Chůze po hraniční čáře

To je to, co už nějakých těch pár měsíců předvádím. Pěkně si balancuji a vykračuji si uzounkou pěšinkou do neznáma. A co že to spolu vlastně hraničí? Farmaceutický průmysl a alternativní léčba, chemie a příroda. Jsou to dva odlišné názory, které jdou svým založením proti sobě. Pro který se rozhodnout? Existuje vlastně ta jediná správná cesta? Nemám potřebu to nějak radikalizovat. Nechci odsuzovat, nechci zveličovat. A orientovat se v tom je příliš složité a je pořád dost věcí, které neznám.

Dalo by se tedy říci, že v této oblasti tíhnu k jakémusi eklekticismu. Věřím, že se mezi těmito dvěma přístupy dá docela hezky přežívat. Na oné nezávazné hraniční čáře. Necítím se kvůli tomu jako nějaký zločinec či zrádce. Koneknců se říká zlatá střední cesta, ne?

A co se tedy rozkládá napravo a nalevo od té mojí hraniční pěšinky?

V zásadě se setkáváme s dvěmi protichůdnými tvrzeními.

Hlavně přirozeně

Očisťme si tělo detoxikačními kúrami, nezanášejme si jej chemikáliemi. Všechno jde udělat přírodní cestou, méně je více.Soustřeďme se na vnitřní příčiny nemocí a snažme se je odstranit.

vs.

Dojděte si na kožní

S tímto problémem už nic nezmůžete. Dojděte si za odborníkem, který vám předepíše vhodné léky.

A co teď? Jde vůbec něco takového zkombinovat? Jsem si poměrně jistá, že ano, ačkoliv o důslednosti byste se mohli se mnou přít.

Alternativně

Ona ta přírodní cesta zní daleko lákavěji. A do velké míry se s ní i ztotožňuji. Zkrouhla jsem příjmy výrobcům nejrůznější pečující kosmetiky, jak již jste se mohli dočíst pár článků nazad. Opatrně to opět zkouším s jednou bylinkou, o které vím, že prostě fungovat bude. A pak je tu psychika, což u sebe považuji za jeden z nejdůsledněji dodržovaných bodů. Myšlení jsem se opravdu snažila vylepšit nejvýrazněji, o řadě mých pomůcek jste si koneckonců mohli přečíst i v pěti dílech Psychologických berliček. Jak se naučit nahlížet na sebe sama, to vám žádné tabletky neřeknou, i kdybyste je polykali pětkrát denně.

Semínka z této kytičku si tluču na čajík

Alternativní přístup ovšem zahrnuje i druhou položku, a to je výživa. A tady asi nikdy žádného vpravdě holistického přístupu nedosáhnu. Nedokážu si představit, že bych z jídelníčku vyškrtla cukry a mléčné výrobky a tak dále. Není to lenost a neochota. Jídlo mám prostě ráda a věřím, že se svému tělu nejlépe odvděčím tím, když mu budu dávat stravu vyváženou a s ničím to nebudu přehánět. Mám to ulehčené v tom, že nejsem na sladké, čokoláda mi může ležet na očích dva týdny a ani to se mnou nehne. Colu by mě nikdo dobrovolně pít nepřinutil. No a myslím, že se všemi cukříky, co do sebe dostanu mimo takové ty vyloženě sladké potraviny a pochutiny, se dokážu bez problémů vypořádat. Drtivou většinu ovoce a zeleniny mám ráda a nikdo mě do ní nemusí nutit.

S mléčnými výrobky je to ovšem jiná. Zkuste mi sebrat můj kus sýra a uvidíte, co se bude dít. Na to jsem prostě ujetá a nedělá mi problém překlopit do sebe hrnek mléka na ex, ačkoliv to teda běžně nedělám, aby zase nedošlo k nějaké mýlce. A nemyslím si, že bych si tím nějak ubližovala. Některé striktnější zdroje vám budou tvrdit, že nejlépe uděláte, když mléčné výrobky úplně odstraníte, jiné vám řeknou, že sýry a jogurt jsou pro vás jen a jen prospěšné.

Nejezte mléčné výrobky? Skvělý vtip. A teď mi vraťte můj hermelínek a putýnku, ať mám do čeho podojit kravku...

 Navíc, a to je důležité, vždycky se musíte rozhodnout podle sebe. No a já na sobě vidím, že mléčné výrobky na mé akné žádný vliv nemají. Daleko víc než vyškrtávání některých potravin z jídelníčku je pro mě důležitá strava aspoň v mezích možností pravidelná, nepříjadat se a neužírat mezi jídly, což je u mě asi ten největší problém.

Léky

O tom, že vám léky zázračně nevyléčí všechny vaše potíže, netřeba sáhodlouze diskutovat. Farmaceutický průmysl není všemocný a na některé neduhy vám nikdy žádný lék pořádně nezabere a to vůbec nemluvím o některých vedlejších účincích. Dalším faktem je, že i některé praktiky výrobců mohou být pochybné.

Na druhou stranu, medicínu lze zatracovat stěží. Její úloha je něco naprosto nezbytného a zásluhy jí odepřít nelze. Alespoň dle mého názoru. Pokud se na lécích nestanu závislou, věřím, že mi mohou pomoci. Nejsem zase natolik přírodní žena, abych ve všem spatřovala jen jedy. Kde bych byla bez antibiotik je otázka, na niž raději nechci znát odpověď. Při veškeré úctě k přírodní léčbě nevím, jak by se mi podařilo přerušit onen hnisavý proces a jak by potom asi vypadaly následky v mém obličeji. Možná že by to šlo. Kdo ví. Ale já takhle založená prostě nejsem a ani nikdy nebudu.

Léky? Jak které...

 Na tabletky, mastičky atd. se nespoléhám jako na všelék. Však také můžete vidět, jak se je snažím vyvažovat i přírodními postupy, ať už je to tea tree olejíček či ostropestřec, kterým si dávám do pořádku játra po antibiotické léčbě.

 Co k tomu říci na závěr?

Nemyslím si, že to ze mě dělá nějakého strašlivého člověka, který se něčemu zpronevěřoval. Uznávám veškeré zásluhy medicíny, ale nezapomínám ani na další oblasti, na které už je naopak lékařství krátké. Domnívám se, že se takhle nakonec dá docela kvalitně žít.

Co říkáte na moji volbu vy? Jaké jsou vaše zásady?