úterý 18. února 2014

O jizvách

Byl to jeden z těch krásných, jarně slunečních dnů, které nám tato zima (k mé velké radosti) uchystala. Šla jsem na nádraží na vlak do Ostravy a na kožní, což znamená žádný make-up. Spokojeně jsem natáčela ksichtík na sluníčko, protože to je věc, kterou dělám vždy. Nějak se to teplo snažím co nejvíc pochytat. Tuším, že takovu vysokou holku s obrovskými vlasy a hlavou vraženou někam do nebe nešlo moc přehlédnout, zato ta holka své okolí dvakrát nevnímala.

Ta procházka, teplo a lehký větřík na "nahé" tváři mě přiměly k zamyšlení nad mými jizvami. Jizvičkami. Myslím, že většina z nich nejsou jizvy v pravém smyslu, ty mám asi tři, spíš se jedná o hyperpigmentaci. Žáná měsíční krajina se nekoná až na jednu drobnou proláklinku na spánku. Uvažovala jsem nad tím, jak je vnímám, jestli mě v něčem omezují a podobně.

Výsledek?

Nevadí mi. S jejich existencí jsem se smířila a nevidím v nich žádnou zásadní překážku. Proč tomu tak je, bych shrnula do několika následujících odůvodnění.

Jsou pořád daleko lepší, než akné
Za výsledky jsem vděčná. Za to, co mám. To, co by někomu přišlo jako velký nedostatek a vada, je pro mě naopak úžasným zlepšením, za které jsem neskutečně ráda. Užívám si pocitu víceméně hladké pleti a je to pro mě jako zázrak. Co na tom, že je posetá spoustou flíčků? Nepředstavují pro mě žádnou zásadní estetickou překážku.

Když jsem se tak dlouho učila přijímat skutečnost, že mám akné, proč bych teď měla válčit s jizvičkami, takovou nepodstatností?

Blednou a ztrácejí se
Příroda si nakonec pomůže sama. Přestože si naše pleť vše pamatuje, má schopnost regenerace. Čas hojí rány. I jizvičky. Když srovnávám fotky, což ostatně můžete vidět i vy, protože se o ně s vámi pravdielně dělím, můžu si všimnout pokroku. Pleť se nezhojí ze dne na den. Ani já pochopitelně nevidím rozdíl v horizontu týdne. Ale nějaké tři týdny vždy už nějaký viditelný rozdíl udělají.

Nač si přidělávat problémy tam, kde žádné nejsou?

Jsem odpůrcem odstraňování laserem či chemickým peelingem
Pardón, ale mě to přijde jako zbytečná brutalita a násilí vůči pleti, které má stejně málokdy kýžený efekt. Faktem sice je, že jsem se možnostech laseru ani neinformovala, vzhledem k tomu, že nic takového neplánuju. Vím, že existují více či méně šetrné metody, mě však z představy, jak se moje pracně vypiplaná pleť pálí a loupe, naskakuje husí kůže.

Takový zákrok mi prostě přijde zbytečný a neopodstatněný. Přinejmenším v mém případě. Nikdo mě nepřesvědčí, že něco takového potřebuji. Nejde o zdraví. Jen o vzhled, pouhý vzhled. Má bývalá kožní mi podala možnost, že budu mít jizvy jako tu nejhorší věc na světě. Pro mě to tak není. Jizvy jsou to poslední, s čím bych si dělala těžkou hlavu.

Patrně kráčím proti proudu v době, kdy je dokonale bezchybný vzhled top prioritou a alfou a omegou všeho. Však už o mně víte, že bych o sobě jistě netvrdila, že mi na vzhledu nezáleží, ale asi mám nastavená jiná měřítka.

Jizvičky jsou tedy něčím, za co se nestydím a nesnažím se je z obličeje nijak vystrnadit. Jsem si celkem jistá, že se do ničí paměti nezapíšu jako ta s flekatým obličejem.

~

Původně by mě o celé této záležitosti ani nenapadlo samostatně psát, kdybych nezažila jedno zajímavé střetnutí. Vyplynulo ze skutečnosti, že jsem v češtině měla odevzdat CV a vzhledem k tomu, že pracovními zkušenostmi se moc chlubit nemůžu, pokusila jsem se prostor zaplnit aspoň dalšími dovednostmi. A tak došlo na můj milý blog.

K mému úžasu mi profesorka odhalila skutečnost, o které podle jejích vlastních slov málokdo tady ví. Po dětech bojovala se silným akné. Toho ji nakonec zbavil až... isotretionin. A co víc, kamarádí se s mou ex-kožní. Snažila se mě přesvědčit o tom, že antibiotika jsou větší zátěž, než mnou napadaný derivát vitaminu A. Ale to jen tak na okraj. Také dodala, že dodnes chodí obrušovat jizvy. Když jsem si ji potom při další hodině prohlížela, poprvé jsem si všimla několika důlků na jejím obličeji. Učí mě tři roky.

Odpovědí na její ve smíchu podaný návrh, že si o tom můžeme pokecat, byl můj trochu křečovitý úsměv. Uvědomila jsem si, že stojíme na opačných pólech.

Právě tento zážitek mi dal podnět k sepsání tohoto článku, kde jsem se pokusila shrnout svůj postoj. Do jaké míry se mnou souhlasíte či ne, mi můžete napsat do komentářů. Těším se na vaše reakce.

12 komentářů:

  1. To je super, že k tomu tak přistupuješ. Moc se mi to líbí. S tou učitelkou to je vtipné:-) Podle mě by sis s ní měla popovídat, protože ona to asi potřebuje a navíc si pak můžeš lecos uvědomit (i třeba potvrdit své opačné názory). Super článek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, já to opravdu beru jako zajímavou příležitost. A děkuji :)

      Vymazat
  2. Já jsem jako ty taky zásadně proti odstraňování jizviček laserem. Taky je mám, sice v malém množství jen na tvářích, ale bohužel mi to vadí. Trochu ti závidím, že se s tím dokážeš smířit. Kdysi jsem taky trpěla dost akné a když mi potom zůstaly jen ty jizvy, byla jsem taky šťastná. Ale postupem času (cca půl roku) mi začaly vadit i ty jizvy. Chtěly bych je pryč, ale to se mastičkama asi nikdy nevyléčí. Sice po tom půl roce vidím, že jsou světlejší, ale jsou tam....asi se s tím taky budu muset naučit žít.....když já si tak strašně přeju, abych mohla chodit bez makeupu nebo korektoru. Prostě nic...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chodit můžeš, v tom ti nikdo nebrání... :) Vážně, je to o tom, jak se s tím každý vyrovnáme. Jasně, že mě to trochu štve, ale jsem vážně ve fázi, kdy jsem vděčná za to, že mám, co mám. Ale určitě je lepší to nějakým způsobem akceptovat, než se skrze to celý život užírat... :)

      Vymazat
  3. já naštěstí nemám ani jizvičky, ani akné, za to mám pihy, které si všichni chválí a já je nemám vůbec ale vůbec ráda :-D
    Je super jak k tomu přistupuješ :-)
    lost-strength.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě pihy přijdou naprosto úžasné, takže bych se přidala do zástupu obdivovatelů :)

      Vymazat
  4. Markétko, jsi úžasná sympatická slečna a já mám hroznou radost, že si z jizviček neděláš těžkou hlavu a naopak je bereš optimisticky a pozitivně. :-) Ony se jednou určitě ztratí samy, taky bych je nezatěžovala laserem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě jsem chtěla dodat, že já také patřím do zástupu těch, co mají pihy. Dříve mi hrozně vadily a nemohla jsem se s nimi vyrovnat, ale teď jsem také vděčná za to co mám a jsem ráda. :-)

      Vymazat
    2. Děkuji a vůbec o tom nepochybuji :) A máš pravdu, pihy jsou krásné a roztomilé :)

      Vymazat
  5. Ahoj Marketko, drzim Ti pesti! Jsi moc sympaticka a pohledna bojovnice, mas muj obdiv. Sama mam akne asi od trinacti let, nekdy po dvacitce se dost zhorsilo, ted mi bude uz pomalu tricet a porad bojuju s velkymi bolestivymi uzly (a spoustou jizev) ve vystrihu. Umis si predstavit, jake to pro zenu je, kdyz ma krome lehce podobaneho obliceje, zad a ramen taky tyhle obri "nadhery" na prsou. Zadna letni tilka na raminka, zadne halenky s vystrihem, pekne vsechno schovavat.. Lekaru jsem vystridala nekolik, pripravku taky, jenom za posledni rok asi pet druhu antibiotik (vnitrne, zevne pouzivam cely rok lihovy antibioticky roztok), ta vsak vzdy zaberou asi na dva mesice. Predevcirem se mi po cca dvou mesicich v klidu zase zacal stav zhorsovat. Docela me to prekvapilo - nemam ted ani zadne velke stresy, prave naopak, ziju jarem a kytkama a pohybem. Nicmene vcera uz i muj vystrih opet kvetl jak jarni louka, a tak jsem se nastvala a vyrazila opet ke koznimu. Videl, ze uz me nebavi stridat antibiotika, zjistil, ze HA nechci (nedelala mi dobre), a predepsal mi Roaccutane. Mam z toho smisene pocity - na jednu stranu doufam, ze to konecne pomuze, na druhou stranu se trochu bojim (prodelala jsem v minulosti depresi, deti jeste nemam, takze mozne nasledky docela zajimave), ale asi do toho pujdu. Kez by to zabralo..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Troufám si tvrdit, že si to představit umím. Příčiny akné jsou složité, což se pochopitelně odráží i na léčbě. Navíc existuje i možnost, že taková úporná léčba je hodně a na všechna ta antibiotika si bakterie nakonec ještě vytvoří rezistenci. Nebo máš prostě nějakou vnitřní příčinu (pravděpodobné), jejíž důsledky antibiotika jen načas zakryjou. Ale nebudu to rozvádět, protože na to zase nejsem žádný odborník.

      Každopádně jestli léčba antibiotiky selhává, tak je ten Roaccutan asi nejrozumnějším řešením, ačkoliv já sama jsem se Aknenorminu (taky isotretinoin) bránila zuby nehty a nakonec jsem skončila právě na antibioticích. Každopádně, pokud by se mi to zase vrátilo (což si vážně nepřeju a ani si to nepřipouštím), bylo by to pro mě už taky jediným řešením. Takže pokud do toho půjdeš, taky Ti přeji hodně štěstí! :)

      Vymazat
  6. Ja aktuálne bojujem práve s tými jazvami ala červenými fľakmi po akné, vyrážky sa mi tvoria už oveľa menej, občas nejaká, ale tie jazvičky to trvá hrozne dlho. Kedysi bol na to skvelý Diacneal od Avene, ale prestali ho vyrábať. Odvtedy som absolovala laserovú terapiu a to bol teda fakt viditeľný efekt, jazvičky sa krásne vyhladili a navyše som mala pocit, akoby mi tá terapia dodala kolagén a pleť bola krajšia na pohľad.
    Bianka

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...