potřebuji naději, nitku vedoucí do budoucna. Ačkoliv jsem nesmírně vděčná za to, co už mám, ráda bych, abych jednou mohla žít i další svá přání. Stejně jako kdokoliv jiný.

Není skvělé vědět, že všechno je možné? A jak?

Jednou věcí je usilovná snaha. Jenže i toho největšího životního stratéga a plánovače občas zaskočí něco takřka nečekaného. Nebo zapomenutého. A když je to zjištění příjemné, potom doporučuji vychutnávat plnými doušky.

***

Doufám, že články, které v poslední době produkuji, nevyznívají naprosto hloupoučce rozplizle pozitivně. Taková nejsem ani já, ani můj život. Myslím, že sama sebe bych charakterizovala jako optimistického realistu.

Znamená to, že i když se z některých věcí raduji s dětským nadšením, jsou tu i věci vážnější. Něco, co mě trápí a není to úplně v pořádkku. Aby to teď nevyznělo moc pohřebně, rozumějte tím ty starosti, které řadím do kategorie "jsem ráda, že tohle je teď ten největší problém, co mám, protože všechno je lepší, než víte co...".

Pár vyvolených, a to dokonce i z řad mého čtenářstva, má tu čest tento ohromný problémeček znát v celé jeho bezstarostně lehké, úsměvné nicotnosti. Tak prosím jmenované, aby se mi moc nepošklebovaly.

Přesto negativa úspěšně přebíjím tím vším pozitivním, co teď ve svém životě mám - a musím říct, že vědomí, že mé sny opravdu mají šanci, že jednou budou stejně reálné, jako tenhle malinkatý betonový kastlíček, ve kterém právě sedím, je pro mě podstatnou vzpruhou.

Nemusí se nad vámi vždycky klenout třpytivá duha štěstí (taková, co ji kaká ten jednorožec...), aby jste se cítili dobře. A že se někdy nedaří, to je naprosto přirozené. Důležité však je nosit si sebou vždycky po kapsách nějaký ten kousek naděje.

Jeden unicorn pro vás
(Zdroj)

Je snad náhodou, že ve dvou mých oblíbených písničkách se zpívá o tom, že ta největší tma bývá před úsvitem?

Děkuji vám za pozornost. A za přízeň. Vážím si každého kousku v řadách vás, mých čtenářů. Takže doufám, že se máte minimálně tak skvěle, jako se mám já díky vám. A teď už mi povídejte o svých snech. Těším se na ty splněné, ale i na vaše přání, pokud se o ně s ostatními a se mnou podělíte.

10 komentářů:

  1. Jsi tak krásná a tak moc ti to přeju! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Hezký článek. Z fotky bych ani nikdy neřekla, že jsi někdy měla akné:-) A co se týče odpovědi tvé maminky - nesouhlasím. Možná se někdo bojí toho, že bude žena úspěšnější než on. Z vlastní zkušenosti ale musím říct, že tyto ženy jsou naopak oblíbené, protože mají charakter a dokážou myslet:-). Pokud s tím má nějaký chlap problém, tak to už je opravdu jen jeho problém.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :)
      Ne, z téhle fotky to opravdu poznat nejde, v reálu už trochu ano, ale v žádném případě si nestěžuji :)

      A pravdu máš! ;)

      Vymazat
  3. Moc krásně jsi to napsala a vůbec - fakt Ti to jde :) Vůbec by mě nenapadlo, že po začátcích blogu zaměřeného na boj s akné, budeš pokračovat v tomto duchu. Je to opravdu fajn!
    Jinak silná se neboj být, alespoň odradíš ty nevhodné chlapy hned od začátku. A jak poznáš silného chlapa? To je ten, který se realizoval či na tom naplno pracuje, věří sobě a svým schopnostem a hlavně ví, že dělá něco smysluplného. Tápavé zoufalce nebrat. Silný chlap bude fandit i Tobě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji... Ten osobní růst, to je ale věc, co? :D

      A také velmi oceňuji tvé postřehy ohledně mužského pokolení!

      Vymazat
  4. Zlatííčko, ta fotka je naprosto dokonalááá :) Strašně ti to sluší! :)
    Jsi nádherná a úspěšná, mluvily jsme spolu o tom, kolik už jsi toho dokázala. :) Doufám, že se ti bude i nadále dařit a kdyby tě přece jen něco nehezkého zaskočilo, máš v kapsách tu naději a já jí případně mám u sebe taky, kdyby bylo potřeba. :)
    Děkuju za tebe. :*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Domi! Však my víme svoje... :))

      Vymazat
  5. Je to moc optimistický článek, já jsem zrovna dneska neměla pěkný den a je hezké si připomenout, že se někdy sny opravdu plní a že by měl člověk pokračovat ve své cestě tak, jako Ty.

    Mimochodem, jestli jsi akné zkrotila jen medem a vodou do takovéto podoby, jdu do toho taky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo :)

      Buďme realisté, akné jsem zkrotila hlavně antibiotiky, ale pochopitelně i celkovým přístupem. A voda a med nikdy nemůžou uškodit! :)

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...