O archeologii a odvaze vypadat blbě

Kdyby se mě náhodou někdo z pozůstalého čtenářstva otázal, jak se vlastně mám, odpověděla bych, že vždy nejlépe. Na otázky, proč už tady nebloguji, ještě pořád musím čas od času poskytovat odpovědi. Odpovídám, že lpět na tom, co bylo před dvěma lety, je bezúčelné. Navzdory tomu, že mé fotky na blogu jsou již taky nějaký ten pátek staré, nezabraňuje to -pořád, zase, opět, neustále- některým jedincům radit mi, co provést s mým obličejem a soucitně mlasknout nad tak očividně ztraceným případem, jako jsem já. (S čímž ovšem musím počítat, když už jednou tenhle blog mám, že ano).

Pojďme se ale věnovat tomu, jak můžu žít s tím, jak vypadám.

Věci se mají tak, že přesně takhle:

Spolehlivý zmizík na jizvy?

Pěkný den přeji.

Je o mně všeobecně známo, že množství mých jizviček zkrátka odpovídá četnosti akné, které jsem měla. A protože jste pozorní a vnímaví a máte vynikající paměť, tak taky víte, že si z nich zase tolik nedělám. Ono si stačí jen zběžně prohlédnout starší fotky a jste vděční za to, co máte na obličeji teď, to vám garantuji.

To ale neznamená, že mi nedělá radost, když vidím, jak mi obličej postupně takříkajíc bledne. Na to jste se ostatně mohli dosyta vynadívat v jakémkoliv příspěvku z kategorie Akné aktualit.

Na boj s jizvami se nijak urputně nezaměřuji a vlastně na ně nijak zvlášť nemyslím, což je ten nejlepší přístup, který se mi mohl přihodit. Jen tak je nechávám v tichosti blednout a rozdíl si uvědomuji až ve chvíli, kdy porovnám novu fotku s tím, co už ve speciální složce v počítači skladuji delší dobu.

Když namočím si tlamu do medu...

Vítám své milované obecenstvo u nového článku. Dnes budu trochu míň myslet a víc konat. Se sestrou jsme v podstatě vyrostly na písničkách Svěráka a Uhlíře (kromě dalších podnětných vlivů jako Čechomor, Buty, Kabáti... Rammstein). Takže. Velmi živě si pamatuji jednu bůhvíkde nahranou kazetu, která si to v našem magneťáčku celkem často vyřvávala. Byly to ohromné hity a mamku velmi těšilo, že jsme si je mohly společně vyzpěvovat na výletech.

Jeden text, přestože v našem skromném repertoáru (Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte, krávy, krávy, jakou máte řeč?) nebyl, si pamatuji dodnes:

"Když namočím si ořech do medu, velký věci náhle dovedu.
Vjede do mě strašná síla,
přepral bych i krokodýla,
když namočím ořech do medu."

Kdo s koho: Eclaran vs Tea tree oil

Zdravím vás a přicházím s již avizovaným soubojem dvou bojovníků s akné. Jedná se o zástupce chemie - Eclaran a jeho přírodní protějšek, veleznámý olejíček z čajovníku australského. Možná by vás zajímalo, co mě přimělo slepit tyto dva výrobky do jediného článku. Vězte tedy, že se jedná o jistou podobnost jejich účinků.

Jaké jsou jejich vlastnosti, k čemu jsou dobré a zda lze vůbec takovéto dvě věci skloubit dohromady na jednom obličeji, to vám objasním v následujících řádcích. A vzhledem k tomu, že je tento článek pojatý jako souboj, kladu vám hned na počátku otázku: Co myslíte, jakého má toto klání vítěze?

O jizvách

Byl to jeden z těch krásných, jarně slunečních dnů, které nám tato zima (k mé velké radosti) uchystala. Šla jsem na nádraží na vlak do Ostravy a na kožní, což znamená žádný make-up. Spokojeně jsem natáčela ksichtík na sluníčko, protože to je věc, kterou dělám vždy. Nějak se to teplo snažím co nejvíc pochytat. Tuším, že takovu vysokou holku s obrovskými vlasy a hlavou vraženou někam do nebe nešlo moc přehlédnout, zato ta holka své okolí dvakrát nevnímala.

Ta procházka, teplo a lehký větřík na "nahé" tváři mě přiměly k zamyšlení nad mými jizvami. Jizvičkami. Myslím, že většina z nich nejsou jizvy v pravém smyslu, ty mám asi tři, spíš se jedná o hyperpigmentaci. Žáná měsíční krajina se nekoná až na jednu drobnou proláklinku na spánku. Uvažovala jsem nad tím, jak je vnímám, jestli mě v něčem omezují a podobně.

Výsledek?