pátek 11. října 2013

Bazénový dědek je sprosťák

...rychlý zápis do deníčku aneb Co se mi to dnes přihodilo

Všímáte si, jak se můj svět postupně zabydluje bizarními postavičkami? Vedle bezkonkurenční Mejkapovačky si tu své místo na slunci vydobyla neméně zajímavá osoba, a to Bazénový dědek. Možná si vzpomínáte na to, jak jsem v jednom z předcházejících příspěvků zmínila jednoho postaršího rehabilitujícího se občana, který navštěvuje bazén ve sportovním centru, kde máme tělocvik? Jaký by to byl pátek bez bazénu? Divný. Bez Bazénového dědka? Za všechny prachy.


Dnes jsem na bazéně nebyla úplně sama. Vyskytovala se tam skupinka holek z vedlejší třídy, vedená jejich tělocvikářkou, která je narozdíl od té mojí poněkud aktivnější, co se týká organizace hodiny. Po jejím rozkošném návrhu, zda se nechci přidat, jsem prchla s vysvětlením, že mi vyhovuje být zcela neorganizovaná a samostaná individualistka, ježto mám duši samotářského génia. A kam jsem to prchala? Samozřejmě, že do vířivky. To musíte vylézt z bazénu, seběhnout čtyři schůdky dolů a vyloupne se před vámi místnůstka nabízející itntimní posezení v bublinkách. Seběhla jsem tedy schůdky a naskytl se mi pohled na Bazénového dědka, relaxujícího v poloze, kterou bych popsala jako rozvalenou. Už bylo pozdě couvnout, a tak jsem vykouzlila úsměv, mile pronesla "dobrý den" a praštila sebou do bublinek vedle Dědka, který mi svým zjevem evokoval hrocha v plavkách.

Chvíli jsem mlčela a snažila se tvářit vznešeně a na úrovni, zkrátka jak jen to je, když sdílíte tak intimní koupel... inu s Bazénovým dědkem.
"Poslala vás ohřát se?" prolomil ticho Dědkův hlas, deroucí se skrze bublání.
"Ona mě neučí," odpověděla jsem, "sama jsem se poslala ohřát." (Což se ukázalo být chybou, jenomže bohužel nevidím za roh, pomyslela jsem si pro sebe.)
Opět jsem přivřela oči a představovala jsem si, že vedle mě sedí někdo jiný. Třeba ten instruktor, co jsem ho mívala v autoškole, mmm...
Ze slastného snění o vypracované hrudi a širkých ramenou smáčených bublinkami mě opět vytrhl Dědkův hlas: "Nechybí vám sluníčko?"
"???.... Ne, nemyslím si. Já jsem hodně venku."
"Takhle u moře..." prohodí Dědek.
Nechápu a pokouším se o zdvořilostní konverzaci: "Jó, u moře jsem nebyla už dlouho."
"My jsme byli v Emirátech," sdělí mi Bazénový dědek, "ale bylo tam chladno."
"Hmm..."
"Anebo vám chybí chlapec."
Zpražím ho svým zabijáckým pohledem, když konečně pochopím, o co mu jde.
"To se říká," doplní s uchechtnutím.
Dělám, že spím a tvářím se u toho ještě vznešeněji. Jak se tak podřadný pytel tuku opovažuje navážet do mého osobního, jedinečného a výjimečného akné! Má štěstí, že mám dobrou náladu a můžu se uklidnit ještě detailnějšími představami insturktora v plavkách.

V té chvíli do naší malé společnosti přibude třetí člen. Mokře a hladce vyhlížející borec vypadá, že skočil z posilovny rovnou do bazénu a z bazénu rovnou do vířivky. Snažím se dávat svým výrazem najevo, že s Bazénovým dědkem nemám nic společného. Borec po nás chvilku pokukuje a pak zapadne hloub do vody. Takový zakrslík, pomyslím si zlomyslně. Borec, ale zakrslík. Divili byste se, kolik při svých 173 centimetrech výšky potkávám chlapů menších, než já. Jakmile vířivka dovíří, rozhodnu se ji urychleně opustit, což bohužel těsně přede mnou napadne i Bazénového dědka, takže mě obšťastní výhledem na rozložité pozadí obalené plavkami neobyčejně ošklivé zelené barvy, ze kterých crčí voda. Věnuju poslední pohled borci, tedy spíš Borečkovi, který patrně převzal mou taktiku a začal předstírat, že spí.

Po cestě z bazénu jsem si musela v pekárně na uklidnění koupit tvarohový hřeben. Kecám. Byly dva.

Co myslíte? Mám Bazénového dědka při nejbližší příležitosti utopit? Měli jste v autoškole sexy instruktora? Potkáváte víc borců nebo borečků? Máte rádi tvarohové hřebeny?

2 komentáře:

  1. Polož si jednoduchou otázku: je možné utopit velrybu? Já myslím, že ne, tudíž bych se o to ani nesnažila :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrá tedy... nechme toho tlustokožce žít :D

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...