Čerstvá vrstva omítky a plastelína

Vážení a milí, chystám se vám poreferovat o dnešním nesnadném dni. Začal velmi slibně. Usnula jsem po čtyřech a půl hodinách snahy, ve tři ráno. To u člověka zvyklého na "svých osm" evokuje problém. Následně jsem se dozvěděla, že problémy se spaním měli takřka všichni, včetně stáda mamčiných kolegyň z práce. Že by divná konstelace?


Každopádně - probudila jsem se s nádherným rohem mezi očima, což mi moc na náladě nepřidalo. Nemluvě o tom ostatním, rozprsknutém po obou tvářích. Od půl osmé do osmi jsem se věnovala maskování a popíjení kopřivového čaje. Do školy jsem došla s divným pocitem v břiše á la dneska-raději-nebudu-nic-jíst. V jedné chvíli zoufalství jsem zavolal zběsilé mejkapovačce z Mary Kay a zrušila schůzku. Za dvě hodiny jsem si to rozmyslela a volala, že své zrušení ruším. A tak se stalo, že jsem se v kýženou dobu dostavila do onoho pekelného salónu.

Mejkapovačka strávila úvodní minuty tím, že se mě snažila přesvědčit, že "na levé tváři se ti to rozhodně zlepšilo, Market. Jsou tady nějaké nové, ale proces obnovení kůže trvá měsíc. Tak jdeme na to..." Mimochodem, ne že bych byla nějak zvlášť ješitná, ale kde přišla na to, že mi může jen tak bez zeptání tykat? V následujících chvílích si už smývám emulzí svůj make-up, abych vzápětí na obličej dostala fialovou masku zvanou beton. Zatímco mi tuhne úsměv (přeneseně i doslova) poslouchám švitoření druhé kosmetičky z vedlejší místnosti.
"Dobrý den, paní Jano, už se cítíe lépe? Kdy by vám vyhovovala další schůzka? Ve středu? Výborně, budu se na vás těšit..."
"Dobrý den, mluvím s paní Marií? Získala jsem na vás kontakt od vaší vnučky. Bylo mi řečeno, že byste měla zájem nechat se bezplatně hýčkat v našem salonu... a poté bych vás nalíčila."

Pod tvrdnoucí maskou mi zacuká v oné levé tváři. To už se navrací má osobní mejkapovačka. V ruce třímá tlustý svazek Fifty Shades Darker. Na chvíli se zhrozím, že se mnou o tomto uměleckém skvostu se mnou hodlá konverzovat (přiznávám se, že jsem přečetla Fifty Shades of Grey v anglickém originále v dobách, kdy ještě neexistoval český překlad. Odnesla jsem si z toho velezajímavou slovní zásobu a zaryté přesvědčení, že k dalším dílům mě už nikdo nedonutí). Avšak čekalo mě ještě něco horšího! Strhující mistrnně napsaný erotický román je odložen na stůl mezi dózy se štětci a kosmetikou... a opět začneme mluvit.V rámci konverzace jsme se dostaly k našemu stužkováku. A hádejte co, ta šílenkyně dostala rozkošný nápad. Ano, chce mě nalíčit! Chce mi zakrýt flíčky a výrazně namalovat oči! Kde jste kdo, zachraňte mě ze spárů šílené mejkapovačky! Zakočeně koktám cosi o tom, že nad tím budu přemýšlet. "No taková nabídka se přece neodmítá," zubí se na mě mejkapovačka.

Poté, co ze sebe po pěti minutách úporné snahy dostanu dolů fialový beton, jde se patlat. Skončím s typickou omítkou. Cesta domů je utrpení jako vždy. Docházím na nádraží a vlak, o kterém jsem si myslela, že ho nestihnu a tudíž jsem nespěchala, mi ujíždí před nosem, jelikož měl zpoždění. Zakryla jsem si na sluncem ozářené lavičce na nástupišti obličej vlasy a jala se učit organické názvosloví.

Doma jsem se s elánem pustila do odstraňování krusty na mém obličeji. Jde to ztuha... a vyfotila jsem vám to. Aspoň uvidíte mou tvář a tak... Svému účelu zcela posloužil můj milovaný 2mpx foťák na stařičkém mobilu. Detail s ním nevyfotíte, ani kdybyste chtěli! A zkresluje jedna báseň...

Vražedný pohled s omítkou na obličeji. Myslím na mejkapovačku.

O tři čtvrě hodiny a jednu sprchu později. Na omítce je hezké to, že si po jejím odstranění vždy uvědomím to, že mám svůj obličej docela ráda.

Do historie se dnešní den zapíše ještě jedním pozoruhodným činem. Skvělou úvahou jsem dopšla k tomu, že jestli se chci přestat dotýkat rukama obličeje, musím je něčím zaměstnat. A protože jsem chytré dítě, odvážně jsem se ponořila do svého nepořádku a vyhrabala jsem inteligentí plastelínu. Sice byla po letech nepoužívání trochu ztuhlá, ale nakonec jsem ji za pomoci tužky z plechovky vyrýpala. Svůj účel splnila dokonale. Nejenže jsem si při učení přestala sahat na obličej, ale plastelína mě nakonec zaujala natolik, že jsem toho učení nechala úplně...

Šeříková plastelína a sešit matematiky. Konkrétně se jedné o nekonečné geometrické řady. Pro dlouhé podzimní večery jsou jako stvořené.

Co plánuju do budoucna? Jelikož jsem byla jakousi náhodou nominována na Versatile blogger award, připravuji si patřičný článek, na což ovšem potřebuju poněkud klidnější prostředí, takže vzniká pomalu. Také plánuju rozšířit spektrum svých článků, ne všechny by v budoucnu měly být takové "deníčkové".

Takže, to je prozatím vše. Chce se mi spát. Pac a pusu...