Učím se rozumět

Krásný den přeji... Dnes bych se chtěla aspoň krátce opět věnovat tématu spjatému zejména se svou pletí. Jistě mi dáte za pravdu, že snad nejvíce frustrující je, když neznáte příčinu, proč se tohle děje zrovna vám. Pochopitelně že já o chci o tomto mluvit především v souvislosti s akné, může se však jednat o jakýkoliv jiný neduh.

Pátrání po příčinách bývá zdlouhavé a výsledky nejisté. Například já, a to mi věřte, bych si teď opravdu Gynex znova nevzala, abych zjistila, jestli to opravdu nebylo po něm. Děkuji pěkně. Ale zato dokážu vycítit, jak moje tělo reaguje. O tom, že mi Gynex nesedl, není pochyb. Na mou hormonální hladinu působil zhruba tak, jako když do lehce zvlněného rybníka hodíte pořádný šutrák. Žbluuuňk!

Takže co se mých hormonů týče, máme se teď spolu báječně. Pro ty z vás, kdo si potrpí na statistiky, během uplynulých pěti měsíců (už tolik!), co jsem Gynex vysadila, se mi nejen cyklus prodloužil (a efekt je to dle všeho trvalý), ale hlavně dokážu vycítit změny (přeloženo: kdy přijde Voldemort - více než trefný termín youtuberky bubz, kdybyste právě  začali pochybovat o mém duševním zdraví).

Za tohle jsem moc ráda a je to taky jedna z věcí, kvůli kterým si nedokážu představit, že bych užívala hormonální antikoncepci - prostě by mi chyběl základní kontakt s mým tělem, připadala bych si taková nemohoucí, ochromená a necítila bych vládu nad tím, co že se to se mnou děje (a to mi věřte, já jsem pěkný control freak).

Když moje pleť byla v tom nejhorším válečném stavu, nešlo z ní pochopitelně poznat vůbec nic a já jsem absolutně nerozuměla tomu, co to vyvádí. Potom jsem už jenom sledovala, jak vše postupně splaskává, ustupuje, hojí se.

Díky mé momentální minimalistické péči (článek o mé rutině by zabral asi dva řádky i s pozdravem a rozloučením), mám pocit, že se mi mastí pleť o něco méně. Nebo se na ni jen jinak dívám, protože už vím, co je to skutečný problém. Těžko říct. Dělím to na tři stadia. Dlouhé období před akné (spousta starostí kvůli ničemu), období akné (doba temna), období  po akné (osvícenství, mí milovaní, vděčnost a uvědomění).

(Zdroj)

V období, kdy útok zlověstných voldemortích sil nehrozí, si žiju celkem v klidu. Občas nějaký ten pupínek. Málokdy se poštěstí, že bych měla pleť bez jediné malé potvůrky, ale s tím jsem ostatně už dávno smířená a rozhodně to není věc, z které bych strkala hlavu do trouby (i když my máme stejně elektrickou...).

Před příchodem toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit (už se stejně stalo), většinou zaznamenám větší výskyt i trochu rozměrnějších poťouchlíků v oblasti brady a taky se to rádo lepí na nos (na čele se mi udělají tak tři pupínky do měsíce a to je ještě stejně stihnu zavraždit Eclaranem, než vůbec stihnou vyrůst z kojeneckého věku).

Není potřeba zmatkovat, prostě to tak je, příčinu znám a vím, že to odejde, stejně jako skutečnost, že obličej mám o něco mastnější.

Co se týče ostropestřece, tak ten jsem přežila bez úhon, ale můžu potvrdit, že v době jeho užívání se objevily pupínky přesně v těch místech, kde zůstaly nějaké nevyřízené resty. A zase zmizely. A já jsem věděla, že tohle je čisticí reakce.

Stejně tak vím, že se může akné objevit jako důsledek nějaké stresové situace (proč se mi asi už den před focením udělalo něco na levé tváři, nemluvě o panu oparovi, budiž mu země lehká).

Dle mého názoru takhle vypadá zdraví, takhle jej můžu cítit. Je to o sepjetí a komunikaci se sebou samým. Platí to, že se musíme ptát po příčinách - a řeknu vám, že je to skvělý pocit, když na něco přijdete.

A jak to máte vy? Komunikujte se sebou? Podařilo se vám vymýtit nějaký ten problém? Pište, komentujte! Pokud tak neučiníte, stihne vás kletba kulhavého jednorožce, ráno vám nezazvoní budík, zaseknou se vám dveře na záchodě a po cestě na důležitou schůzku vás pokaká ptáček... (Jo, takhle asi melu z hladu... přeji vám pěkný zbytek dne!)

PS: Pokud jste si mysleli, že jsem nějaký velký blázen do Harryho Pottera, musím vás zklamat. Celé mě to vlastně nějak minulo...