pátek 25. října 2013

Markétina řevoterapie

Někdy mám strašnou chuť řvát. Jen tak křičet do prostoru, neslyšet nic kromě sebe. Je to taková dobrá ventilace veškerého mého rozčarování a vůbec. Přišlo to na mě zrovna dneska ráno, když nikdo nebyl doma. A protože jsem řvoun kulturní, pustila jsem si svou milovanou Florence a aniž bych ji tím chtěla nějak znehodnocovat, společně s ní jsem křičela texty, které znám nazpaměť. Řvací nálada je ale i nebezpečná, protože poněkud rozkolísá emocionální hladinu a někdy se to zvrtne opačným směrem a v tom nejhorším případě s sebou na povrch vyplaví zoufalství.


Ale tohle se tedy dnes nestalo. Nicméně, když jste ve škole ve řvací náladě, musíte řvát potichu. Jinak by se na vás lidé asi divně dívali. Odnesl to můj sešit do zeměpisu a jeho lákavě čisté stránky. Řvala jsem písničky dál, na papír.



Je to další týden, co jsem se úspěšně vyhnula mejkapovačce a vzhledem k tomu, že příští týden jsou prázdniny, kašlu na ni už tím spíš. Je jednou z těch osob, co s radostí nechám  někde za sebou.

Dnes jsem opět vyrazila na bazén a světe div se - po Bazénovém dědkovi ani vidu, ani slechu! Nicméně mě ještě stihly vytočit jisté osoby v šatnách.
"Tady mám beďar," stěžuje si má zcela hladká spolužačka.
Nevidím na ni, protože se schovává za řadou skříněk.
"Každého kdo řekne beďar osobně utopím!" zavrčím výhružně. Jsem podrážděná, protože na čele, které dosud tak nějak ušlo, mi vyrůstá nový velmi zajímavý útvar, který tak trochu připomíná plastickou mapu nějakého sopečného pohoří.
"Pardón," ozve se zpoza rohu.
"A co takhle jebák?" ozve se mohutným hlasem rockové zpěvačky má i jinak velmi výrazná spolužačka č. 2.
"V žádném případě! Nepřichází v úvahu, to je ještě horší!" protestuju.
"Pupínek?" zkusí to trochu roztomilejším tónem.
"To už je lepší," schválím to.
"Akné," zakření se.
Přestože je ještě tak o dva centimetry větší a o pět kilo těžší než já, slibuji jí krutou smrt.

Někteří lidi si prostě nedají říct. Dnes jsem ji ještě nechala naživu, ale pokud se to bude opakovat, příští týden jí přidržím hlavu pod vodou se zlověstným výrazem naprostého šílence.

Každopádně vám přeji pěkný víkend a ať vás nikdo nevytáčí.

Zpíváte? Řvete? Myslíte si, že začínám být nebezpečná svému okolí? Jak bych se měla zbavit případných mrtvol?

2 komentáře:

  1. :D ..... mi vyrůstá nový velmi zajímavý útvar, který tak trochu připomíná plastickou mapu nějakého sopečného pohoří.....
    :D Ty jsi dobrá!!:D
    S Akné jsem taky docela dlouho bojovala a teˇd stejně pořád nemůžu říct, že jsem vyhrála. Ale u mě to dělá kvalita a druh jídla, smažené, slané, dobré... to je moje!:)
    řvu! a ještě víc si zpívám:)... často se mi stává že když se nemůžu moc hlasitě ventilovat, tak si broukám, něco.... nebo když přemýšlím, tak musím mít hudební podložku.... Je to děs a myslím, že na mě kouká často zvláštně hodně lidí a hůř než kdybych řvala:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo. To prostě člověk musí takhle brát, pokud se nechce zbláznit :)

      U sebe jsem žádnou spojitost s jídlem nevypozoravala. Možná jím zdravě pořád. Nebo taky né. Každopádně je to vynikající, protože mamka umí a já zřídkakdy požiju něco jiného, než dlabanec od maminky.

      Já dostávám zákazy zpívání ze všech stran. A to i přesto, že v tomhle ohledu jsem v mé rodině ta nejnadanější. Kulturní barbaři. Co se od nich dá čekat.

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...