... aneb jak jsem zavraždila opar ve dvanácti hodinách
Krásný den přeji, moji milí. Doufám, že jsem vás svým předchozím výlevem moc nevyděsila. Každopádně pracuji na tom, abych mohla v budoucno napsat článek o focení s trochu větším nadhledem.Ale teď už k věci. Pokud náhodou občas nahlédnete, co že to vyvádím na twitteru, mohli jste zaregistrovat, že v předvečer focení, tj. v úterý, se na mém účtu strhla panika. Hysterčení v přímém přenosu. Důvod? Průměrně inteligentní foxteriér (nesmrtelná hláška našeho matikáře), z podnadpisu odhalí, o co se jednalo.
Kolem deváté hodiny večerní začalo být jedno místečko na mém spodním rtu podezřele drsné a pomalu nabývalo monstrózních rozměrů. Při pohledu do zrcadla to se mnou málem švihlo. Na rtíku se mi již začala rýsovat nenáviděná struktura, ve které vyvstávaly zárodky puchýřků.
Co v takové situaci začít dělat? Rozhodla jsem se pro vyváženou kombinaci hysterických nadávek a slz nad fotkami předem odsouzenými k zániku. Poté jsem chvíli chaoticky hledala na Googlu a vzývala všechna božstva, abych se probudila z tohohle děsivého snu. Mít opar dvanáct hodin před focením? To je přece jen příliš kruté!
Dilema znělo zda, mazat či sušit. Útvar se nacházel na spodním rtu a plynule navazoval na nevzhledný strup po jiném karambolu. Vypadalo to, jako by se mi ret chystal odlézt po bradě dolů. Kdo tedy bude ten statečný zachránce, který se pokusí o nemožné, vrtalo mi hlavou. Nakonec jsem se rozhodla pro zkušeného bojovníka.
Tramtadadadá! |
Ten, kdo napsal, že tea tree olej tlumí bolest, musel mít asi hroší kůži. Celý ret štípal
Ráno jsem vyskočila z postele a běžela zkontrolovat výsledek. Žádné puchýřky, jen prťavé náznaky ze včerejška, jako by se zastavil čas. Zbytek Framykoinu jsem chtěla lehce setřít mokrým kouskem vaty, přičemž stroupek - tedy spíše velká šupina kůže - sám krásně odpadl a pod ním byla vcelku hezká pleť. Proto mám Framykoin tak ráda.
Tea tree olej jsem vzala s sebou do školy, kde jsem opět potírala. Na rtu jsem sice měla tmavší flek, ale bez puchýřů. Naposledy jsem mazala dopoledne u fotografa, kdy už byl i zbylý otok na ústupu. Rty jsem měla sice zákonitě vysušené, ale trocha lesku v rámci make-upu na focení to spravila. Sice bych raději rtěnku, ale za zabitý opar jsem byla vděčná.
Nakonec jsem skončila jako slečna z reklamy, vytáhla olejíček z kabelky a doporučovala kamarádkám. Radost na mě pohledět, Dr. Popov by mi měl být pořádně vděčný.
V současnosti už mají mé rty barvu všude stejnou, jen na místě zažehnané katastrofy se nachází několik vysušených šupinek. A mě se jen potvrdilo, že starý dobrý olejíček vyždímaný z čajovníku australského, je vážně dobrý úplně na všechno (kromě pití).
Vida, kolik toho jde napsat o jednom oparu. Jak tyhle kámoše, kteří mají tendenci se objevit v tu nejnevhodnější dobu, vraždíte vy?
Podobné dilema jsem řešila u posledního oparu - tea tree oil nebo propolis? Než jsem dilema dořešila, bylo po oparu... příště teda zkusím ten olej :-)
OdpovědětVymazatVidíš, a já jsem propolis na opar nikdy nezkoušela. Ostatně jediné, co máme doma, je jeden exemplář masti, která je velmi věkovitá, takže mě to ani nenapadlo. Každopádně jsem byla v tak zoufalé situaci, že jsem projednou neváhala a rychle jednala :)
VymazatJá na opary naštěstí netrpím (klepu na dřevo jak blázen), ale tenhle tip rozhodně zakládám do nějakýho hyperuklizenýho šuplíku v mym mozku, protože s mým štěstím na potvory na obličeji se objeví, díky!
OdpovědětVymazatTak to si gratuluj, protože patříš do 10% menšiny populace! Každopádně do šuplíčku pěkně založ a nemáš zač :)
VymazatWow, to je super tip! :)
OdpovědětVymazatMám to štěstí, že se mi opar udělá jednou do roka. :)
Ale mnohem víc trpím na pupínky na obličeji, takže na tom též nejsem nijak skvěle..
Děkuji :) To už tak bývá. Někdo má tohle, někdo támhleto a někdo obojí. Každopádně na tea tree nedám dopustit, ani co se pupínků týče :)
Vymazat