Odplout do světa bez stresu

Zkoušení? Další písemka!? Maturita!!? Děláte si srandu?! Nic nestíhám! To je v háji... To nemůžu stihnout *facepalm*. To je ono. Svět povinností, o kterých se mě někdo (částečně i já sama), snaží přesvědčit, že jsou tím nejdůležitějším v mém životě, alfa a omega, pokud selžu můžu se jít bodnout a kopat kanály. A já husa se vždycky nechám strhnout.

 A už to jede, ráz na ráz. Pif, paf! Jeden pupen na bradě, další o půl centimetru nalevo a tři milimetry výše a v hlavě hustitskou vozovou hradbu, ze které vyhlašuje Benito Mussolini pochod na Řím, podél Via Appia mu mávají na pozdrav ukřižovaní otroci a házejí po něm klubka polyamidových vláken, která se odráží od rovinných zrcadel, obraz je to neskutečný, podobně jako limita funkce, která se mě o své existenci snaží přesvědčit klikatými grafy, ó tak klikatými jako řeky, jako meandry na Vltavě, které narovnali a přesekali kaskádou... a jsem mrtvá, jako to rameno Dyje.

Zcela jistě chápete, o co se mi jedná. Možná se můžete v tomhle ohledu se mnou ztotožnit. Stres je mrcha a o to více to zamrzí, když si uvědomím, že si starosti dělám kvůli ničemu a nechávám si takhle komplikovat život. Proč?

 Tuto otázku jsem si položila a zhodnotila jsem to tak, že nemám důvod se rozčilovat. Donutila jsem sama sebe, abych se zklidnila. Dokázala jsem potlačit pocit napětí - a hle. Pupínky se hojí, pleť se vyhlazuje. Takže mír? Ono je to ta nejlepší motivace, jak zůstat v klidu. Co mi stojí za to, abych se kvůli tomu osypala?

Stres, akné, já
S naprostou jistotou to teď můžu říct. Ano, stres na akné vliv má a je to vliv nezanedbatelný. Ne, že by to bylo něco překvapivého, ale teď to vím na sto procent. Stačí se jen trochu nad něčím rozrušit a už se to projeví. Je tedy zcela jasné, že když jsem se na podzim trvale cítila mizerně, projevovalo se to na pleti velmi negativně.

Na podzim jsem se opravdu ohledně školy moc vzrušovat nemusela. Na první pohled to tedy vypadá, že jsem nemusela mít starosti kvůli ničemu. Žádné zuřivé učení se na písemky a zkoušení. Klid. Co se tedy dělo? Stres, to nejsou jen takovéhle typické nápory. Byla jsem vystresovaná podvědomě a dlouhodobě. Patrně asi z toho, jak jsem vypadala, jak jsem se cítila... dokonalý bludný kruh. Takový podvědomý stres je vážně potvora největší, protože mnohdy ani nevíte, že ve stresu jste. No a to se potom jeden nestačí divit.

Jedné mamčině kolegyni psycholog řekl, že její nespavost způsobuje podvědomý stres z toho, že je její manžel pryč na cestách. Moje zhoršující akné tedy mohl působit stres způsobený pochybováním o sobě samé, to, že jsem se nedokázala usmát a na chvíli si prostě nedělat starosti.

Tohle však už naštěstí patří minulosti a já se teď navrátím k aktuálnímu stavu.

Tehdy, až...
Položila jsem si celkem pochopitelnou otázku. Jak se nenechat převálcovat tímto (naštěstí zcela klasicky vědomým) stresovým zabijákem?

Důležité je nezatracovat ten den, tu chvíli, kterou právě žiju. Pokud celý den prožiju v náladě na bodě mrazu, uspěchaná a unavená všemi povinnostmi, pak jej považuji za ztracený. Není dobré upínat se k tomu, že když přežiju tenhle týden a pak ještě ten další, tak už to bude dobré. Jistě, je zcela v pořádku se těšit, obzvlášť na něco tak lákavého, jako je chvíle volna, ale na druhou stranu, není trochu zbytečné připravovat se o to, co je právě teď?

Červená na rtech? Ne! To si nemůžu dovolit, dokud nemám dokonale sjednocenou pleť. Až mi zmizí zbytek akné!

Dám vám malý jednoduchý příklad. Představte si mě a představte si moji sestru. Obě se učíme a obě sledujeme jeden seriál. Zatímco sestra si bude sledování odpírat i dva týdny, protože teď se musí učit a podívá se na něj potom, až to ve škole poleví, já se zachovám jinak. Není možné, aby mi po dni dřiny, kdy si můžu odškrtnout pár položek, nevybylo čtyřicet minut na nový díl. Podívám se na něj s tím, že si to zasloužím a že si tím ten den udělám hezčí. Nečekám.

V životě se málokdy dočkáte té perfektní příležitosti. Říct si, že ode dneška za tři týdny budu šťastná, je asi pěkná blbost. Ono se stačí od té stresující záležitosti jen na chvíli odpoutat. Nemyslím tím nutně nějaký seriál. Člověk občas potřebuje odstup. Ve všem. Ať už se jedná o vzdělání, zrcadlo, nebo cokoliv jiného.

Vhodná chvíle je relativní pojem.

Jen na chvilku se podívat ven, na neobvyklý pás mlhy prosvícený sluncem, jako se to povedlo mně, a hned je to ráno o něco hezčí. Buďto můžu sama sebe stresovat s výčtem toho, co musím stihnout a zařídit, anebo si můžu říct:

"Ty jo, taková nádherná mlha, táhne se středem města a nad ní svítí slunko a je jasná modrá obloha. Jaké by to asi bylo do té mlhy vejít? A vzduch je jako na jaře!"

Moje praktická sestra (zdravím), tomu pravděpodobně řekne roztěkanost. Já tomu říkám podmínka nutná k přežití.

Nikdy nic nebude ideální. A ne všechny věci ovlivníme. Slunce nám vždycky nesvítí a zrovna já bych o tom mohla povídat. Nicméně je jen na nás, jak se v rámci těchto podmínek dokážeme přizpůsobit a trochu si je překroutit, abychom si vytvořili kapku té životní spokojenosti.