Akné aktuality: Bez antibiotik

Vítám své milé čtenářky u dalšího článku. Bohužel se už začíná projevovat naprostý nedostatek času, což mě pochopitelně rozčiluje, ale bohužel se s tím v nejbližší době nedá nic dělat.

Nyní již vás ale nebudu napínat, čerstvá várka zpráv z našeho krajského města je tady.

Minulý týden přinesl docela zásadní změnu, protože jsem (jak byste podle nadpisu nečekali), přestala brát antibiotika. Opravdu raději nebudu počítat, po jak dlouhé době to je. Nyní už jsem týden a tři dny přesně bez antibiotik. Jak se cítím? Výtečně, pochopitelně. Na pleti se mi žádné zásadní změny neprojevily, ono je také na něco takového ještě příliš brzy.
Udála se další zásadní událost. Ona se po prakticky čtyřech měsících antibiotik nějaká ta očista hodí. A tak se v naší skříňce v kuchyni objevil starý známý v nové podobě. Ostropestřec. Tentokrát semena, která se musí nejdřív nadrtit a poté z nich připravit známý roztok barvy a chuti špinavé vody po nádobí. O ostropestřci (či jak se to skloňuje), je  známo, že se velmi dobře hodí k regeneraci jaterních buněk - jinými slovy, játrům bodne a tentokrát to bude v ještě účinnější formě. (K pytlíkovým čajíkům mám přece jenom lehkou nedůvěru - nikdy nevíte, co tam vlastně je.)

Teď jsem ale přece jen opatrnější. Určitě to nebudu kombinovat s něčím dalším a uvidíme, jak se to bude mým jatýrkům a zbytku těla zamlouvat. Doufám, že nenastane nějaká příšerná čisticí reakce.

Narychlo vyfocené půvabné kuchyňské zátiší s ostropestřcem

Minule jsem do boje zapojila dvě patladla, jak si jistě vzpomínáte. Rozex, přiznávám se, užívám jen sporadicky, když si vzpomenu a nepřijde mi, že by něco dělal. Eclaran je už trochu zajímavější a já mám plán v některém z méně nabitých dnů podrobněji rozebrat jeho účinky a srovnat se zajímavým konkurentem - tea tree olejem. Oba totiž mají něco společného, možná styl, jakým se po něm ztrácejí pupínky. K Eclaranu vám můžu říct jen tolik, že se to s ním vážně nesmí přehánět a přes noc ho na obličeji mít nemůžu, pokud se tedy ráno nechci vzbudit s vysušenými červenými fleky. Na potřebných místech si tedy Eclaran pobude jen hodinku či dvě po odlíčení a pak to smývám. Tento systém mi vyhovuje daleko více.

Užití tea tree olejíčku jsem také poněkud vytunila. V lahvičce s rozprašovačem jsem smíchal vodu s několika kapkami olejíčku (cca 5 na 100 ml). Je to takové skvělé antiseptické osvěžení po odlíčení nebo klidně i během dne, pokud zrovna nejsem namalovaná.

Tradiční část Aktualit následuje:

 

29. 10. 2013 a 14. 11. 2013

 

 1. 12. 2013 a 17. 12. 2013

 

4. 1. 2014 a 12. 1. 2014

 

25. 1. a 31. 1. 2014 

 

 9. 2. a 1. 3. 2014

Rozdíly již pochopitelně přestávají být tak markantní a při zkreslení světlem jsou i hůře postřehnutelné, popřípadě zkreslené, přesto flíčky pomaličku dál blednou. A ať si na to vezmou, kolik času chtějí. Však to už ostatně víte.

Co se ale reakce paní doktorky týče, byla dost nadšená. Dle ní Eclaran zabírá tak, jak má, pleť mám o poznání vyhlazenější. Tentokrát jsem neodešla s žádným receptem, pouze s doporučením na přípravek Acnevac. Tento doplněk stravy funguje jako takové očkování. V tabletách je dávka těch potvor bakterií způsobujících akné a když je budu hezky polykat, mé tělo by si vůči nim mělo vytvářet odolnost. Užívá se to deset dní, dvace dní pauze a takhle to vyjde na tři měsíce. Není to něco bezdpodmínečně nutného, jak paní doktorka řekla, nicméně s tím má dobré zkušenosti ve stavech podobných těm mým. Necháváme to tedy na mamce, která se tomu zdá celkem nakloněná.

Momentálně jsem vážně v docela stresovém období, hromada povinností a hlavně - rozčiluje mě neuvěřitelné množství lidí z řad vyučujících (což je horší, než veškerý maturitní stres sám o sobě). Přesto se to snažím jakž takž kočírovat a zbytečně se nevytáčet a občas si odpočinout. Úplně neuvěřitelně si proto teď psaní článku užívám. Taky těžce nesu, když mi v týdnu nezbyde čas na cvičení, což je teď bohužel pořád častěji. Bez těch dvaceti minutek pohybu prostě ten den není úplný a já se cítím docela nesvá.

Abych tedy své dojmy nějak uceleně shrnula, jsem pyšná na to, jak daleko jsem se už na své cestě dostala, i když je to ještě pořád pěkná dálka do cíle. Hop určitě neřvu, neb jsem ještě nepřeskočila. Nicméně trochu toho nadšení mi určitě přejete.

Tohle je tedy patrně vše, co jsem vám dnes chtěla sdělit...

A co mi zase povíte vy? :)