neděle 2. února 2014

Únor, měsíc Velkého vlasového výročí (1)

Moje vlasová historie

Vítám vás u dalšího sebestředného článku na velice důležité téma. Vlasy. Moje vlasy. Co mají moje vlasy společného s únorem? Bude to právě rok, kdy jsem naposledy použila žehličku! Od té doby chodím výhradně s tím, co mi na té mojí velké kulaté kebuli narostlo.

Díky rozhodnutí zavřít žehličku na půdu se změnilo daleko víc, než jenom účes. Ráda bych vás tedy provedla svou vlasovou historií. Zapomeňte na extravagantní střihy (na skladě jsou jen blbečkovské a pitomé) a nepovedené experimenty s barvou. Jde o sebepoznání a sebepřijetí (Teď mluvím jako nějaký pochybný autor jakéhosi pseudopsychologického titulu, takže mi od teď prosím odpusťe veškerý patos a frázovitost.). Ano, vlasy v nás mohou vzbudit vnitřní poznání a další ušlechtilé myšlenky.

A protože jsem holka přejícná, patrně vám dopřeji vlasatých článků více. Začnu s vývojem od batolete až do dnešních dnů. Je to takový článek na odlehčení a pro zasmátí - minimálně já jsem se při jeho sestavování bavila výborně. Dávám vám povolení smát se mi, jak jen je libo (Což neplatí pro jakéhokoliv člena mé rodiny, který by se snad o tomto článku dozvěděl!).

S hledáním a skenováním fotek jsem si dala docela práci a objevila jsem přitom netušené poklady (klidně bych mohla udělat článek, "co se do filmu nevešlo"...). Estét mi snad laskavě promine různorodé formáty skenovaných fotek - technika je zrádná a já už jaksi nemám sílu na další výkony jako je třeba sjednocování pitomých poměrů...

Počátky
Jako předškolní dítě jsem měla andílkovské kudrlinky, což mi patrně dodávalo roztomilého vzhledu. Ve školce jsem už nosila copánky a v kombinaci se svýma velkýma kulatýma očima jsem údajně připomínala ilustrace Heleny Zmatlíkové (když se teď na to dívám, vůbec o tom nepochybuji). V té době jsem měla vlasy po ramena, lehce zvlněné - jen u konečků se mi měkkce stáčely. Vydržely mi ale asi jen do poloviny prvního stupně.

 


 

Netřeba velkých komentářů, pouze doufám, že oceníte mou roztomilost, o kterou jsem začala záhy přicházet.

První stupeň
Když mě maminka česávala, děsně jsem u toho řvala a v rámci zachování svého duševního zdraví se mamka rozhodla zkrátit mé vlasy na mikádo  a následně jsem přešla na minimalistický sestřih. Ten vešel do dějin pod názvem "Na Kajínka". Autorem tohoto vtipného pojmenování byl taťka a bohužel musím uznat, že měl docela pravdu. Mimochodem, díky, mami, od té doby mám z krátkých vlasů panickou hrůzu.


 


 

Začalo to mikádem a poznenáhlu se mé vlasy začínaly plíživě zkracovat víc a víc. Nakonec z toho vznikl klasický Kajínke (a to jsem ještě vybrala fotku, kde to nevypadá tak blbě). Poté opět následovalo jakési období dorůstání - poprvé jsem měla ofinu, což v kombinaci s mým kulatým obličejem a nízkým čelem vypadá příšerně, ale nikdo nic neřekl. Povšimněte si, že se už rýsují nějaké lokýnky. Tenkrát jsem vlasy ještě měla i celkem jemné, takže to jakž takž drželo.

Druhý stupeň
Potom se střídala období, kdy jsem si vlasy nechávala dorůstat a opět zkracovat, ani si to přesně nepamatuji. Faktem je, že od té doby, co jsem nechala Kajínka dorůst, už se vlasy kroutily jako divé a já jsem absolutně neměla tušení, co s nima dělat. Tedy, zpočátku, do určitého věku, jsem se o to moc nestarala. Jednu dobu jsem s lokýnkami byla i docela spokojená. Jenomže potom mi  s definitvní platností z vlasů zmizela ta dětská jemnost a začalo peklo.

Dalo by se říci, že po většinu své puberty jsem byla s vlasy nespokojená. Nevěděla jsem, jak se o ně starat a víceméně jsem je nesnášela. Pokoušela jsem se je různými dostupnými způsoby narovnávat. Ještě v prváku na gympu jsem je mořila mamčinou foukací kulmou (kdybych věděla, jak s ní pracovat, možná by to vypadalo jinak). Také jsem měla období, kdy jsem se snažila vlasy kultivovat copánky - které jsem ovšem vždy rozčesávala! To bylo vážně vtipné.




 

 


Jeden by řekl, že po Kajínkovské epizodě bych si zasloužila žít šťastně a spokojeně až do smrti. Ne. Místo toho jsem se svými lokýnkami byla zavlečena do kadeřnictví pod lstivou záminkou prostříhání, z čehož vznikl tento nemožný oškubanec z kterého čouhala jedna pověstná kudrlina. Děs. Hrůza. Poté s konečnou platnosí nastalo období dorůstání, které trvá až doteď. Druhý obrázek vám spolehlivě ukazuje, jak by vypadal Jágra zamlada, pokud by si udělal culíky. Na poslední fotce si můžete prohlédnout pravou zpotvořeninu z rozčesaných copánků.  

Rovné období
Konečně přišel ten den, kdy jsem na narozeniny dostala žehličku. Byla jsem z ní zpočátku nesvá, velmi rychle jsem si na ni ale zvykla. Vlasy jsem si žehlila každý den po dobu jednoho roku. Naštěstí jsem aspoň používala ochranné termopřípravky. Myslíte si, že jsem byla konečně spokojená?

Nebyla. Akorát jsem otevřela další bojovou frontu. Boj s vlhkostí, deštěm, mlhou, větrem, sněhem i vlastním potem. Ať jsem dělala cokoliv, mé vlasy nikdy nezůstaly dokonale rovné déle, než několik minut po vyžehlení. Docela vtipné byly mé přesuny do školy. Vyžehlené vlasy jsem vždy jemně stáhla do culíku a ten strčila pod bundu. To byla ochrana před... ranní vlhkostí? A nedej bože, když pršelo!

Přesto jsem na rovných vlasech naprosto visela. Byly jediným ideálem dokonalosti. Malá omluva lidem, kteří nemají rádi jistý seriál o upírech, ale do tohoto článku to prostě patří. Mým vlasovým ideálem se stala postava Eleny Gilbert. Mé přírodní vlasy mi přišly v porovnání s jejími tak ošklivé. Pochopitelně, když jsem nechávala usychat v culíku, aby se natáhly a poté rozčesala. Vůbec jsem nevěděla, jak mé vlasy vlastně skutečně vypadají!



 



 














  
Přelom let 2011 a 2012. Vlasy se mi stejně pokaždé nějak zkroutily. A také jsem v té době jsem také v Gimpu vyráběla velice "vintage" efekt. Na poslední ze čtveřice fotek to asi vypadá na "second day hair" před vyžehlením.

 


 

Druhá fotografie je poměrně vzácným počinem. Doteď si pamatuji, jak vznikl. Když jsem se večer předtím sprchovala, stáhla jsem vlasy do culíku a nechala ať se zkroutí. Druhého dne ráno se mi to líbilo, to je dost nezvyklé, a tak jsem vyrazila do školy.
Do roku 2012 rovněž spadá začátek mé inspirace Elenou Gilbert/ Ninou Dobrev. V čem ta změna spočívala? Konečně jsem se zbavila poměrně úzkého obloučku obočí (vůbec, ale vůbec se mi zpětně nelíbí), nechala jsem dorůstat a postupně lehce zalomila, jak si račte povšimnout.




 



 

První z fotek zachycuje transport čerstvě vyžehleného vlasu do školní budovy. Na druhé můžete vidět, že jsem z řádně přežehleného materiálu občas upletla copana. Třetí fotka poté dokonale ilustruje můj problém. Žehlením namáhané vlasy mi vepředu nebyly schopné dorůst a to, co jsem tak měla, se mi vždy nějak zkroutilo pod bradu. Čtvrtou fotku vám předkládám jako důvěrným přátelům, protože na ni zrovna pyšná nejsem, nicméně je zde vidět, co s vlasy udělá vlhký večer nedaleko rybníka. Smrtelná bledost a krhavé oči odkazují na fakt, že byly dvě hodiny v noci, byl to školní výlet na jižní Moravě... a zbytek si již domyslíte sami. Nápověda: rovně jsem do těch hnusných umýváren nedošla.

Přechod od rovných k vlnitým
Na podzim roku 2012 jsem byla již každodenním žehlením a bojem s povětrnostními podmínkami unavená. Začala jsem hledat možnost, jak nosit vlnité vlasy, aby to vypadalo pěkně. Taková první vlaštovka. Vlasy jsem nechala většinou uschnout v takové motanici ze dvou pramenů - byla jsem přesvědčená, že výsledek musí být hezčí, než moje přirozené vlasy (O kterých jsem stále nevěděla, jak vlastně vypadají!). Občas jsem je tedy nosila vlnité, občas rovné. Postupně vlny rovné vlasy přemohly a vytlačily.

Nastoupilo zhruba čtyřměsíční období mého triku, který se mi pořád líbí a jehož výsledek (konečně!) i se zpětným odstupem považuji za pěkný. Zatímco spodek vlasů byl už přírodní, vlasy kolem obličeje jsem si natáčela žehličkou (mamka tomu říkala kokršpanělí uši). Opět přichází upíří chvilka: tento vzhled byl totiž isnpirovaný Eleninou dvojnicí Katherine! Někdy v té době se ze mě stala záporačka (muhahaha...).

 


 
















Začala jsem experimentovat s různým zaplétáním v kombinaci se žehličkou. Na třetí fotce to nejsou moje přírodní vlasy, ale jakýsi copánkvý hnus. Na čtvrté fotce jsem se právě naučila pracně vyrábět lokny želičkou.

 









Na první fotce jsem poprvé objevila Katherine. A možnost kokřích uší. Na druhé fotce poté vidíte rané kokří uši, na třetí jsem to měla už docela zmáknuté a na čtvrté vidíte jednouchou variantu na stranu.

Přírodní kudrliny
V přechodném období jsem objevila stránku NaturallyCurly, které doslova a do písmene vděčím za to, že jsem se rozhodla objevit své přírodní kudrny. Co stálo ale za konečným rozhodnutím zkusit to?

Šla jsem doprovodit babičku na nádraží. Když jsem se vracela zpátky, začalo pršet a já jsem pochopitelně neměla deštník. Zmokla jsem a kokří uši se přetransformovaly do lokýnek. Při pohledu do zrcadla jsem zjistila, že se mi vlastně docela líbí. Příštího dne jsem je s sebou poprvé vzala do školy. A od té doby jsem už jinak nepřišla. Jako odhodlaný kuřák, který típnul svou poslední cigaretu. Už. Jsem. Nikdy. Po. Žehličce. Ani. Nesáhla.

Lidi ve třídě byli mou proměnou nadšení. Nechtěli věřit, že je to skutečně výtvor přírody. A já jsem poprvé nabyla sebevědomí ohledně svého vzhledu. To rozhodnutí mi doslova změnilo život. Připadám si daleko více svá. Tohle jsem já. Se svými velkými vlasy, na kterých nehodlám nic měnit. Vlastně teď vážně netuším, za co jsem se celou tu dobu styděla.

 


 

První den jsem se ještě byla trochu nejistá. Ten druhý jsem se už ale docela cítila... Po zimě přišlo zkrácení konečků, které jsem nesla docela těžce. Od té doby už vlasy jenom dorůstají.

Od té doby jsem zažila se svými vlasy spoustu dobrodružství. Ony se totiž vyznačují tím, že nikdy nevypadají stejně.

Byly tu hladké lokýnky


Velké vlasy


A několik učiněných výbuchů


Neopustily mě ani v těch špatných časech


A jsou se mnou i teď


Tímto jsem se v létě chlubila na twitteru NaturallyCurly. Jde na tom dobře vidět, jak to vlasům nedělalo dobře i v době, kdy jsem je žehličkou už nerovnala, ale stále ji používala. První dvě jsou z období kokřích uší, potom následoval přechod na přírodní, zkrácení konečků a výsledek na konci léta.


Pokud vás zajímá, jak se o vlasy starám, můžete si pousloužit v tomto starším článku.

Gratuluji vám, pokud jste statečně dorolovali až sem, doufám, že nemáte křeč v prstíku! Rovněž bych chtěla vyjádřit troufalou naději, že vás tenhle narcisticky vlasatý vyčerpávající přehled neuspal, ale naopak pobavil. (A teď se přiznejte: kdo z vás nesrovnával taky moji pleť?)

Komentáře jsou vám k dispozici už jenom o pár centimetrů níže!

25 komentářů:

  1. Máš krásné vlasy, co já bych za ně dala! :)
    Taky jsem vyzkoušela různé délky a dokonce barvy, abych nakonec skončila u nebarvených dlouhých vlasů, které si, až ještě povyrostou, hodlám dávat do drdolu.
    Wonderfull Today

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :)

      Já jsem asi před týdnem konečně objevila pinetky, které mi ve vlasech drží, takže s drdoly a různými dalšími útvary a patvary začínám vesele experimentovat.

      Vymazat
  2. Na pleť jsem ani nemrkla, protože jsem uslintávala na klávesnici na hustýma, tmavýma kudrlinama. Přesně, jak jsem to vždycky chtěla já. Netřeba dodávat, že mám vlasysvětlé, jemné a rovné jako hřebíky. Závidím!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :)

      Já si myslím, že každé vlasy mají něco do sebe a nepochybuji, že tobě sluší zrovna takové, jaké ti narostly :)

      Vymazat
  3. Vždycky mě fascinovalo, že lidi, kteří mají od přírody vlnité vlasy, neváhají utrácet za žehličky a ráno s nimi trávit mládí v koupelně, aby se těch svých krásných vln zbavili. Naproti tomu ti, co mají vlasy rovné jako hřebíky, zase utrácejí za kulmy, natáčky a kdoví co. :-) Já nepatřím ani k jednomu táboru, mám vlasy rovné za všech okolností a jsem s tím naprosto spokojená. Jsem asi divná. :-D Jo a na pleť jsem se Ti teda fakt nekoukala, článek je přece o vlasech a já jsem byla zaměstnaná obdivováním Tvé hřívy. A kudrnaté Ti stejnak sluší nejvíc! ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem ráda, že jsem vystoupila z toho tábora nespokojenců. Je o tolik výhodnější naučit se pracovat a spolupracovat s tím, co mám prostě od přírody.
      A děkuji :)

      Vymazat
  4. S vlasy jsme na tom teda dost podobně. I ta stádia vývoje byla stejná :-) Na prvním stupni mi stříhali vlasy na krátko s tím, že se o ně nestarám, takže si dlouhý nezasloužím.. blbost.. právě že krátké kudrnaté vlasy jsou peklo a člověk s tím hnízdem nenadělá vůbec nic. Pak začátkem střední jsem si vlasy pořád žehlila a barvila, v té době byly asi v nejhorším stavu. Přešlo mě to až koncem střední. Na vejšce jsem přestala i barvit a začala používat bio kosmetiku a nějakým podivným způsobem se mi vlasy začaly rovnat. Teď mám spíše vlny, dříve jsem měla kudrnaté zhruba jako ty... zvláštní... nakonec umřu s vlasy rovnými jako hřebíky :-) Jinak jsem ti zapomněla poděkovat za tip s gumičkou na noc (z předchozího vlasového článku), fakt že se teď budím s účesem použitelným i druhý/třetí den po umytí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo... vlasy svou texturu můžou během života změnit. Kdyby mi někdo řekl před pár roky, že se mi vlasy narovnají, skákala bych radostí. Teď bych padla hrůzou do mdlob :D

      Mým dalším plánem do budoucna je přejít na vlasovku bez sulfátů, protože vlasy super, ale ještě se mi pořád dělají šupinky a občas mě vlasová pokožka svědí, takže by to pro mě možná mohlo být to pravé.

      A to jsem moc ráda, že ti to pomohlo! Je to celkem geniální vychytávka... :)

      Vymazat
    2. Se svěděním hlavy mám taky trochu problémy. Nedávno jsem ale objevila regenerační šampón od Alterry, který má poměrně vysoký obsah panthenolu a dělá dobře jak vlasům, tak pokožce hlavy.
      viz: http://beautyandsensitivity.blogspot.cz/2014/01/alterra-bio-kosmetika-z-rossmanu.html

      Vymazat
    3. Děkuji, omrknu to :) Určitě bych si představovala něco z Alverde nebo Alterry, přinejmenším pro začátek.

      Vymazat
    4. S Alverde šampóny jsem moc spokojená nebyla, docela mi vysušovaly vlasy a pokožku hlavy, ale mají fajn vlasové masky.
      Jinak je pak ještě super a hodně šetrný šampón Kiss my face.

      Vymazat
    5. Ok, dobré vědět, děkuji. Možná jsi mi právě ušetřila nějaký ten penízek :) Určitě brzy vyrazím na lov...

      Vymazat
  5. Kokos, dobře sis je vypiplala. Já mám vlasy pořád stejné už tak 20 let, jediné co střídám jsou střihy (měním to z ježka na dlouhé a zpět).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to se aspoň nenudíš. :)
      Já to beru jako takovou nikdy nekončící cestu, pořád je co objevovat a užívat si nová překvapení.

      Vymazat
  6. Tak to je skvělý článek :) Máš krásné vlásky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc :)
      Jen z toho, jak jsem teď rychle prolétla tvůj blog, musím říct, že nápodobně :)

      Vymazat
  7. Tento článek se mi moc líbí! Kudrliny ti opravdu moc a moc sluší. Popravdě, s rovnými vlasy jsi vypadala sice dobře, ale hrozně tuctově.. jak holka z časopisu. Takhle nevypadáš jako nikdo! Prostě originál. Ta herečka, kterou ses inspirovala, vůbecnení zajímavá jako ty:-) Já mám poměrně loknovité vlasy, ne kudrnaté, ale víc vlnité než má většina dívek. Vždy jsem nosila mikádo, v kvartě dlouhé, ale to se mi nijak extra nekroutilo. Teď mám vlasy pod ramena a jen zírám, co se mi na nich děje! Kdybych to věděla, tak už je mám dlouhé mnohem dřív než až teď:-) Veselé je, když se mě holky ptají, jestli si to uměle točím a obdivně koukají, když řeknu, že ne. Takže úplně rozumím! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :)

      Té originality jsem si vědomá a právě to mě na mojich vlasech baví. Rovné vlasy jsou prostě rovné vlasy, ale neexistují žádné vlnité nebo kudrnaté vlasy s naprosto identickou texturou, což je záruka jedinečnosti. Z toho, co jsem viděla u tebe na blogu musím říct, že se mi tvoje vlasy taky hodně líbí, máš je vážně zajímavě zvlněné a jestli si je teď necháváš narůst, tak se těším, až se někde zase objeví nová fotka :)

      Já to mám s těmi kratšími sestřihy těžké, protože s dlouhými vlasy jsem v naší rodině rebel, všechny ženské kolem mě je nosí nakrátko a čas od času do mě někdo rýpe, takže dlouhé jsou pro mě takovou otázkou cti :D Ale na druhou stranu zase věřím, že kdybych si vlasy zkrátila, tak by to asi už vypadalo jinak, když vím, jak se o ně starat.

      Jinak právě proto si vlasy nežehlím - ani občas, protože by mi prostě bylo líto té vynaložené práce, která už po pár hodinách není vidět. Navíc mi vlasy konečně začaly trochu růst, po tom žehlení, a taky to nechci zbytečně pokoušet. :)

      Vymazat
    2. Myslím, že co se týče délky vlasů v rodině jsme na tom podobně:-) Mám radost, že jsi zvědavá na mé vlasy:-) Ve většině návodů na líčení je mám nějak sepnuté, ale teď jsem chtěla udělat čtyřicítkové líčení, takže bych se měla objevit s rozpuštěnými (případně nějak sepnutými) + čtyřicítkový účes. Ale nápadů na články mám hrozně moc, jen se k nim nedokážu dokopat...:-)

      Vymazat
  8. A chtěla jsem říct, že ty krátké sestřihy nejsou tak hrozné, jak ti připadají. Mezi top účesy bych je nezařadila, ale přijdou mi relativně v pohodě. Také jsem nosila mikádo (to mi slušelo), ale jeden čas jsem měl i hodě krátké vlasy a to byla dost rána vedle.
    Vlasy jsem měla vyžehlené jednou, právě v té kvartě (9. třída). Vypadala jsem jak nějaká jižanská žena, což bylo úžasný. Jenže vlasy se do 2 hodin zkroutily zpět. Te´ˇd na žehličku nechci šáhnout, protože se mi vlasy opravdu hodně kroutí a bojím se, aby mi žehlička kroucení navždy neponičila.

    OdpovědětVymazat
  9. Čirou náhodou jsem narazila na Tvůj blog a no... mám toho na srdci spoustu. Především bych chtěla říct, že píšeš hrozně milým stylem, takový vřelý, upřímný, otevřený, čtenář má pocit, jako bys proti němu seděla a vyprávěla. Navíc to působí, jako že to máš v hlavně dobře srovnané, líbí se mi Tvé názory a vůbec celkový postoj k životu. Pročetla jsem si spoustu článků a musím se pousmívat :) No a už končím, nebo se zase rozkecám a to bude na dlouho...každopádně je to tu super a i když Tě neznám-Ty jsi super! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, počkej, málem bych zapomněla-máš nádherné vlasy, takové jsem vždycky chtěla a jsi mrcha.
      :D

      Vymazat
    2. Děkuji moc za milá slova, obzvlášť za tu mrchu, vždycky jsem chtěla, aby mi tak někdo řekl :D
      Taky jsi super, sice jsem na k tobě nahlédla, ale jen krátce, nemám moc času, protože musím odplout za vzděláním do našeho místního ústavu, ale až se vrátím zpět, tak už vím, kde prokrastinovat :)

      Vymazat
  10. Markét, tak to je pecka! Až na hříbečka ti slušelo vážně všechno, ale s těma kudrlinkama jsi prostě krásná a přirozená. Vlasy Eleny Gilbert jsem toužila mít taky, ale já mám bohužel opačný problém. Vlasy po jakémkoliv natočení mi strašně rychle zase 'zhřebíkovatí'. Musela bych spát dva dny s copy, aby mi vlasy lehce zvlněné vydržely aspoň hodinku, dvě, hehe.

    A super nápad na článek. Jestli najdu nějaké dokumentující fotky, zkusila bych udělat něco podobného. :) Jo a jsi krásná, ne že ne!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji a ještě jednou děkuji! :D Pokud se inspiruješ, budu jenom ráda :)

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...