neděle 6. dubna 2014

Blesková smrt

... aneb jak jsem zavraždila opar ve dvanácti hodinách

Krásný den přeji, moji milí. Doufám, že jsem vás svým předchozím výlevem moc nevyděsila. Každopádně pracuji na tom, abych mohla v budoucno napsat článek o focení s trochu větším nadhledem.

Ale teď už k věci. Pokud náhodou občas nahlédnete, co že to vyvádím na twitteru, mohli jste zaregistrovat, že v předvečer focení, tj. v úterý, se na mém účtu strhla panika. Hysterčení v přímém přenosu. Důvod? Průměrně inteligentní foxteriér (nesmrtelná hláška našeho matikáře), z podnadpisu odhalí, o co se jednalo.

Kolem deváté hodiny večerní začalo být jedno místečko na mém spodním rtu podezřele drsné a pomalu nabývalo monstrózních rozměrů. Při pohledu do zrcadla to se mnou málem švihlo. Na rtíku se mi již začala rýsovat nenáviděná struktura, ve které vyvstávaly zárodky puchýřků.

Co v takové situaci začít dělat? Rozhodla jsem se pro vyváženou kombinaci hysterických nadávek a slz nad fotkami předem odsouzenými k zániku. Poté jsem chvíli chaoticky hledala na Googlu a vzývala všechna božstva, abych se probudila z tohohle děsivého snu. Mít opar dvanáct hodin před focením? To je přece jen příliš kruté!

Dilema znělo zda,  mazat či sušit. Útvar se nacházel na spodním rtu a plynule navazoval na nevzhledný strup po jiném karambolu. Vypadalo to, jako by se mi ret chystal odlézt po bradě dolů. Kdo tedy bude ten statečný zachránce, který se pokusí o nemožné, vrtalo mi hlavou. Nakonec jsem se rozhodla pro zkušeného bojovníka.

Tramtadadadá!
Rady zněly nakapat na tamponek, smíchat s vodou... No samé rady pro křehká útlocitná složení. Pořádně jsem si umyla ruce a několika zbylým vyplašeným bakteriím jsem slíbila životní jízdu. Lahvičku jsem obrátila dnem vzhůru přitištěnou na prst a kapku jsem tlápla na opar. A znovu. A ještě jednou.

Ten, kdo napsal, že tea tree olej tlumí bolest, musel mít asi hroší kůži. Celý ret štípal jak sviňa hodně a ještě další hodinu po nanesení v něm škubalo. Přesto jsem celou proceduru před nástupem do postele zopakovala ještě jednou. Aspoň to něco dělá, říkala jsem si a představovala si ten masakr. Co se stroupku týkalo, zaplácla jsem ho vrstvou svého oblíbeného Framykoinu a šla spát, totálně deprimovaná.

Ráno jsem vyskočila z postele a běžela zkontrolovat výsledek. Žádné puchýřky, jen prťavé náznaky ze včerejška, jako by se zastavil čas. Zbytek Framykoinu jsem chtěla lehce setřít mokrým kouskem vaty, přičemž stroupek - tedy spíše velká šupina kůže - sám krásně odpadl a pod ním byla vcelku hezká pleť. Proto mám Framykoin tak ráda.

Tea tree olej jsem vzala s sebou do školy, kde jsem opět potírala. Na rtu jsem sice měla tmavší flek, ale bez puchýřů. Naposledy jsem mazala dopoledne u fotografa, kdy už byl i zbylý otok na ústupu. Rty jsem měla sice zákonitě vysušené, ale trocha lesku v rámci make-upu na focení to spravila. Sice bych raději rtěnku, ale za zabitý opar jsem byla vděčná.

Nakonec jsem skončila jako slečna z reklamy, vytáhla olejíček z kabelky a doporučovala kamarádkám. Radost na mě pohledět, Dr. Popov by mi měl být pořádně vděčný.

V současnosti už mají mé rty barvu všude stejnou, jen na místě zažehnané katastrofy se nachází několik vysušených šupinek. A mě se jen potvrdilo, že starý dobrý olejíček vyždímaný z čajovníku australského, je vážně dobrý úplně na všechno (kromě pití).

Vida, kolik toho jde napsat o jednom oparu. Jak tyhle kámoše, kteří mají tendenci se objevit v tu nejnevhodnější dobu, vraždíte vy?

6 komentářů:

  1. Podobné dilema jsem řešila u posledního oparu - tea tree oil nebo propolis? Než jsem dilema dořešila, bylo po oparu... příště teda zkusím ten olej :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, a já jsem propolis na opar nikdy nezkoušela. Ostatně jediné, co máme doma, je jeden exemplář masti, která je velmi věkovitá, takže mě to ani nenapadlo. Každopádně jsem byla v tak zoufalé situaci, že jsem projednou neváhala a rychle jednala :)

      Vymazat
  2. Já na opary naštěstí netrpím (klepu na dřevo jak blázen), ale tenhle tip rozhodně zakládám do nějakýho hyperuklizenýho šuplíku v mym mozku, protože s mým štěstím na potvory na obličeji se objeví, díky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to si gratuluj, protože patříš do 10% menšiny populace! Každopádně do šuplíčku pěkně založ a nemáš zač :)

      Vymazat
  3. Wow, to je super tip! :)
    Mám to štěstí, že se mi opar udělá jednou do roka. :)
    Ale mnohem víc trpím na pupínky na obličeji, takže na tom též nejsem nijak skvěle..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) To už tak bývá. Někdo má tohle, někdo támhleto a někdo obojí. Každopádně na tea tree nedám dopustit, ani co se pupínků týče :)

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...