neděle 5. října 2014

Kterak konzervativec ocenil změnu

...aneb Můj milý deníčku online a trocha kolejní poezie


Jedno vám povím, přátelé. Co jsem se tak se svým životem nastěhovala do bloku D pardubických kolejí, zažívám (i přes občasnou emocionální houpačku), velmi spokojené dny. Samotnou mě to překvapuje, protože v tom činorodém a aktivním člověku se chvílemi ani nepoznávám. Své pochopitelně dělá i kontrast proti těm čtyřem měsícům nicnedělání, každopádně to však takové v dobách střední nebývalo.

Možná máte v paměti, jak jsem tu na vás před několika měsíci sypala všechny své strachy a obavy z obrovského neznáma. Pro člověka, který se drží zuby nehty všeho důvěrně známého a neměnného, to bylo obrovsky nelehké rozhodnutí. Přestože jsem ho učinila, nespatřovala jsem na něm pranic pozitivního.

Patrně jsem však někde v hloubi duše věděla, že změna oproti letitému vzdělávacímu stereotypu v místě bydliště je žádoucí.



Přiznávám se vám ke svému poněkud úchylnému hobby, kterým je pozorování křižovatky z okna mého šestého patra. Sledování těch proudů aut, mezi kterými se jako brouk s tykadly občas objeví nějaký trolejbus, je pro mě z nějakého důvodu nesmírně uklidňující. V neposlední řadě je to také skvělé pozadí pro přemýšlení. (Ano, já jsem taková přemýšlivá, vždyť mě znáte).

A tak stojím za oknem, sleduji, jak náhodný cyklista pomáhá odtlačit nepojízdnou fabii z křižovatky a zasáhne mě myšlenka, jednoduchá jako výkřik: "Markéto, podívej se na sebe - ty jsi tady, na vysoké škole, bydlíš na koleji!" Ohlédnu se za sebe do již zabydleného prostoru přecpaného barevnými chaotickými maličkostmi. A potom se zase otočím zpátky k oknu a vidím, jak se v odrazu sama na sebe usmívám.

Před rokem jsem si vůbec nedokázala představit, že bych se kdy vyhrabala ze dna. Budoucnost pro mě byla nemyslitelná, když jsem se musela přemáhat, abych vůbec došla do školy, kde jsem trpěla dlouhou řadu šedočerných dní.

Chápete, že v kontrastu k tomu, mi přijde skutečnost, že stojím u okna v maličkém kastlíku v betonové krabici zalitá paprsky slunce klesajícího k západu, přijde jako čisté štěstí?


Je to řada dojmů. Nové tváře, cesty pro čerstvé kaiserky do Lidlu, pochvala náhodného protijdoucího pána, jak mi to sluší, cigaretový smrad ve vlasech, protože všichni noví spolužáci kouří jako o závod, růžové světlo propasírované přes závěsy, řady moudrých knih v regálech knihovny, zástupy lidí daleko chytřejších než já, přehlídka titulů, polední špagety z příliš malého  hrnce na dvouplotýnkovém vařiči a večerní plavecký bazén se Zdeňkou.

Nevím, jestli to tak zasáhne každého. Čichám vůni nových sešitů smíšenou s čokoládovou vůní svíček, co schovávám v šuplíku jako opožděný dárek pro sestru k narozeninám. Stávám se závislou na černém čaji. (Připadám si jako větší intelektuál, než kdybych pila kafe, jako každý. A potom - jsem přece fanynka Charlieho McDonella.)

Z praktického hlediska - spolubydlící nekouše, podělila se se mnou o svou mrňavou čupr ledničku kolejní a po zhruba dvouhodinovém společném soužití pro mě připravila večeři.

Uvědomuji si, že se ode mě očekává víc, než že budu s připitomělým výrazem koukat na provoz na Hradecké. Ale každopádně mi to přijde jako dobrý začátek. Je to nová kapitola mého života a já se budu snažit, abych na ni mohla být pyšná. Abych zůstala spokojená (i až přijde zkouškové...) a abych dokázala, že něco dokážu.

Tohle by tedy byly mé aktuální pocity, se kterými jsem se vám chtěla svěřit. Myslím, že na takové občasné záchvaty vykecávání se už musíte být zvyklí. Takže pokud mi chcete cokoliv jen tak napsat, směle do toho.

14 komentářů:

  1. Jé, tak Ty jsi v Pardubicích! Jak se Ti u nás líbí a co přesně studuješ? Ujídáš se perníkem? Já když se stěhovala na kolej, tak jsem se mamince rozbrečela, že od ní nechci (já, která jezdila celou střední někam do háje a žila v představě, že nejpozdějc po vejšce se nadobro přestěhuju někam na západ):D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, už je to tak! :) Myslím, že podle toho, co jsem zatím viděla a zažila, jsem si vybrala dobře. Pravda, z Pardubic znám stále víceméně jen cestu z nádraží do kampusu, ale postupně pracuji na rozšiřování obzorů :D

      Studuju historii a ochranu hmotných památek, pokud se dá tomu, co jsem zatím předvedla, vůbec studium říkat... :D

      PS: Perník je super, i když ten pravý pardubický jsem měla naposledy doma :)

      Vymazat
  2. Strašně mě těší milá Markétko, že jsi tak spokojená, že jsi překonala svůj strach a že se usmíváš všude okolo a hlavně na svůj odraz nejen v okně. Moc ti to přeju a doufám, že vše zvládneš dle svých představ a nepřestaneš nás zásobit pěknými a pozitivními články. :)))

    OdpovědětVymazat
  3. Tak ať se ti v Pardubkách líbí. Pro mě osobně to bylo super období, lidi na fildě jsou fakt fajn, částečně jsem díky svému oboru poznala i historiky. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, jsem ráda že mám takové pozitivní vyhlídky :)

      Vymazat
  4. Jen tak dál, Markétko! :) Myslím na tebe a také zdravím z šestého patra, akorát tedy z plzeňského internátu. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mávám na tebe, má spřízněná duše z šestého patra! :D

      Vymazat
  5. ja bych se teda jen tak chtela zaptat.. odkud mas ty rozkosny boty? :D jinak pri stehovani na kolej jsem zazivala uplne stejny pocitiy, ale ve vysledku je to desne super! :) Market

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mé fešné polobotky jsou prosím pěkně Lasocki z CCC ;)

      Vymazat
  6. Já jsem se trapně nastěhovala na privát. Ale nelituji, v okolí mám spolužáků více než dost :) A co chodbovka, už nějaká byla? ;)
    (S)měj se krásně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem šla na koleje hlavně s tím, že tu nikoho neznám a že se aspoň seznámím. Možnost privátu v budoucnu nevylučuju :) Chodbovka ještě nebyla... my jsme taky ten nejstřeženější blok, bohužel :D Ale uvidíme, uvidíme... ;)

      Vymazat
  7. Příjemně pozitivní příspěvek, jen tak dál! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji a byla bych ráda, kdybys i ty byla stejně spokojená :)

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...