čtvrtek 30. ledna 2014

Opatrně s bylinkami

Pěkné, voňavé, užitečné. Určitě s nimi nemůžu nic zkazit. Tohle byl můj názor ještě před několika měsíci. Ale vážně je to tak? Možná to bylo tím, že jsem byla přesvědčená, že to s tou jejich účinností nebude tak horké, ale že spíše určitý proces podpoří. Dnes bych si tím už tak jistá nebyla. Ony to totiž nejsou jen tak nějaké kytky a lehkovážný přístup není tou nejlepší variantou.

Nejsem žádná bába bylinkářka, většina těchto věcí je mi utajena, ale mileráda se s vámi podělím o pár faktů, které vykrystalizovaly na povrch v průběhu mého snažení o potlačení akné. Něčím jsem si totiž ve výsledku vážně nepomohla a takříkajíc jsem dostala přes ústa.

pondělí 27. ledna 2014

Psychologické berličky (3): O kráse a sebevědomí

Jsme ve fázi, kdy jsme si ujasnili, jak nakládat s tou věcí, co máme uvnitř hlavy. Tedy já jsem si to ujasnila a posléze vám to objasnila. Čeština je krásná, ale nebude to ona, o čem vám chci dnes něco napsat. V tomhle dílu mého miniseriálu bych se chtěla zaměřit na fyzično a zamyslet se nad pojmy jako je krása a sebedůvěra.

V přesvědčení, že jsme ztratili jedno, přijdeme o to druhé. Mám jakousi tendenci mluvit v množném čísle, ale všichni víme, o koho tady jde. Na některé věci, které v tomto článku uvedu, jsem nepřišla úplně sama a hrdě se k tomu přiznám. Zásadní myšlenky má na svědomí Tracy Raftl, na kterou jsem tu už odkazovala. Ať už je vám holistické pojetí blízké či ne (já mezi tím pořád kolísám), ať se vám její způsob propagace zamlouvá či ne, jedno se jí musí nechat. Má pravdu. Téměř u každého jejího článku zírám a tiše si opakuji: "To jsem já, to jsem já..."

Z toho plyne, že pro lidi s akné zcela určitě existuje nějaký společný vzorec chování. Vlastně by mě to nemělo překvapovat.

Už zase jsem se zatoulala v myšlenkách, ale nač to mazat... Nyní se tedy vrátím pěkně na začátek.

pátek 24. ledna 2014

Tečkovaně kopečkové tajemství

Zdravím. Původně jsem tento článek chtěla věnovat nějakému úžasnému výročí mého blogu, ale pak jsem si řekla: proč? Mám na něj náladu zrovna teď a výročí může být klidně každý den. (A taky jsem poslední dobou poněkud impulzivní a hyperaktivní. Zatímco ostatní jsou vyždímaní jak hadry na nádobí, já se pořád někde hemžím. Prý to mám z těch probiotik, tvrdí mamka). Je to článek, který odhaluje mé pohnutky, vysvětluje název a po jeho přečtení vstoupíte takřka do... kruhu zasvěcených. Tečky zasvěcených.

Jsem si jistá, že toto výsadní postavení patřičně oceníte (Zmínila jsem, že jsem taky v poněkud nabroušené náladě? A taky jsem jedovatější než cyankáli a fridex v jogurtu dohromady. Ale nebojte, na vás budu vždycky příjemná.)

Tak na to pojďme od začátku.

úterý 21. ledna 2014

Odplout do světa bez stresu

Zkoušení? Další písemka!? Maturita!!? Děláte si srandu?! Nic nestíhám! To je v háji... To nemůžu stihnout *facepalm*. To je ono. Svět povinností, o kterých se mě někdo (částečně i já sama), snaží přesvědčit, že jsou tím nejdůležitějším v mém životě, alfa a omega, pokud selžu můžu se jít bodnout a kopat kanály. A já husa se vždycky nechám strhnout.

 A už to jede, ráz na ráz. Pif, paf! Jeden pupen na bradě, další o půl centimetru nalevo a tři milimetry výše a v hlavě hustitskou vozovou hradbu, ze které vyhlašuje Benito Mussolini pochod na Řím, podél Via Appia mu mávají na pozdrav ukřižovaní otroci a házejí po něm klubka polyamidových vláken, která se odráží od rovinných zrcadel, obraz je to neskutečný, podobně jako limita funkce, která se mě o své existenci snaží přesvědčit klikatými grafy, ó tak klikatými jako řeky, jako meandry na Vltavě, které narovnali a přesekali kaskádou... a jsem mrtvá, jako to rameno Dyje.

Zcela jistě chápete, o co se mi jedná. Možná se můžete v tomhle ohledu se mnou ztotožnit. Stres je mrcha a o to více to zamrzí, když si uvědomím, že si starosti dělám kvůli ničemu a nechávám si takhle komplikovat život. Proč?

sobota 18. ledna 2014

Psychologické berličky (2): Mluvit či nemluvit?

Vítám vás u druhého dílu mého dokumentárně psychologického seriálu (to zní dobře...). První díl jste si můžete přečíst zde.Tentokrát se vám pokusím přiblížit téma svěřování se a mluvení o svých pocitech.

Ačkoliv se zdá jako přirozené a zcela vhodné řešení mluvit s někým o tom, co se děje, může to být trochu dvojsečné. Připravilo mi to dilema. Obzvlášť v počátcích jsem byla hluboce vděčná mamce, která ukázala, že má skutečně vlohy pro to být psychologem. Poslouchala moje výlevy a uklidňovala mě.

Jenže... někdy to prostě začne přerůstat přes hlavu. Otázku, zda mám právo někoho doslova přetěžovat se svými problémy, jsem řešila mnohokrát. Já jsem nešťastná a proto kvůli mě musí být nešťastní i ostatní - tahle myšlenka se mi moc nezamlouvá.

Někdy v té době jsem začala psát blog. S tím záměrem, že se někomu můžu svěřovat, ale přitom nezatěžuju jedinou osobu a mám svobodu mluvit. Nějakou dobu to tak možná mohlo fungovat. Ještě pořád jsem se ovšem nedostala k samotné podstatě věci. Co je ta největší nástraha na celé této záležitosti se svěřováním se?

pátek 17. ledna 2014

Zpět z Olomouce

 Přicházím s rychlou páteční rekapitulací.

Na vědomost se dává, že jsem se nejen z dne otevřených dveří vrátila, ale dokonce jsem se ani neztratila. Skoro. Bloudění po chodbách pedagogické fakulty a hledání posluchárny se nepočítá. Byla pekelně dobře ukrytá. Výsledek byl takový, že jsem se dozvěděla více o logopedii, kterou bych tam chtěla studovat - určitě to zkusím. Už ani nemám takový strach z ústní části přijímací zkoušky. Celkově mě to docela přesvědčilo. Lidem, kteří se na organizaci dne otevřených dveří podíleli se musí, aspoň podle mých zážitků, nechat, že byli vážně moc milí, přátelští a ochotní a neměla jsem pocit, že jsem vlezla do světa, o kterém nic nevím a tudíž na mě všichni budou hledět svrchu.

Už mám domluvenou schůzku s paní logopedkou, ke které jsem jako malá užvaněná Markétka chodila. Poslechne si, jestliže vážně mluvím tak pěkně, jak si to myslím (hehe...) a doporučí mi nějakou literaturu jako přípravu k onomu přijímacímu pohovoru.

Co jsem ale dnes našla bez problémů, byl Rossmann (pochopitelně jsem tam šla, abych se podívala na sloup Nejsvětější Trojice, vůbec jsem tam nešla kvůli té drogerii, vůbec jsem si ji předtím nenašla na mapách, né)...

středa 15. ledna 2014

Příručka zasloužilého vraha pupínků

Na dnešek mám připravený ryze praktický článek na klasické akné téma. Jak zabít klubající se pupínek? A co dělat když nevydržíte a... zmáčknete?! Chtěla bych se s vámi podělit o své zkušenosti a ověřené postupy z pozice starého ostříleného válečníka. Níže popsanými praktikami se pokusím nevyděsit slabší povahy, doufám, že nebude potřeba nikoho křísit. Jistotou je, že to máte jako na dlani, přímo ze života.

neděle 12. ledna 2014

Make-up a já aneb Zhodnocení experimentu a něco navíc

Michaela se svým dotazem nevědomky trefila přímo do záležitosti, kterou jsem se chystala v nejbližších dnech shrnout. Snad ještě máte v paměti můj bezmake-upový pokus. Ano, ten poněkud zoufalý zápisek o tom, jak se vyvíjel můj jeden den ve škole.

Teď jsem již získala dostatečný odstup pro zhodnocení a vyřešení otázky, zda má používání a nepoužívání make-upu na pleť, respektive na akné, skutečně nějaký efekt.

Co mi tedy tato skutečnost dala a k čemu jsem došla?

čtvrtek 9. ledna 2014

Akné aktuality: Markétka opět vchází dál

Je to takové zadostiučinění. A je v tom trocha škodolibosti, přiznávám. Představte si čekárnu společnou pro více lékařů, všude kolem se šklebí netrpěliví lidé. Poté se tam objevíte vy, na pět minut se posadíte na lavičku, příjemně se usmíváte a potom se otevřou dveře a paní doktorka s nejmilejším úsměvem řekne: "Markétko, pojďte dovnitř."

A Markétka se zvedne a s pocitem privilegované osoby nakráčí dovnitř. A co se tam dozvěděla?

pondělí 6. ledna 2014

Jak přicházím na chuť Alverde

Pomalu a zlehka. Nejsem maniak, který bez rozmýšlení do košíku nahází deset výrobků a hurá, jde je domů vyzkoušet. Tedy předně proto, že na to nemám. Jinak si nemyslím, že by se mi to nějak zvlášť příčilo, buďmě upřímní... Takže kupuji věci jenom když mi dojdou anebo když mám šíleně nutně náléhavý pocit, že přesně něco takového potřebuji.

Takhle jsem se setkala ve své oblíbené dm (troufám si tvrdit, že mě tam mají rádi i přes moji škudlivost) s Alverde, které myslím není třeba představovat. Já konkrétně jsem ho dlouhou dobu ignorovala a spíš jsem očichávala u regálu s Baleou (to asi taky všichni známe...). Nikdy jsem nebyla nějaký extrémní zastánce přírodní kosmetiky, prostě jsem vždy používala to, co mi vyhovovalo.

Ale nakonec jsem si tedy do dnešního dne přinesla tři malinkaté skrovné úlovky. Se všemi jsem maximálně spokojená. Patrně jsem měla šťastnou ruku, každopádně mě to příjemně navnadilo do budoucna.

pátek 3. ledna 2014

Psychologické berličky (1): Nemoc


Všechny vás zdravím v novém roce. Tímto článkem bych ráda odstartovala jakýsi miniseriál na téma akné a psychika. Že je psychika věcí záludnou a potvornou, o tom netřeba sáhodlouze vyprávět. Mě akné dokázalo stáhnout až na samotné dno mého devatenáctiletého života, takže vím, o čem mluvím.

Jsem si vědoma toho pekelně depresivního úvodu, avšak pojďme na to optimisticky s cílem zodpovědět základní otázku. Jak se takového stavu zbavit?
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...