Jak jste si všimli, na chvilku jsem se odmlčela, aspoň mi přišlo, jako by uběhlo milion let, i když to ve skutečnosti tak není a na regulérní článek je času dost. Ne, že by mi došla slova. Nadávám pořád docela dobře. Byla to chuť. Téměř dvanáctihodinové focení na maturitní tablo mě vysálo. Považuji jej za jednu z nejhorších životních zkušeností, co jsem vůbec neměla. Nic mi nesedlo, cítila jsem se nepohodlně, zranitelně, nervózně, nešťastně, s pocitem, který je mi tak dobře známý: "Vůbec sem nepatřím."
Jedna věc bylo věčné čekání v zakouřeném ateliéru, který nám všem zabarvil oči do ruda. No ale tím hlavním bylo focení samotné. Fotograf poznal sotva mě uviděl, jak nervózní jsem. Je to reakce, kterou nemůžu ovlivnit. Třepu se a všechny svaly mi cukají. Na něco jako nenucená přirozenost můžu rovnou zapomenout. Navíc s tím děsivým make-upem. Chápu, pro fotky možná musí být. Ale s hnusnými stíny pod očima a tlustou vrstvou make-upu jsem se cítila strašlivě. Přemáhala jsem chuť utéct a bylo to jako poprava.
A hádejte, jak to dopadlo? Existují už náhledy fotek a já jsem na to zareagovala po svém. Vytvořila jsem si psychický blok. Ve škole jsem se na fotky odmítla jít podívat a když někdo prohodil něco ve smyslu, že moje fotky jsou pěkné, ještě více jsem se zatvrdila. Spolužačky ze mě musí mít zamotanou hlavu. Ale nemůžu si pomoci.
Co dělám teď? Sedím tu, mám otevřenou složku s náhledy a nejsem schopna se na fotky podívat. Jen se o to pokusím, začnu dýchat jako před hysterickým záchvatem, zavírám oči a mumlám nadávky a tupě čučím do zpráv na Seznamu. Stačí mi jen pomyslet na tu složku a běží mi mráz po zádech, což také souvisí s faktem, že je mi od včerejška špatně. Představa, že bych se měla na fotky podívat, zhodnotit a vybrat jednu na tablo, která projde retuší, mě děsí do nepříčetnosti.
Pravděpodobně je to v kontrastu s předcházejícím článkem docela ironické, ale věřte mi, že ten pocit je daleko hůře definovatelný, než čistý pocit že "mi to nebude slušet."
Co mám se sebou dělat? To už jsem definitivně zešílela?
Edit: tak už to pomalu překonávám. Ale je to těžké. A hodně divné. A větch fotkách je hodně nejistoty. Nevydržím se na ně stejně dívat víc, než tři vteřiny... Ještě že tu správnou vybere jedna dobrá duše za mě.
Jo, fotky kradou duše.
OdpovědětVymazatKdyž se dívám jedním očkem na svoje a na zbytek fotek mých spolužáků, dokonale chápu, jak to myslíš.
VymazatMožná se tvá fotka nevyvedla, no a co. Zkus se zamyslet, co tě na tom štve.
OdpovědětVymazatŽe to uvidí ostatní? V tom případě ti řeknu, že se každému někdy fotka nevyvedla a každý vypadal někde hrozně. Lidi tě znají a ví, jak vypadáš. Jedna hnusná fotka přece nezmění pohled lidí na tebe.
Že máš nejhorší fotku ze třídy, tudíž jsi nejošklivější ze třídy? Na to stačí toto - copak na volbu ,,nejošklivější holky ze třídy" stačí jedno maturitní tablo?
Nebo je to tím, že si na fotce připadáš hnusná, fotka ukázala tvé ošklivé rysy? Jsi pěkná holka, tak jedna fotka holt zvýraznila něco ošklivého. Jiné fotky máš přece pěkné. A i kdyby ne, že nejsi fotogenická neznamená, že bys byla ošklivá. Já taky fotogenická dvakrát nejsem.
Maturitní tablo možná bude někde viset. Pokud na něm vypadáš hrozně, cizí lidé si tě s ním stejně nespojí, protože tě nepoznají. A pokud poznají, znamená to, že už tě někdy viděli a tedy ví, jak vypadáš ve skutečnosti. Tablo časem zmizí a už hjo nikdo z vás nikdy neuvidí. Vzpomeň si na fotky, kde ti to sluší, a zapomeň na nějaký hloupý tablo.
Až půjdeš na vysokou, tak mi věř, že na fotkách v SIS (internetový systém vysokých škol) vypadají všichni naprosto příšerně. Tady poradím - při focení zakloň hlavu trochu dozadu. Fotka bude v pohodě narozdíl od fotek spolužáků, kteří budou mít spláclé ksichty:-)
Děkuji za spoustu myšlenek :)
VymazatMyslím, že vím celkem přesně, co mi vadí. Fotek mám osmnáct různých. Kámen úrazu bude právě ve skutečnosti, že jsem se prostě necítila pohodlně, nelíbil se mi make-up a hlavně jsem byla strašně nervózní a ztuhlá a nedokázala jsem házet výrazy na požádání a být přirozená, zatímco jsem byla nucena dělat gesta, která bych nikdy normálně nedělala.
Takže chyba je v mojí nepřirozenosti. Na fotce je holka, kterou neznám. On když je člověk v pohodě, uvolněný a dost praštěný na to, aby se dokázal tvářit, dělat blbosti a u toho pořád vypadat svůdně a roztomile jako některé mé spolužačky, vypadá pak fotka úplně jinak.
Co se toho zaklánění týče, to bych u sebe asi moc neprovozovala, protože mám široký kulatý obličej, taková selka. No a ta rozložitost tváře právě i v mírném záklonu náležitě vynikne. :)
Pravda je, že mám problém, že mé fotky viděli všichni spolužáci a bůhví kolik jejich rodičů, protože je všechno zabalené v jednom souboru. Faktem je i to, že mi to vadí asi víc, než když si na internet vyvěsím fotky akné v nejhorším stadiu. Ale asi s tím budu muset nějak srovnat, přestat se stydět a nějak to skousnout.
Tohle taky znám, když jsme se fotili na tablo byla jsem úplně stejně nervózní a taky jsem měla pomalu hrůzu se na fotky podívat, nakonec jsem se teda odhodlala, no upřímně se mi nelíbila ani jedna :-D Hlavně proto, že mi v té době kadeřnice zkrátila vlasy o 15 cm a já se nelíbila sama sobě ani normálně. Řekla jsem spolužačce, ať vybere fotku která se ji nejvíc líbí a pošle to za mě. Nakonec to po retuši nevypadlo tak zle :-)
OdpovědětVymazatJá jsem věděla, že nemůžu být jediná :) Myslím, že to se mnou bude podobné, protože fotku na retuš taky vybere spolužačka... no,, vlastně jsem i trochu zvědavá, jak to dopadne, což je posun oproti myšlence "nechci s tím mít nic společného" :D
VymazatAhoj Markét, zase jsem zabloudila na tvůj blog. Měla bych se mrknout na témata do ajiny a taky se podívat na matiku, ale stále se vnitřně přesvěčují, že to vše stihnu a abych zaplašila špatné svědomí, snažím se projíždět net a aspoň na chvíli oddálit tu neodbytnou myšlenku "začni konečně něco dělat."
OdpovědětVymazatPíšeš, že se ve fotkách nemůžeš poznat a že z nich číší spousta nervozity a nejistoty. Podívej se na fotky všech ostatních a ve všech těch tvářích aspoň na několika fotkách uvidíš ten samý stín nervozity. Když jsem sama vybírala tu jedinou fotku, kterou za chvíli uvidí celý Frýdlant, a otevřela ten soubor, fotky které jsem mohla spatřit právě na ty tři vteřiny jsem okamžitě smazala, a za chvíli mi tam zbylo jen pár vyselektovaných fotek. A nebyly vůbec špatné, jen prostě prvotně byly zastíněny těmi fotkami, jenž se úplně nevyvedly. Zkus to taky a hned budeš mít několik povedených fotek. Zkus to, i když za tebe vybere fotku Kača.
Přestože tě jen zatvrzuje, když ti tvé spolužačky říkají, že máš pěkné fotky, stejně to řeknu. Přesto, že je v některých trochu nervozity, jsou pěkné - hezky tady vynikají tvé tmavé vlasy a pěkné husté obočí.
Milý jistě nadprůměrně inteligentní foxteriére,
Vymazatpokud tě to uklidní, taky nic nedělám a chystám se prokrastinovat u nového dílu Game of Thrones.
Aspoň víš, co mi to přelítlo přes nos. Tvoje fotky jsou absolutně bezkonkureční a co se týče mojich, tak jsem se odhodlala se do nich taky vlézt a nakonec to skončilo emailovou konverzací s Kačou, která se mě snažila přesvědčit, že sama vypadá jako spermík. No a tak se stalo, že mě natolik uklidnila, až jsem nakonec fotku vybrala já :)
Až se zase příště stavíš, zaštěkej. Ráda tě tu vidím.