Co přinesl čtvrtek

...aneb V hlubinách chemického doupěte & David má dotaz & Já mám levandulový olej & Mamka má připomínku

Jelikož většina mé třídy je momentálně na výletě v Praze, kde se snaží "být na úrovni a nebýt za řepáky", já jsem v tom našem nádherném beskydském vidlákově klidně zůstala. Znamená to, že po gymnáziu se pohybuji jako samostatná jednotka, což mé samotářské duši nenávidějící jakoukoliv organizovanost velmi vyhovuje. Ano, samozřejmě, že do školy chodím i za takové situace. Jsme sice prestižní škola, i když se naše pověst momentálně řítí do propadliště dějin v přímém přenosu, i přesto však považuji za čest dělat jí dobré jméno svou vzornou docházkou. Vlastně to mám docela ráda, protože se mi naskytne příležitost vidět celý veleslavný ústav vidět z jiného úhlu pohledu a takříkajíc se podívat do zákulisí. Mám ráda pohledy do zákulisí z jednoho prostého důvodu: odhalím, jak věci fungují. Dozvím se vše, co potřebuji vědět. To, že to vím, mi potom při pozdějších konfrontacích dává pocit jistoty a kontroly nad celou situací.



A tak jsem dnes skončila v hlubinách chemického doupěte, kam jsem byla uvržena společně s jednou spolužačkou. Začalo to slibně. Chemikářka (která mě vytáčí již jen svou pouhou existencí od samého začátku) nám uvařila do kádinky čaj, ať si posloužíme a zahřejeme se. Hloubala jsem nad tím, jaký úkol nám vymyslela. Je totiž pověstná tím, že sobecky zabírá všechny "volné studenty na práci" pro sebe a vymýšlí jim ty nejnemožnější úkoly (srovnávání špuntů podle velikosti, kupříkladu). Poté, co se deset minut pokoušela spustit vysoce zachovalý, zhruba patnáct let starý počítač (nejsem si jistá, jestli náhodou nemá parní pohon), vzdala to a nahodila notebook. Ukázalo se, že naší prací bude provádět nesmírně nudnou inventuru učitelské knihovny spočívající v porovnávání seznamu v archaické Knize přírůstků se seznamem v Excelu.

"Holky, vemte si aspoň bonbon," nabídla nám, zatímco hledala na školní síti disk N ironicky nazývaný Tajfun.
"Ehm, děkujeme."

Vypadají, že tam leží už od dob, co pořídili ten počítač. 

Po chvíli usilovné práce, která mi začínala lézt na mozek, se chemikářka zjevila znova.
"Co já bych vám dala. Vemte si tatranku!"

Maminka mi říkala, že si nemám brát sladkosti od cizích lidí, paní profesorko.

Když jsem potom v kabinetě zcela osaměla, vrhla jsem se do focení, abych zanechala odkaz příštím generacím.

Zrcadlím se

Ona mě vlastně ta strašidelná neprobádaná místa vždycky docela přitahovala.

Jeden by býval řekl, že po takovém náročném pracovním dni si zasloužím trochu klidu. Po tomhle úvodu je vám samozřejmě jasné, že se mi žádného nedostalo. Abych se uklidnila, nejprve jsem si musela jít do dm koupit ten levandulový olej, i když je to skoro dvou kilometrová zacházka (znáte ztracenější případ totální závislosti?). Jen pro informaci: hodlám jej používat večer na celý obličej a lokálně používat tea tree. Druhý zmíněný již používám týden a ačkoliv se o tom hodlám rozepsat v nějakém z přístích článků, můžu k němu říct toto: viditelně zredukoval zarudnutí a všechny fleky se jakoby zmenšily a nejsou tolik slité. (Tedy aspoň to tak vypadalo, než se do toho vložil můj všeobecně známý a obávaný pms... ano, prosíme o potlesk!) Na druhou stranu mrcha vážně suší. A co se začne loupat, to se jen tak nezahojí. A u člověka, který žije s neustálou hrozbou propuknutí lupénky, to je o nervy. To je hlavní důvod, proč chci přidat do péče něco méně agresivnějšího.

Udělejme časový skok. Opírám se o kuchyňskou linku a čekám, až se dovaří voda na můj kopřivový čaj. Tu se za oknem mihne blonďatá hlavička. Je načase zmínit, že mám osmiletého bratra, který má, světe div se, kamaráda. Ten blonďáček se jmenuje David a dnes s sebou přivedl údajného dalšího kamaráda jménem Denis. Je to pěkná vazba. Přestože bývám tvrdá a neústupná, nemůžu kluky vyhodit, protože by mě zmlátili. Brácha jim odemkne branku a chlapečkové se rychle nacpou dovnitř.
"Nazdar Davide," říkám.
David na mě kouká. "Ty jsi něco chytla?" zeptá se zvědavě, světlé vlásky mu čechrá vítr.
Ano, pravé neštovice a jsem v karanténě. Takže se ani nemusíš zdržovat, branka je otevřená.
Zatímco nejsem schopna promluvit, bratr znalecky odpoví: "Má akné."

Za oknem na zahradě vydává banda třeťáků takový řev, že sbíječka oproti tomu zní jako rajské cvrlikání ptáčků. Roztržitě do sebe liju vařící kopřivu.
"Však počkej, až bude v pubertě. Tako se ho můžeš zeptat, jestli něco chytil," uklidňuje mě mamka.

S tou mám večer ještě jeden rozhovor. Pořád mi předhazuje, že zhoršená pleť může být následkem užívání Gynexu. Pokud neznáte, Google. Na e-mimino jsou toho plné diskuze (S manžou se snažíme o mimíse...). Já se o žádného mimíse nesnažím. Tedy zatím. Nemám ani toho manžu. Gynex jsem začala užívat někdy v lednu na úpravu cyklu (vážně si zkuste dostávat to po jedenadvaceti dnech, s týdenní délkou trvání a stavy, kdy zuřivě házíte ovocem o zeď. Mimochodem to moc nedoporučuju. Šťáva lepí a je z toho bordel.). Tím jsem taky odstartovala své krásnopleťné období (a od té doby jsem už nehodila ani jedním pomerančem.... a ano, cyklus se prodloužil). No a mamka si myslí, že se působení bylinek jaksi zvrhlo a teď mi začaly zatápět. Mě se to pořád nezdá. Mamka argumentuje, že je to jediná větší změna, kterou jsem udělala a že na internetu četla o případech, kdy se akné po Gynexu zhoršilo. Já zase říkám, že ty případy se týkají počátečních stavů po začátku užívání, kdy se pleť čistila a poté následovalo zlepšení. Vždyť se to koneckonců i doporučuje jako lék proti akné a má to působit na hormonální rovnováhu. Někdo jej začal užívat například i po vysazení HA... Na internetu jsem nenašla ani jeden případ zhoršení až po dlouhodobém užívání.

Takže pokud se v této záležitosti poradní hlas někoho třetího, budu ráda. A i kdyby ne, můžete mi povědět cokoliv jiného. Od toho tady ty komentáře jsou ;)