Tak už se začleň! aneb Pokladnická anabáze

Tož jsem se rozhodla, že si s vámi popovídám o své brigádě. Nejedná se o nijak spontánní rozhodnutí vzhledem k tomu, že jsem tento článek avizovala už dopředu. Už od začátku to bylo něco, o čem jsem věděla, že to budu muset katapultovat do blogosféry. A tak se také děje.

Co už většina z vás ví, je, že pracuji v jistém nejmenovaném supermarketu. Abych byla přesná, v době psaní tohoto článku si tam takříkajíc odpykávám své poslední dny. A v den publikování už to bude za mnou. Nejmenovaný je ten supermarket zejména proto, že mi jej smlouva zakazuje jakkoliv pomlouvat. Tedy ne přesně těmito slovy, ale podstata je stejná. Ani jedno křivé slovo. A protože jsem zaměstnanec vzorný, tak se toho držím. Co kdyby mi něco uklouzlo?

Na druhou stranu... mám vás, své čtenáře, ráda a zatajovat před vámi fakta mi přijde kruté. Vždyť přece znáte mou upřímnost. A proto vám napovím.

Nosíme modrá trička a máme rádi šmouly.

A víte co? Říkejme tomu supermarketu třeba Einstein.

(Zdroj)

Projděme si ten proces od začátku. Jste zoufalec, který už ani nedoufá, že by nějaký ten džob mohl sehnat. Když se dozvíte o této volné pozici, vrhnete se tam s nadějí i podezíravostí zároveň. A tak se stane, že jste přijatí.

Vyhodíte pár stovek za výpis z trestního rejstříku. Za průkaz pracovníka v potravinářství.

Teď už jen počkat na první pracovní den. Před kterým se tedy určitě potřebujete nějak zabavit. Nejvhodnější zábavou je jistě projíždět na internetu zkušenosti s prací pokladní. Není třeba cíleně vyhledávat ty negativní. Ony tam vlastně žádné pozitivní ani nejsou.

Když se takhle skvěle namotivujete, na první zaučení je vyrazit tak snadné. S klidem v duši a s písní na rtech se necháte navléknout do slušivého trička a zavést na pokladnu, kde pozorujete, jak vaše budoucí kolegyně bleskurychle markuje zboží. Po dvou zopakováních vám už přece musí být docela jasné, že platba kartou je Esc - šek - enter - 1 - enter - zápis, zatímco stravenky Esc - šek - enter - 0 - Gastroturky či Central - enter - hodnota stravenky - enter - zápis - doplatit či vrátit. Pokud to však nejsou Tickety. To potom Esc - šek - enter - šek - přejet kód stravenky - zápis - zápis - doplatit či vrátit. Doplácení stravenek kartou je věc, kterou si první den ani nepokoušejte pamatovat. A potom jsou zde desítky a stovky kódů, které pokladní zdánlivě sypou z rukávu.

Jste poprvé postaveni ke čtečce a máte markovat, samozřejmě že čárové kódy se nenačítají, nemáte prostě ten správný úchop, správný úhel a správnou rychlost onoho vychytaného zhoupnutí zápěstím. (Dnes už jsem to vychytala, v důsledku čehož mám zápěstí permanentně namožené. Rychlost je sviňa.)

A zkuste do toho ještě vnímat lidi, s  jejichž nákupy se vlastně potýkáte. Ani ten dobrý den vás nenapadne béknout.

Po skončení těch dvou hodin máte v hlavě guláš, nepamatujete si lautr nic a to ještě netušíte, že o postavení, kdy jsou na vás zpočátku všichni milí a hodní brzy přijdete, stejně tak jako devítileté dítě s hysterickým záchvatem nevyvolává takovou vlnu sympatií a soucitu, jako plačící miminko. To je fakt. S tím se smiřte, z roztomilosti se vyrůstá a po čase lidi prostě přestanete bavit.


Váš první pracovní den v Einsteinu je jeden velký a nepříliš povedený vtip. Jste jako dítě, které někdo hodil do bazénu a zapomněl mu navléknout nafukovací rukávky. Valí se na vás lidé a jsou to ostatně jenom oni, kdo vám brání v tom, abyste s brekem utekli. Neustále se omlouváte, voláte na storno, nestíháte koordinovat otevření kasy se zachycením vytisknuté účtenky, aby vám tato nezaletěla někam pod pokladnu. Neznáte jediný kód, pořád něco hledáte a fronta narůstá. Lidé se na vás dívají kupodivu většinou se soucitem a přejí hodně štěstí.

(Zdroj)

Když vaše šéfová přijde na konci pracovní doby, jenom zíráte, že už je tolik hodin a že jste to opravdu zvládli přežít. Nikdy jste netušili, že vás od sezení může tak strašně bolet pr... Když vám po přepočítání kasy chybí jen devatenáct korun, je to jako malý zázrak.

Od té doby uběhne v Ostravici spousta vody, najdete si čas na pozdravy i děkování, pochopíte, že nejhorší chybou je příliš spěchat, v důsledku čehož začnou být vaše pohyby poněkud méně chaotické, na klávesnici se naučíte vyťukávat prsty levé ruky, protože když sedíte dokonale opačně na levoruké pokladně, je kolem sebe ovíjet pravačku dost nepraktické. Nebudete mít žádné pochyby o tom, že jste génius s fenomenální pamětí, vzhledem k tomu, kolik kódů do té hlavy nakonec nacpete.

Přestávky na jídlo - pokud tedy těch deset minut vůbec urvete - začnete využívat na skutečně jídlo a ne na upravování se před zrcadlem, protože v tom osvětelní budete stejně vypadat jako zombie vždycky. Půlhodinová přestávka garantovaná smlouvou je utopie. Ovšem samozřejmě, že vám ji neproplatí. Vždyť oficiálně se flákáte.

Ale hlavně, mezi pravidelnými zákazníky si uděláte známé. S bezdomovci, co vám nosí lístky za vratné lahve a za takto utržené peníze si kupují pivo nové, se začnete zdravit na ulici. A že trochu smrdí? No bóže, nejste z cukru a pod pokladnou je za tímto účelem schovaný deodorant. Po odchodu stačí rozprášit.

Nejsou to jenom bezdomovci. Najednou vám začnou říkat "ahoj" polopozapomenutí spolužáci bez ze základky. Lidi, které jste znávali pouze od vidění z chodeb gymplu. Ti všichni vám teď důvěrně tykají a tváři se, jako byste se s nimi celou tu dobu bavili.

Velmi důvěrní také začnou být zedníci, co přes léto pracují na stavbách ve městě. Rovněž i pánům jiných povolání se začnou zapalovat lýtka a mrkají na vás, jako by měli v oku tik. Na jednu stranu je to potěšující, protože za opětovaný úsměv ta korunka navíc často přistane, na druhou stranu však pro jistotu obcházíte všechna místa staveb velkým obloukem.

Pokud si myslíte, že už je to teď jenom sluníčkové, jste na omylu. Zmiňovaná dýška často poslouží jenom k tomu, že manko bude aspoň o trochu nižší. Ukáže se, že jste evidentně trotl, protože kasa vám ne a ne sedět. Zda budou peníze chybět či nadbývat je jedna velká sázka do loterie.

Se svými kolegyněmi, obzvlášť pak šéfkami, se nikdy nesžijete. Budou vám předhazovány chyby, i když se budete snažit. Jako byste do uzavřené skupiny nikdy neměli šanci proniknout. Stane se z vás takový podnikový blbeček.

Během permanentního pocitu odporu budete mít několikrát chuť se vším seknout, i když nakonec vydržíte. Budete zbití, zničení, s bolavými zády a odporem k jakémukoliv kolektivu.

To, co na konci budete mít, jsou sympatie těch několika zákazníků, kteří si vás oblíbili, pár tisíc na účtě... no a především zkušenost - dostali jste pořádně přes držku, ale tahle tvrdá škola může být k užitku.

Jak konkrétně? To se dozvíte v dalším článku. Tedy nejen to. Práce za pokladnou je, ač se to možná po tom, co jsem napsala výš, nechce věřit, také zdrojem mnoha vtipných a/nebo trapných historek, o které by byla škoda se nepodělit.

Takže... stay tuned!

Teď už jen zbývá položit dnešní dotaz, který se nepříliš překvapivě bude týkat vašich pracovních zkušeností. Pokud se chcete s ostatními podělit o vaše zážitky, názory a poznatky, směle do toho!