Experiment: bez make-upu (část prvá)

Nevím přesně, co mě to popadlo. Svůj díl na tom mělo to, že jsem už ze všeho toho makeupování, zakrývání, zapatlávání, pudrování, přepudrovávání a opravování masky zcela, naprosto, kompletně a beze zbytku otrávená, znechucená, unavená, unuděná... a výsledek mi nepřinese žádný pocit uspokojení.

A potom je tu fakt, který vykřikuje každý samozvaný "odborník" (nejlépe v komentářích pod videi Cassandry Bankson): make-up akné zhoršuje, nenoste ho..! Parabeny, bla, ucpané póry, bla, bla... Uznávám, nevrhejte se na mě, něco na tom bude, nemyslím si ale, že by právě taková věc měla zásadní vliv na mé hormonální (téměř jistě to prokážou až testy) akné. Pak jsou tu holky z mé třídy - dvě nebo tři, které se pyšní dokonalou pletí a nenosí make-up (sláva, sláva, že někdo takový existuje!).

V neposlední řadě, zdá se mi, že si používáním make-upu tak nějak kradu vlastní identitu. Rozumějte, už dobrých pět let jsem do školy nebo na jiné veřejné místo nevylezla bez make-upu, bez ohledu na stav pleti. Mám ji přece tááák mastnou (to je fakt, který nelze popřít) a tady je beďar (kde jsou ty časy), dnes bych byla za jeden beďar a nic víc uprostřed obličeje vděčná. I kdyby byl zrovna mezi očima. Znáte to místo, že jo? Tak to je.

Za další. Mám ráda ten pocit, těsně po umytí, bez mastnoty, s vůní tymiánu. Což mě přivedlo k nápadu, že na chvíli upustím od různých obličejových umývátek. Třeba se mi to vymstí, třeba ne. Nakolik jsou různé pěnygelykrémyemulzetonikaséra jen reklamním tahákem? A jak by se cítila pleť bez nich? Co je špatného na čisté vodě? Mamka si pouze jí myje obličej celý život a měli byste vidět, jak krásná její pleť je. Tak co kdybych toho po x letech na chvíli nechala? Jelikož by to zahrnovalo i přípravek, kterým se odličuju, tak to prostě vyžaduje, aby nebylo co odličovat... Aspoň tedy do té doby, dokud neseženu něco, co bude vyhovovat mým představám.

Tak, tady vidíte shrnutí mých ušlechtilých cílů. Jak dlouho mi ale takové odhodlání může vydržet?

Den první

Můj milý deníčku, co mě to zase popadlo? Těžko říci, patrně se ze mě stává bojovník proti nazírání na ženy jako sexuální objekty, protože tohle určitě přitažlivé nebude a člověk nějakou tu uchystanou výmluvu mít musí.

Takže pěkně chronologicky. Vstanu o deset minut později, než jsem měla v plánu. Nevadí, dnes přeci ušetřím dobrých dvacet minut, když ten make-up přeskočím. Nutno podotknout, že vývoj v posledních dnech není nijak opitmistický. Akné se mi vrátilo na čelo a celkově... po měsíci antibiotik by to asi mohlo vypadat jinak. Že by ten tetracyklin nefungoval? Vždyť má tak krásně žlutou barvičku!

Umývání čistou vodou je úžasná věc. Obzvlášť, když mi dojde, že se budu muset zbavit pozůstatků fucidinu (na jebáky) a framykoinu (na stroupky). Ano, vím, antibiotický krém a antibiotická mast vedle sebe, koleduju si, chápu. Nakonec jsem jakž takž spokojená s výsledkem. Naťapkám krém. Namaluju oči. To bych si neodpustila.

Když jdu do školy, cítím chladný vzduch tak nějak jinak, než bych jej cítila předtím.

První dvě hodiny ve škole. Necítím se nijak výjimečně. Pak první kontrola. Mastí se, ale co už. Postupně mi ale klesá nálada. Pak na sebe zase zírám. Proč ty fleky musí být tak červené? A proč se mi tadyhle na bradě musely udělat dvě obrovské čepičky (čepice, kulichy s bambulí) hnisu? Fujky. Taky začínám vnímat pohledy ostatních. Oplácím je svým hlubokým pohledem. Uhýbají. Cítím se, jak se lesknu a jak je to akné červené.

S jednou spolužačkou zavedu hovor a nějak se dostaneme k tématu mého bezmake-upového dne. Ta spolužačka mívala akné. Teď už ne. Zjistili u ní nesnášenlivost laktózy. Zajímá ji, co s tím dělám, jestli někam chodím. Že prý se mi to zhoršilo. No AU! Nemyslela to zle. Říkám, že jdu ve čtvrtek na odběry. Krev poté mi vyšetří mamka u nich v laboratoři, což znamená, že kromě zatrženého testosteronu a hormonů štítné žlázy ještě pokoutně přihodí progesteron. Estrogen jim prý vychází nějak divně nepřesně, takže ten ne.

Před začátkem odpoledního vyučování jsem už docela otrávená. Přesto s další kamarádkou opět mluvím a vyjadřuji názory, jak se mi s tím make-upem nechce s*át a jak to oni jistě přežijou, že nejsem namalovaná. Ano, souhlasí se mnou.

Když ve čtyři dorazím domů, nestačím se divit. Na pleti bez špetky pudru se mi pod očima vytvořily černé fleky. Paráda, paráda, paráda! To jsem se dneska totálně znemožnila... a navíc dobrovolně. Mé pocity, když si stírám zbytek očí, jsou velmi rozporuplné. Něco jiného je, překonávat bez make-upu dejme tomu tříhodinový časový úsek, když jedu do Ostravy na kožní a nazpátek.Celý den je něco o mnoho jiného. Nevím, jestli něco takového zlávdnu zítra zopakovat. Vážně nevím, milý deníčku, jestli bude nějaký den druhý.