pátek 2. května 2014

Jak to bylo s tím focením

Drahoušci... Jednoho dne jsem se vyjádřila naději, že budu schopna o svém focení na tablo mluvit s nadhledem. A vězte, že ta chvíle už nastala. Já teď vzhledem ke svému vytížení (dnes začíná písemná část maturity - páni, takhle napsané to vypadá ještě hůř) nemám dost mozkové kapacity na nějaké hlubší přemýšlení a odhalování filosofických pravd, a tak prosím vemte za vděk jednou fakt hustou stórkou z mého života.

A počteníčko to bude dlouhé. Takže si utíkejte pro něco k jídlu. Anebo žvýkejte listy koky, jako to dělají řidiči na těch nejděsivějších silnicích světa, aby neztratili pozornost a neusnuli...

Ve škole
Středa. Památný to den. Po vzájemném úterním ujišťování, že se nebudeme malovat, jsme skutečně přišly nenamalované. Již předtím nás i můj spolužák a řidič poněkud nespolehlivé oktávky v jedné osobě, jak se za chvíli dozvíte, podpořil svým prohlášením, že taky rozhodně přijde bez make-upu.

Když se holky nahrnou do třídy, vypadá to, že vypukla nějaká epidemie. Nemáme oči. Vypadáme poněkud nemocně.
"Já jsem Katka," hlásí dotyčná slečna, když na ní utkví pohled profesora.
Jediný, kdo přišel do třídy s full face makeupem, je naše nonkonformistka (tehdy ještě rudovlasá, nyní blondýna a bruneta - záleží na tom, z které strany zrovna sledujete její profil).

O hrozivých strastech s povolením odjezdu na focení se raději nebudu rozepisovat. Faktem je, že se v průběhu vyučování nenápadně vytrácejí pětičlenné skupinky lidí a postupně startují směrem na Příbor.

Na cestě
Já se mám vézt hned druhým autem. Přezujeme tedy bačkůrky a šup k našemu vozu. Tedy DANOVU VOZU. Ihned se dozvídáme, že řidič si není úplně jistý, zda dojedeme, protože autu "prasklo turbo". Nevím sice přesně, co to znamená, ale děkuji bohu, že to tomu holomkovi zabrání lítat příliš vysokými rychlostmi.

"Nejdřív si ale sním tvarůžek," oznámí nám Dan, vytáhne z tašky vaničku mléčného výrobku a začne jej dlabat. Jeho svaly jsou jistě v sedmém nebi.
"Chtěl jsem zaparkovat tady," ukazuje ke kraji cesty s pusinou upatlanou od tvarhou, "ale pak jsem si říkal, že před kontejenry by zaparkoval jen debil."
Na místě, kam směřuje jeho prst, přece jen jedno auto stojí. Červený citroën. Holt, moje kamarádka Zuzanka si prozměnu s vhodností parkovacího místa hlavu neláme.

Ale nás již čeká naše životní jízda. Velmi brzy poznáme, co to je, když má auto prasklé turbo. Poté, co si Dan od informované Květušky vyslechne přednášku, jak se mu to zadře a bude platit deset tisíc, nastartuje. Auto se neochotně rozjede klokaními přískoky.

"To děláš ty nebo to auto?" zeptá se neprozíravě další ze spolucestujících.
Uražená mužská pýcha zrcadlící se ve sveřepém obličeji Danielově, mluví za vše.
Auto se rozjede trochu plynuleji, zato ale vydává podivné hvízdavé zvuky a pochopitelně moc nezabírá.

"Martine," dloubnu do chlapce na místě spolujezdce, "sedí se ti pohodlně? Máš dost místa na nohy?"
"Jó," odpoví zvesela.
"Ale já ne, takže kdyb ses šoupnul...?"
"Já nevím, jak se to dělá..."
Dan jednou rukou zatáčí s pohvizdujícím autem a druhou posouvá sedadlo s Martinem. Ten ve chvíli, kdy, zdá se, konečně pochopí záludný systém, nadšeně zmáčkne páčku a opět narazí do mých kolen.

(Zdroj)
Kopancem jej odkáži do patřičné pozice, kde se s ním sedadlo bohudík zasekne.

Vjíždíme na rychlostní komunikaci. Celá posádka auta se začne ohlížet dozadu. A máme proč.
Dan nevěřícne zírá do zpětného zrcátka: "Ty vole, to je vážně z nás!?"
Necháváme za sebou hutný oblak temně šedého dýmu.
"Až z toho začnou šlehat plameny, vystoupíme?" navrhuji nesměle a na pomyslný seznam věcí "tohle mamince neřeknu" připisuji novou položku.
"No tak nebudeme úplně ekologičtí," mávne nad tím Dan rukou a auto za mohutného hvízdání sípavě nabírá rychlost.

Problém nastává zhruba o deset kilometrů dále.
"Proč brzdí? To mi dělá naschvál!" rozčiluje se náš řidič.
"Protože jsme vjeli do města?" zazní ze zadních sedadel.
"Ale já nemůžu brzdit," zhrozí se, "vždyť bych se potom nerozjel!"
Když se přiblíží kruhový objezd a je evidentní, že budeme muset zastavit, jeho znepokojení roste.

Naštěstí jej na poměry klokaního auta zkříženého s flétničkou projedeme celkem hladce. Dokonce i temný kouř již ustoupil.

Brzy však přichází ta nejtěžší zkouška. Čtenář znalý poměrů ví, že když do Příbora jedete od Frýdku-Místu, čeká jej na trase táhlý a ne zrovna mírný kopec.

Na rovince ještě statečná oktávie jede sto dvacet.
"Já se bojím," řekne Dan. Ten jindy tak sebejistý chlapec. Tím nás povzbudí.
Auto jede nejprve sto, pak osmdesát - to ještě se zařazenou čtvrou rychlostí zkoušíme předjet kamion. Nakonec se s pedálem na podlaze řítíme závratnou rychlostí šedesát kilometrů v hodině a řadicí páka se chvěje v poloze číslo tři.
Všichni tlačíme očima a už se domlouváme, co sakra uděláme, až to úplně zdechne.

Jak vysvobození se však nakonec přehoupneme za horizont. Máme chuť slavit, ale to netušíme, že naše jízda bude mít ještě pikatní tečku.

Soustava jednosměrných ulic je jistě oříškem. Přesvědčíme se o tom, když tancujeme kolem ostrůvku uprostřed cesty - to se Dan otáčí, poté, co jsme jej přesvědčili, že skutečně jedeme v protisměru. Nakonec se rozhodneme, že to otočíme, vyjedeme na hlavní ulici a zaparkujeme na parkovišti před supermarketem.

Rozjíždět se do kopce v úzké prudké uličce není dobrý nápad, pokud má auto prasklé turbo. Vězte, že to prostě nejede. Motor chcípe znovu a znovu. Nakonec tiše dokloužeme níže a rozjedeme se na rovnějším úseku. Vyjedeme do ulice, z které už jen zbývá odbočit na hlavní...

Najednou před námi stojící a zdánlivě také odbočující jeep začne z nepochopitelných důvodů couvat.
"Dane, on do nás vrazí!"
"Klid, on to má určitě vypočítané..."

Žbuch...

Pět párů očí nevěřícně zírá na to, co se právě odehrálo.
Jedna slabší povaha se začne třást a musí si zajít do kufru do tašky pro hořčík.

Z jeepu vyleze jakýsi děda v modrými květy vyšívané fešné folklórní košilce.
"To si děláte srandu?" vystrkuje zcela rozčarovaný Dan hlavu z okýnka.
"Sorry kámo, jsem tě neviděl," praví pán s bohorovným klidem a pak se otáže: "To teče z tebe?"

Vyšleme na výzkum Martina, ten jen hledí pod auto, není schopen odpovědi, jestli odtamtut skutečně něco kape, a nám je jasné, že jsme to mohli se stejným účinkem poslat zjistit třeba gumovou kachničku.

(Zdroj)
Je to ale velmi zjevné, za námi se táhne výrazná stopa a v uličce, kde jsme se rozjížděli, to vypadá, jako by někdo na cestu chrstnul celý kbelík.

Děda je už na odchodu, když za ním zničený Dan zavolá: "Prosímvás, když už jsme se seznámili, můžete mi říct, kde je tady náměstí?"
Náměstí je hned tamhle.
"A myslíte, že tu už můžu zůstat stát?" dodá rezignovaně.
No jasné, že může.

Chápejte, že jsem prostě předchozí řádky nemohla shrnout do věty: Dojeli jsme do Příbora.

Fotograf
Pokud se míra uměleckosti měří dle počtu vykouřených cigaret a vypitých půllitrů, pak je fotograf umělcem velkým a slečna vizážistka mu může směle konkurovat. Ateliér se nachází přímo nad restaurací, se kterou je spojen výtahem, což značně usnadňuje přísun alkoholu.

Focení trvá věčně, atmosféra je stále modravější a smradlavější, většina z nás již vyseděla do gauče důlek a stihla prolistovat všechny výtisky Playboů a obhlédnout zajisté umělecké fotografie hanbatých slečen rozvěšené po zdech. Někdy kolem třetí, ještě stále nenamalovaná a nenafocená se odeberu se dvěma kamarádkama na oběd. Mají poznámky o tom, jak rychle požírám svou monstrporci. Zkuste si od rána nic nejíst. Spláchneme to pivem a jdeme opět čekat.

Nakonec na mě přece jen dojde. Už při líčení cítím, jak se ve mě vzmáhá nervozita, mermomocí tisknu víčka k sobě a snažím se uklidnit. Když oči otevřu, vzhledem ke své slepotě vidím v zrcadle krásnou pleť bez flíčků. Až při bližším pohledu odhalím typickou krustičku, i když přece jen provedenou o poznání odborněji, než kdysi v dávných časech slavnou mejkapovačkou.

Ovšem korunují to stíny. A je jediná věc, kterou nesnáším víc, než stíny do modra. Stíny pod očima. Vypadám jako pandosova. Pozůstatky oparu vylučují, abych dostala nějakou pěknou rtěnku, a tak skončím se slizkým obalem lesku. Na vlasy nikoho pochopitelně nenechám ani sáhnout.


Fotograf má dva metry a takových sto deset kilo. Jeho vyjadřování je po většinu času silně dvojsmyslné. V ruce třímá ten obrovský přístroj.

Přepnout do módu paniky!
 
Udělám jen pár kroků a fotograf řekne, že se bojím, tak ať všichni uhnou a jsou na mě hodní.

Teď se bojím, ty vole!

Křečovité focení jsem vám již v podstatě popsala předtím. Když utiším své nervózní tiky, je to, jako by mi zatuhly všechny mimické svaly a přestože se běžně dovedu ksichtit velmi obstojně, nyní jsem schopna výrazy měnit asi s takovou pohotovostí jako...

(Zdroj)

 Znám se a vím, jak moc jsem fotogenická. No daleko míň, než ta roztomilá kachnička. Můj obličej mi na většině fotografií nepříjemně silně asociuje bramboru.

"Směj se," žádá si fotograf, "nebo se svleču... a to nechceš. To nechce ani jeden z nás."
Jo, to bychom se nasmáli, až bychom se za břicho popadali. Ha.
"Tvař se svůdně... Na ty, které se nechtějí tvářit sexy, máme jeden trik - řeknu jim, ať si sundají podprsenku."
"Tohle je vydírání," dodá vzápětí, protože nejevím známky toho, že mi to dostatečně dochází.
Jsem v takovém stavu otupění, že ani nejsem schopna říci, jestli to myslí vážně, nebo ne.

Nějak dojde řeč na to, že nemám facebook.
Takoví lidé ještě opravdu existují. (Nebo řekněme, že přinejmenším... existovali)
Ale zato mám blog a tam si můžu zgustnout na všech fotografech, kteří mě s*rou, myslím si temně, zatímco se snažím laškovně vjet prsty do svých vlasů, což asi sakra nejde, protože na něco jako hladký průjezd mými kudrnami můžete rovnou zapomenout. A s necelou třicítkou čtenářů (tenkrát) už můžu rozpoutat menší revoluci, takže bacha na mě.

Týrání konečně skončí. Za pár hodin dojde i na focení společné fotky a kolem půl desáté po dvanácti hodinách ateliér opouštíme. Vyuzení, s červenýma očima, s mobily, ze kterých se linou nazuřené hlasy rodičů, kde že tak jako asi jsme.

A pokud vás zajímá, jak to nakonec dopadlo (moje nešťastné výlevy jste asi přehlédnout nemohli)... Tak takhle. Takhle bych vypadala bez akné. V muzeu voskových figurín. Ale co už.


Děkuji Míše, Katce (je to tak, občas se v těch jménech trochu ztrácím...?) a Romance za ochotnou pomoc při výběru.

Pokud jste se tímto dravým proudem slov prokousali až na konec, přijměte mé obrovské díky, protože k přečtení tohohle mě asi musíte mít vážně rádi. Já jsem se hlavně potřebovala vykecat a konečně je to venku. Teď se cítím taková... očištěná. Jako bych s definitivní platností vymyla z vlasů pach cigaretového dýmu.

Povídejte, jaké jsou vaše zážitky s focením? S líčením? S přisprostlými fotografy? S prasklým turbem?

23 komentářů:

  1. Markétko, článek jsem četla jedním dechem a musím říct, já už bych snad vystoupila někde po cestě :-D
    Fotka se opravdu moc povedla, jsi krásná :-* Nikdy mě nepřestanou fascinovat tvé dokonalé vlasy :-)
    A ano, mám tě ráda! :-*
    Můj život je proti tomu, co se tobě stalo za jediný den, baprostot nudnej ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, moc děkuji! :)*
      No to si myslím, že bys nevystoupila, leda bys za jízdy hodila nějaký parakotoul, protože tenhle pekelný stroj prostě nestavěl :D
      Věř mi, že většina mých dnů je o dost poklidnější :)

      Vymazat
  2. Markétko, Markétko, nechceš vydat nějakou knížku s povídkama nebo s příběhem jako takovým? Jsi snad jediný člověk u kterého nemám tendenci přeskakovat slova, odstavce, celé články. Každý článek zhltnu a je jedno jak moc je mi tématika blízká či ne.

    Jo a jako myslím si, že jsi hotová bohyně na fotce, takže si ze vzpomínek odnes zajímavý zážitek s autem a potom tu překrásnou fotku... Fakt jsi boží! ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, děkuji, jsi na mě až přespříliš milá :D :)*

      Jednou knížku určitě vydám a věnuji ji všem úžasným lidem, kteří si to tady chodí číst! ;)

      Vymazat
  3. Pěkná storka :D přimlouvám se vydání knížky!
    A hlavně, že to všechno dobře dopadlo a ta výsledná fotka, ta stojí za to!! Ach ty tvoje vlasy.. jdu zalézt do kouta a užírat se závistí :o)))))

    OdpovědětVymazat
  4. Dojeli jsme do Příbora. Moc pěkný!:D

    Mimochodem fotka mi přijde pěkná, nemůžu přestat se záviděním nádhernejch vlasů.

    Já na naše tablo vzpomínám ráda, focení bylo taky trochu stresující, ale máme šikovné spolužačky, které z toho vytvořily veledílo:-) (http://www.maturitnitabla.cz/tablo/557/2012-ma-to-vubec-cenu/fotka/10341#title)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ó, další chvála, děkuji! :)
      Tablo jste měli úplně úžasné a ohromující, tomu se říká originalita :)

      Vymazat
  5. Tak takovou cestu autem jsem teda ještě nezažila. A ani nevím, jestli bych to chtěla zažít. Co se týče fotky, tak je krásná. Mě tohle focení na tablo čeká příští rok, tak jsem zvědavá, jak to dopadne. Osobně se na to těším...hlavně bych chtěla, abychom měli nějakou dobrou kosmetičku, která by nás krásně nalíčila. Vždycky se maluju sama, tak si myslím, že by to byla příjemná změna. A dobrý, sympatický fotograf je také samozřejmostí. :) Jinak doufám, že se Ti první maturitní testy povedly! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, určitě nechtěla, a to ještě nevíš, jak náš řidič ze článku nedávno předvedl neuvěřitelný kousek a projel s tím nebohým autem plechovým plotem... Teď už s ním teprve nechci mít nic společného :D

      Co se týče výběru fotografa a vizážistek, je to taková sázka do loterie.

      A děkuji, za sebou mám slohovku z angličtiny a myslím, že se to celkem dá :)

      Vymazat
  6. Jé, my tablo neměli, to jsme koukám o hodně přišli. Já čekala, že foto bude nejmíň takováhle katastrofa:

    http://www.modnisexyobleceni.cz/resize/e/800/800/files/luxusni-damske-minisaty-bez-raminek-se-zlatymi-pruhy.jpg

    A přitom je to epes rádes.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík :)

      No fuj - tak do tohohle jsme měli daleko :D, vlastně většina z nás měla to líčení ve výsledku docela jemné - to udělá osvětlení.

      Vymazat
  7. Tak ta konečná fotka je moc krásná :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Market ! Predem bych chtela pochvalit a zaroven podekovat za Tve stranky ... vecer si je proctu v klidku :) ... Ja mam problemy s pleti nekolik let ... a to mi je 34 let ... vzdy jsem to maskovala make-upy ... uz jsem z toho byla zoufala ... bez make-upu a pudru ani s kosem .... o vikendu mne vzal tatka ke znamemu koznimu ... akne mam na tolik rozjete, ze mam i zanet ... predepsal mi antibiotika Azitromicin 500mg ... a fucidin ... plet je o neco lepsi po 4 dnech, ale jeste jit mezi lidi bych se stydela ... zitra jedu k panu doktorovi nakontrolu ... musim byt asi hodne trpeliva ... pokud pouzivas make up ... mas nejakou znacku - co by jsi mi doporucila ? ikdyz v mem pripade kdyz to mam podrazdene je lepsi vydrzet .... a jaky bezny krem pouzivas ? ja si mam ted myt oblicej vodou a obycejnym mydlem ... + 3x denne fucidin .... Market , mozna to vse na co se ptam tady pises .... tak se omlouvam ... az bude klidek, tak to proctu :).... jsi dobra, ze jsi si dala takovou praci se strankami - myslim si, ze hodne lidem pomohou :) DEKUJI

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestliže můj blog lidem pomáhá, jsem jen ráda :)

      Čtyři dny jsou hrozně málo na to, aby se projevila nějaká změna. Já jsem antibiotika vpodstatě brala skoro čtyři měsíce s tím, že jsem postupně snižovala dávku. Fucidinem jsem mazala většinou jen na noc, určitě mi pomohl - akorát pozor u lokální léčby - když na sebe člověk něco patlá, často si neuvědomuje, že to má stejnou sílu, jako kdyby nějaké léky polykal, což si určitě hlídáme víc.

      Co se makeupu týče, díky neskonalé dobrotivosti místní blogosféry testuju vzorečky minerálních make-upů a dost se mi to zamlouvá - konkrétně teď zkouším velmi příjemně levnou záležitost - kosmetickou značku Uma. Jsme z toho nadšené já i mamka :) Je na pleti přirozený, sjednotí a rozzáří, jen potovory máznu nějakým korektorem a jizvičky a fleky moc neřeším :)

      Pravdou ale je, že po většinu času, kdy jsem potřebovala velké krytí, jsem užívala svůj dlouholetý make-up Dermacol Caviar Long Stay, přičemž jsem pod ním nejproblémovější místa zakryla něčím ještě silnějším, osvědčil se třeba pěnový Stay Matte od Rimmelu (třeba profláknutý Acnecolor mi vůbec nevyhovuje). Pudr jsem používala Dermacol Acnecover, sice docela kryje, ale není úplně ideální, protože má tendenci oxidovat do ne úplně ideálních odstínů.

      Jinak pokud můžu doporučit, moc pěkný postup má tady Jana: http://janebeautiful.blogspot.cz/2013/02/jak-co-nejlepe-zakryt-akne_9.html

      O krému jsem psala nedávno, s radostí tě odkážu: http://teckyakopecky.blogspot.cz/2014/04/ja-pletovy-krem-jak-se-vyvijel-nas-vztah.html

      Co se týče mé péče o pleť, méně je více. Když se zrovna nemaluju, používám jen vodu a nic jiného. Stačilo to dělat pět dní po sobě a úplně se mi přestala mastit pleť, když jsem se zase vrátila ke každodennímu malování, vrátilo se to do běžného stavu, takže tak. Hlavní zásada číslo jedna je NEVYSUŠOVAT, NEVYSUŠOVAT a NEVYSUŠOVAT.

      O tom jsem psala článek tady: http://teckyakopecky.blogspot.cz/2014/02/sila-jednoduchosti-aneb-neco-o-peci-o.html

      Na závěr bych ti poradila hlavně trpělivost, moc na akné nemyslet (lehce se to řekne a blbě se to dělá, ale sama jsem nad tím nakonec zvítězila) a hledat vnitřní příčinu, protože mi nikdo nevymluví, že akné samotné je pouze vnějším projevem jiného problému.

      A každopádně přeju hodně štěstí :)

      Vymazat
    2. Marketko, dekuji moc za rychle odepsani :) ... urcite se v budoucnu jeste na neco zeptam, jestli to nebude vadit ...
      Mam takove suche fleky na obliceji, ktere se loupaji ... ja si drive na to konto myslela, ze mam suchou plet s akne ... ale ty suche skrvny jsou asi dusledek akne ??? ... a ja si celou dobu kupovala pripravky na suchou plet .... tim jsme si to asi zhorsila ... a hodne make upu ... pudru ...
      Dnes jsem byla u lekare ... tak rikal, ze za tyden se to dost zlepsilo ... oblicej je uz mene rudy ... ono to vypadalo skoro ja ruzovka s akne ...
      od pondelka si to mam mazat 3x denne AKNEMYCIN 2000 ... jestli s tim nemas zkusenost ? jsou to antibiotika ... cetla jsem kladne ale i zaporne reference ... ale jak pises o pleti - mene je vice ... tak to asi tak plati i o clancich ... ze cim mene clovek cte nazory tim vice je v klidu :)))) uvidime ...

      Marketko a vypozorovala jsi, ze by ti akne zhorsovala i nejaka potravina ? Mozna to zde pises ... tak se omlouvam, ze se ptam ... ale jeste jsem si Tve stranky nestacila cele precist ...

      Lekar rikal, ze nemam ted pouzivat zadnou kosmetiku ... ale dcera ma v tydnu vystoupeni ... tak si rikam, zda to na ty 2 hodinky zamaskovat ... na druhou stranu, kdyz uz jsem to vydrzela tyden ....

      Marketko, dekuji moc za vse !!! a je to fajn, ze mas takove stranky :) Cloveka trosku podrzi, ze cim sam si prochazi, ze neni jediny ... ze to tak hloupe pisi .... na druhou stranu si rikam, ze jde o prd ... kdyz vidim jake jsou opravdu nemoci a co se deje ve svete ...

      dekuji moc :)

      Vymazat
    3. Určitě se ptej, jsem ráda, když mé zkušenosti aspoň něčemu poslouží :)

      Suché fleky mám taky a definitivně jako důsledek akné - či lépe řečeno, jeho léčby. U tebe to samozřejmě můžu odhadnout jen těžko, ale naopak mám zkušenosti s tím, že přípravek určený na suchou pleť (nebo aspoň ne primárně na mastnou) mi udělal větší službu, než všechna vysoušedla.

      Užití make-upu a pudru je individuální - mě se třeba zdá, že mi samy o sobě nic nedělají (neucpávají póry atd.), potíž vidím spíše v odličování, které vysušuje či v samotném dotýkání se obličeje a aplikaci (čisté štětce atd...)

      S Aknemycinem zkušenost nemám...

      Co se týče potravin, tak jsem žádný vliv nespatřila. Přestože je to poměrně rozšířené - a věřím tomu, že u spousty lidí potraviny vliv skutečně mají - u mě se to nekoná. V nejhorší fázi jsem zkoušela být nějakou dobu bez mléka a nahrazovala jsem sójovým. Akné se mi dál zhoršovalo, pak jsem někde vyčetla, že v sóje jsou zase nějaké fytohormony, které to dělají horším...
      Důsledek? Stres z jídla samotného, protože vlastně cokoliv může ublížit, no a o to více akné. V současné době to neřeším, s prominutím žeru všechno, na co mám chuť a jsem v klidu.

      (Je pravda, že jedna moje spolužačka, která se potýkala s akné, měla okamžitě po vysazení mléčných výrobků pleť čistou, jenže jí zjistili přímo nesnášenlivost laktózy.)

      Jestli ti to o té kosmetice říkal přímo lékař... Mě nikdy nic takového řečeno nebylo, tak jsem to používala jako takové alibi :D
      Jde o to, jak se cítíš... Jestli u tebe převládne pocit "jo, půjdu bez make-upu, protože to vlastně dělám pro sebe" nebo "raději to na ty dvě hoďky zamáznu, ať ostatní matky divně nekoukají..."

      Přesně tohle je důvod existence mého blogu. Když jsem ho zakládala, byla jsem hluboce přesvědčená, že mám to nejhorší akné v republice... :D Každopádně mi to přišlo jako zajímavá myšlenka, protože v zahraničí se několik lidí tomuto tématu věnuje, ale u nás mi něco takového chybělo. Takže jsem se rozhodla zaplácnout díru v téhle oblasti :D A jsem ráda, když mě najde zrovna takový člověk, jako ty :))

      Vymazat
  9. Nechceš začít psát nějaké povídky? Myslím, že by Ti to rozhodně šlo, protože tenhle příběh jsem doslova zhltla, ještě rychleji a nadšeněji než pohádku Bajaja a to už je co říct! :D (jako malá jsem ji totiž milovala...ale co to plácám, zpět k tématu.)
    Zní to jako zábavný den, který bych ovšem nechtěla absolvovat. Vzpomínám si na fotografa, který přišel k nám na školu v rámci fotografického kurzu, který tam probíhal a no...též to byl velmi osobitý jedinec. Ne, že by měl zálusk na některou z dívek, spíš se zaměřoval na chlapce a nutil je dělat pózy, které bych tady raději nepopisovala. Holt každý jsme nějaký :D
    Mimochodem - příhodu s tekutinou vytékající z vozu mám také, to jsme jednou prorazili nádrž o kámen, když jsme sjížděli z Krušných hor a také jsme v těch horách zůstali asi 10 hodin trčet, málem zmrzli a ze zoufalství a obrovského hladu jsme žvýkali listy šťovíku:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ještě jsem zapomněla dodat, že všechny ty strasti určitě stály za to, protože na fotce vypadáš famózně! Sice trochu moc vyhlazeně a uhlazeně, ale pořád skvěle:D:)

      Vymazat
    2. Děkuji za příspěvek na témata fotografové a auta :D A děkuji za pochvalu :)

      Vymazat
  10. Na tvůj blog jsem narazila dnes a okamžitě jsem zhltla několik článků, a když to mám říct na rovinu, máš talent spisovatelky. Tedy ne že by můj názor něco znamenal, ale mám prostě chuť se k tomu vyjádřit :-D Jistě velmi užitečné info.. A nemohu neokomentovat tvé vlasy, jelikož jsou opravdu nádherné a byla by škoda, kdybys na to nepřišla a dál je mučila žehličkou. Dost komplimentů začíná to vypadat, že tě balím nebo tak něco :-D Ale tak to není..bydlíš moc daleko a vztah na dálku není žádný med :-D Jinak tvé zkušenosti jsou velmi zajímavé. Měla jsem s přítelem dosti staré auto, (po půl roce od koupi, to odpískalo..) a tak mám zkušenosti podobného rázu ;-) .. Jasně a ten smazaný komentář s mým celým jménem tu asi zůstane..typické.. není nad rozšiřování informací o sobě :-D..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, děkuji, děkuji :D Máš pravdu, vztah na dálku by asi nebylo to pravé :D
      S auty bývají zkušenosti zábavné... a jednou smazaný komentář smažu natrvalo, není zač ;)

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...