čtvrtek 18. září 2014

Ukažte, kdo jste

Vítejte u nového článku. Dnes se vám opět chystám sdělit velkou myšlenku, tak se na to raději pohodlně usaďte.

Troufám si říct, že nikdo z vás není permanentně schovaný doma. Interakcím s širším okruhem lidí se vyhnete. Příležitost, která se ale naskytla mně, byla - a stále je - zcela jedinečná. Jak asi mnohým z vás neušlo, má premiéra na vysoké škole se blíží, avšak za sebou už jednu podstatnou událost mám.

Jedná se o pardubický seznamovák u Máchova jezera (ze kterého jsem vás tak poctivě zdravila). Ačkoliv si tento pobyt zasluhuje článek plný sžíravého humoru, dnes se mu budu věnovat z hlediska poněkud jiného. Řekněme, že v jistém ohledu serióznějšího - tedy na moje poměry.

Od minulého roku jsem ušla ohromnou cestu. Zatímco vloni jsem byla ochromená tím, co se děje, a rozjíždělo se moje ohromné trápení, letos jsem se rozhodla vydat do nového, neznámého prostředí mezi neznámé lidi.


Nepřemýšlela jsem nad tím, jak se budu chovat, jak se prezentovat. Zpětně můžu prohlásit, že do Pardubic a následně do Doks (Doksů? Doks?) jsem se vydala s tím, že jsem přesně taková, jaká jsem. (Pokud pominu fakt, že jsem měla obuté rozpadávající se sportovní boty. Tohle já vážně nejsem.)

Nebyla jsem ani vyděšená, ani nervózní. Spíše zvědavá, takovým svým jemně ironickým způsobem, co mě asi čeká. Myslím tedy, že jsem měla snahu působit mile (i když soudě podle počtu lidí, které jsem zastrašila, jsem se asi měla snažit více.)

Doma jsou lidi, se kterými se znám, je jedno, nakolik dobře, podstatné však je, že už o mně za ta léta vědí hodně věcí, aniž bych jim kdy něco říkala. Někteří si pamatují to plaché, zaražené tele ze základky, další už jen tu poněkud upgradovanou gymplačku, která se do jisté míry aspoň trochu našla a přišla na to, jak se sebou žít bez hlubší duševní újmy.

Ti lidi (zdravím, lidi!), taky vědí, co jsem minulý rok prožívala, jak jsem vypadala, ti vnímavější i jak mi bylo.

Tyhle všechny jejich zkušenosti dohromady tvoří soubor zvaný Markéta. Dokážou si představit, co by v dané situaci Markéta řekla, co by Markéta udělala a co naopak v žádném případě ne. Přinejmenším si to aspoň myslí.

Ne že by na tom bylo něco špatného, ale je to zavazující a jaksi vás to ovlivňuje, i když nechcete.

Na Mácháč jsem, aniž jsem si to uvědomila a nějak toho využívala, přivezla dokonalou svobodu jednání a chování. Neznala jsem jediného člověka a nikdo neznal mě. Mohla jsem se začít prezentovat úplně od začátku. Nezatížená tím, co se stalo kdysi.

Netrvalo dlouho, měla jsem s kým sedět v autobuse a s kým spát v chatce - mimochodem to nebyla akce ze strany mé osoby, nicméně jsem vděčná, že mě jistá N. z toho nádherného koutu naší země, jižní Moravy, oslovila.

Ne, nezačala jsem se náhle chovat jako sangvinik, nebyla jsem středem pozornosti, ale zase jsem se ani nesnažila utíkat pryč (poflakování se po Doksech a vysedávání na pizze a kafíčku se nepočítá). Vše se dá shrnout do jedné velmi jednoduché, ale výstižné věty. Neměla jsem strach.


Po dlouhých letech jsem konečně neměla strach, co si o mně kdo pomyslí, jestli mě někdo nebude soudit. Prostě jsem jela tak, jak jsem zvyklá. Myslím, že jsem ke svému okolí byla velmi upřímná.

Poprvé jsem nad tím, jak jsem viděna, vlastně začala tehdy, až mi ona N. (doufám, že čteš a přijdeš na to, proč jsem to po tobě chtěla.) sdělila, jak mě vnímá ona. Což mě mírně řečeno zarazilo.

Někdo. Nějaký člověk mě vidí jako krásnou a dokonalou. Nejsem si jistá, jestli nadsazeně, ale mám pocit, že ani ne, takže doufám, že si moc nelichotím.

Rozumějte. Nemám ohledně sebe mindráky. Nepřipadám si tlustá, ošklivá a nežádaná. Umím si říct, že mi to sluší. Ale jako dokonalá se nevnímám. Ani si nemyslím, že být dokonalá, je něco dobrého. Záviděníhodného. Už proto, že dokonalost není. Neexistuje. Tečka.

Veškeré tajemství tohoto omylu slečny N. patrně spočívalo v tom, jak jsem se projevovala...

Jako člověk, který nemá v jednom kuse poznámky o tom, jak nemožně zase dneska vypadá. (a to si zkuste v prostředí velmi, velmi hlučného a bujarého kempu ve velmi specifických hygienických podmínkách vypadat dobře.) 

Jako člověk, který je se sebou spokojený (díky ti, zašlé zrcadlo v tmavém koutku chatky). 

Jako člověk, který dělá maximum pro to, aby se cítil dobře a pohodlně, zkrátka ve své kůži (bílé triko s krajkou, černá kolová sukně, baleríny - aneb Markéta jede kempovat). 

Jako člověk, který se neschovává a je otevřen novým možnostem (zkusíme smíchat pálenku s pivem a uvidíme, co to udělá.)

Jako já.

Smála jsem se, když jsem chtěla, odcházela, když jsem se na společnost necítila. Ohledně některých věcí jsem měla tvrdohlavé názory a místy jsem si připadala docela drsná... a rozhodná (!).

Každopádně tím chci říci, že jsem byla přirozeně svá. A tímhle vystupováním jsem vysílala do svého okolí, co si o mně má myslet. Okolí nevidělo nejistou holku, co se stydí za svůj vzhled, protože tam ani žádná taková holka k vidění nebyla.

Tehdy jsem si uvědomila tu sílu, kterou mám - nechat lidi, aby viděli to, co chci, aby viděli. Ne v tom manipulátorském smyslu. Ale pro každodenní spokojený život. Protože okolí nakonec bude vnímat to, co mu ukážete.

Bez váhy minulosti jsem vytvořila cosi nového. Krásně nového. Kdybych mohla pokračovat v tom, v čem jsem na seznamováku začala, byla bych moc ráda.

A vám bych chtěla říct, že opravdu záleží na tom, co si o sobě myslíte. Protože ve výsledku půjde o daleko víc, než o vás samotné.

Zažili jste něco podobného? Překvapilo vás, jak můžete být vnímáni někým jiným? Podělte se s ostatními i se mnou!

10 komentářů:

  1. Moc pěkný článek :) je blbost abys měla strach z toho, co si o tobě lidi myslí. Páč tě dokážou soudit lidi, který tě ani neznaj, jen proto, že někdo řekl nějakej názor (tohle nenávidím) na druhou stranu tu zase budou lidi, co ti něco závidí. Prostě tě musí brát takovou jaká seš :) Ať už dokonalou nebo s chybama. Jinak to totiž nejde. Rozhodně bych se nezaobírala tím, co si o tobě myslí ostatní, je to blbost :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Naučit se žít sama za sebe je to nejlepší, co lze udělat ;)

      Vymazat
  2. Miluju tve clanky a styl psani, jak umis psat s nadhledem! :) Pamatuju si na udalost pred dvema rokama.. Pripadala jsem si jako uplne obycejna holka a preci pro kluka, po kterem by skocila kazda (nekecam!!) a z pocatku me ani nenapadlo si s nim meco zacit, jsem byla nejdokonalejsi tvor na zemi :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu :)) Jsem ráda, že máš takovou krásnou zkušenost :) Co dodat, lidé umí překvapit a dokonale nás vyvést z našich představ o nás samých...

      Vymazat
  3. Skvělý článek! Samozřejmě se každý nějak vnímáme a reakce okolí nás mnohdy překvapí, ať už v dobrém, nebo v špatném. Stalo se mi něco podobného, ale to mi zalichotili lidé, které dobře znám a oni znají mě a to je něco jiného, než poznat skvělého člověka po krátké známosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Máš pravdu, že je to něco trochu jiného, ale i lidé z našeho blízkého okolí nás dokážou překvapit :)

      Vymazat
  4. Markétko, ani nevíš jak moc ses mi právě tímto článkem trefila do noty. Sakra, přišel ke mně v tu pravou chvíli. Děkuju :)
    Gratuluju ti k tomu všemu, k čemu jsi došla, je to úžasné. A máš naprostou pravdu. Ale nejde jen o nové a cizí lidi, když se člověk rozhodne žít jinak, zvládne to a lidi nás začnou vnímat přesně tak, jak se vnímáme a vidíme my sami. :)
    P.S.: Zlato, přidám si tě na FB :-* Potrebuju pár tvých cenných rad. :-)
    P.P.S.: Ano, jsi krásná, dokonalá a inteligentní <3

    OdpovědětVymazat
  5. Obdivuju tě! Tuto bych teda nezvládla. Jsem jedna z těch, co jsou permanentně schované doma.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Netřeba obdivu, všechno je to jenom v hlavě. Trvalo mi dlouho, než jsem do takovéhoto stavu došla, nicméně udělat ten krok vpřed a překonat strach vážně stojí za to :) Věřím ti, že to jednou taky dokážeš :)

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...