Akné aktuality: Co se mi děje v hlavě a co na obličeji

Ve středu jsem se opět vydala na výlet do našeho slavného krajského města. První zjištění? Zbožňuju inverzi! U nás pod horama je krásně jasno, ale zároveň mi zuby necvakají o sebe, sotva vylezu ze dveří. V Ostravě mě to málem odfouklo a na zataženou oblohu vůbec není hezký pohled. No co říkám, zbožňuju inverzi.

Nyní však opustím úvod shrnující mé praktické poznatky o počasí a pokusím se přiblížit a zhodnotit současnou situaci v oblasti akné a psychiky.

Vývoj akné

Nabral po dočasném poklesu opět ten správný směr. Hluboké podkožní boláky, které mám zejména podél čelisti a směrem k spánkům, se zmenšují. Paní doktorka mi jako nezávislá objektivní osoba řekla, že je pleť hladší. Čehož jsem si náhodou všimla ve správném bočním světle i já. Údajně mi i trochu zesvětlaly flíčky na čele. Sama si to nedokážu nezaujatě posoudit. Budu dál užívat tetracyklin v kombinaci s Fucidinem.

Chtěla poznamenat, že jsem s přechodem na tetracyklin přestala nadobro užívat kapky Gynex, o kterých jsem se v nějakém článku letmo zmínila. Brala jsem je z důvodu úpravy cyklu, což mělo kladný výsledek, ale na druhou stranu takový koncentrát přece jen obsahuje spoustu rostlinných hormonů, což z hlediska dlouhodobého užívání zase mohlo přitížit.

Zároveň jsem se zbavila posledních pozůstatků kosmetiky Mary Kay, a to odličovací emulze a tonika, kterým jsem po odlíčení dočišťovala. Efekt byl okamžitý, protože takový upatlaný pocit z mého obličeje docela zmizel. Ráno si umývám obličej pouze vodou a pokud mám make-up, odličuji ho po návratu domů mycím gelem Alverde. Jsem s ním spokojená, vysušuje jen malinko a vůbec nedráždí oči. Pokud make-up nemám, používám jenom vodu. Dobírám vzorek zázračného krému a doufám, že nové velké balení s sebou přinese Ježíšek.

Pro porovnání opět nabízím přehled doplněný o novou fotografii:

14. 11.

1. 12.

17. 12.

 A něco drobného na dokreslení situace. Když máme ten konec roku, který vybízí k bilancím a srovnávání, našla jsem pro porovnání fotku z loňského prosince. Kvalita sice menší a s make-upem (jak jinak, v té době jsem bez něho nedala ránu), ale pro své účely to snad postačí.

21. 12. 2012

Výsledky krevních testů pro mě byly zarážející. Skoro najisto jsem počítala s tím, že budu mít hladinu nějakého hormonu zvýšenou. Houby.
"Jsi úplně zdravý člověk," oznámila mi maminka laborantka.
"To je ale blbé," byla má bezprostřední reakce.
"Proč?"
Protože. Doufala jsem, že se dozvím příčinu toho, co se mi děje. Protože když existuje příčina, můžou se provést konkrétní kroky a je vymalováno. Takhle nezbývá, než dál pátrat. Jistě, není to úplně stoprocentní, napsala mi Tracy v komentáři, ve kterém zároveň odpovídala na můj dotaz, jestli je možné, abych si akné víceméně "vymyslela a vytvořila", tím, že jsem se na něj soustředila.

Ať už je pravda kdekoliv, pozvolna jsem se přestala soustředit na příčinu a hormony a vůbec, což je ve výsledku velmi blahodárné. Mamka mi ještě grátis udělala jaterní testy, z kterých vyplývá, že mám játra jako miminko, což znamená, že antibiotika se na mě zatím nijak negativně neprojevila.

Jedno poučení, lidi. Nikdy, nikdy si nezkoušejte mačkat nevyklubané podkožáky a nejlépe ani ty vyklubané potvory. Já to téměr nedělám, jenže s tím oteklým útvarem pod okem jsem dostala báječnou možnost připomenout si, proč to vlastně nedělám. Ušetřím vás podrobností. Podlitinu si mažu Heparoidem a doufám, že brzy přestanu vypadat jako oběť domácího násilí.

A jak si vedu v oblasti psychiky?

Na výbornou. Pokud se dotknu tématu mého bezmake-upového experimentu, make-up jsem úplně nosit nepřestala. Nicméně, dokážu bez něho vyjít, aniž bych se u toho chtěla zavrtat pod zem. Samozřejmě, že to souvisí s tím, že se můj celkový stav viditelně zlepšil, ale i přesto je to věc, které si lidé všimnou.

Ten staronově objevený pocit přišel úplně nečekaně a zcela jsem si ho uvědomila až při cestě vlakem do Ostravy. Zjistila jsem, že se pořád jakoby lehce pobaveně usmívám (Mé typické poznávací znamení, s takovým výrazem jsem brázdila veřejné prostory snad od začátku roku. Já tedy tenhle pohled označuji jako pobavený, moje sestra jako pitomý. No, každý má svou pravdu). A zatímco se takhle usmívám, prohlížím si lidi kolem sebe. Tohle jsem přece vždycky dělala, a potom jsem s tím přestala a všichni víme proč. Najednou je to zpět, návrat starých časů.

Na kožním to byla moje třetí návštěva. Zatímco jsem se podupávala nohou v prázdné čekárně, přemýšlela jsem nad tím, že poprvé tu byl úplně jiný člověk, než který tu sedí teď. Pokud napíšu, že mám opět radost ze světa, bude to znít příšerně ohraně a navíc to nebude zcela přesné. Mám radost ze sebe, a teprve, když jsem spokojená, dokážu se radovat i z ostatního.

Na okraj. V mém mozku se přehodila nějaká výhybka. Výsledkem je, že si pamatuju neuvěřitelné množství snů. Až mě to někdy otravuje, obzvlášť když jsou přespříliš pitomé. Je to zvláštní a ovlivňuje to mou náladu po probuzení. Přemýšlím, jestli se to dá nějak využít a jestli to něco znamená.

Odmítám chodit celý den se zářivým americkým úsměvem, ale co myslíte, mohl by z tohohle nakonec vzniknout nějaký happyend? A co se děje ve vašich hlavách?