Jak důležité je míti dobrého lékaře

Zdravím vás všechny u dalšího článku. (Konečně). Dostávám se do období, kdy je potřeba už trochu zabrat a v tomto týdnu jarních prázdnin (mých posledních), se budu snažit dohnat spoustu věcí. Navíc jsem ještě začala doučovat angličtinu a jako pedagog jsem velmi svědomitá, včetně příprav. Protože jste velmi inteligentní a chápaví, jistě pochopíte a prominete mi, že tyto záležitosti odsouvají blog z prvního místa. Neznamená to, že by zde bylo dva měsíce pusto, naopak, přispívat chci určitě. Nicméně asi nemůžete očekávat nějaké pravidelné články po zhruba třech dnech, jako jsem to dělala doposud. Vždycky, když budu mít nějakou chvilku volnou, pro vás s radostí něco přichystám a publikuji.

Od organizačních záležitostí bych se teď ráda dostala k samotnému tématu, kterého jsem se už mnohokrát nepřímo dotkla v ostatních článcích. Najít toho správného lékaře, v mém případě budu mluvit o kožním, je důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Jedná se jak o způsobo léčby (každý má své postupy, kterým dává přednost) a především o osobní přístup k pacientovi, což je to nejdůležitjěší, třikrát podtrženo, vykřiční, vykřičník, vykřičník.

O tomto tématu již před časem natočila video Cassandra Bankson, říká v něm zásadní věci, se kterými nemůžu jinak, než souhlasit. Ostatně si to můžete sami poslechnout.

Zjistila jsem, že v některých věcech se v podstatě s Cassandrou můžu ztotožnit. Ráda bych proto nějakým způsobem shrnula své vlastní zkušenosti, třeba i za přispění tohoto videa.

To, jaký je rozdíl mezi dobrým a špatným lékařem jsem, podobně jako Cassandra odhalila, až když jsem ke své paní doktorce přišla. Podstané je to v následujích bodech a zodpovědně vám můžu říct, že když někoho takového najdete, je to skutečně štěstí a věc, která přece jen není tak běžná a samozřejmá.

Pochopitelně se článek neobejde bez poněkud subjektivního zabarvení, jsem si jistá, že má předchozí doktorka vyhovuje jiným lidem s jinými problémy a jinými nároky a požadavky. Můj problém je naopak zase něco tak zásadního, cosi křehkého, co se může zlomit a člověka úplně zničit. Proto je v tomto případě přístup tak důležitý. Něco jiného bude od svého lékaře chtít člověk s bradavičkou na palci, něco jiného já s obličejem pokrytým akné. Takže pokud by se vám zdálo, že tu na někoho kydám špínu, věřte, že jde o jednu konkrétní zkušenost a nikoho nechci zatracovat.

Jak tedy vypadá moje ideální kožní doktorka?

Zajímá se o mně
Ta míra zájmu, které se mi dostalo, mě překvapila. Jistě, paní doktorka mě znala už jako pětileté děcko a dost dlouho jsem k ní chodila, než jsme to potom z důvodu změny místa, kde ordinuje, ukončili. Dnes už vím, že se vyplatí si tam zajet.

Můžu zcela čestně prohlásit, že paní doktorka zájem na mém případu má. Velmi zodpovědně vybírá, jaké léky nasadí, vždycky se snaží najít to nejlepší řešení, její věta "Co pro vás ještě můžu udělat?" mluví za vše. Vždy se snaží pomoci na úplné maximum.

Nejedná se jí o peníze
Jedna věc je, že u ní neplatím poplatek. Neptejte se mě proč, prostě má asi naši rodinu v oblibě. Rozhodně tedy nepatří k typu doktorek, které ordinují v kostýmku a lodičkách, ode dveří stanoví diagnózu a tou nejdůležitější věcí je zaplatit.

Napsala mi v lékárně namíchaný tetracyklin. Doplatek se rovná nule. O "spolupráci" s farmaceutickými firmami nemůže být ani řeč. Moje mamka jako zdravotní laborantka ví, jaké žádanky moje ex-kožní posílá do jejich laboratoře. Předběžné testy před léčbou isotretinoinem pozná. A chodí jich hodně. Isotretinoin je jedno řešení. Mělo by to být to krajní. I z jiných zdrojů vím, že tato doktorka jej předepisuje prakticky každému, kdo za ní s akné přijde. Třeba vážně věří v jeho účinky. Třeba má smlouvy. Nevidím do toho, nebudu kritizovat.

Naslouchá mi
Když jsem přišla poprvé za svou ex-kožní, měla jsem to své klasické lehké až střední akné. Nicméně jsem jí zcela jasně řekla, že mám sklon k tvorbě podkožáků. Dobře, dobře, napsala mi Belakné gel, přijďte se ukázat tehdy a tehdy. Přišla jsem se ukázat tehdy a tehdy, řekla jsem jí, že se mi nezdá, že to má nějaký účinek. Řekla mi, že bude léto a že se to spraví.

Když jsem po létě přišla s hrůzou na obličeji v plném rozpuku, zeptala se mě, co to vlastně užívám, tak jsem jí to řekla. Povytáhla obočí a  její odpověď zněla: "No ale to Belakné máte na nic, to vám na ty hluboké nezabere!"

WHAT THE FUCK?!

Moje paní doktorka mě poslouchá. Probere se mnou, jak co funguje, řekně mi, co je podle ní tím nejlepším řešením, vysvětlí mi, proč vybrala tyhle léky, co může plynout z takové kombinace. Když se jí na něco zeptám, odpoví mi. Jako když jsem se jí například zeptala na to, jestli se akné může po vysazení antibiotik zhoršit. Vezme v potaz mé vlastní návrhy, třeba jako ten se štítnou žlázou. Řekla mi sice, že se jí to nezdá pravděpodobné (a pravda to nebyla), ale že není problém takový a takový test udělat. Komunikuje se mnou a já prostě mám pocit, že ví, co dělá.

Nezastrašuje mě
Přístup mé staré kožní byl divný. Pokaždé, pokaždé co jsem vešla do ordinace jsem dostala uvítání typu: "Vy máte tak hrozně mastnou pleť!"
To jsem tedy vážně chtěla slyšet.

Ovšem to by mi tak hodně nevadilo jako to, co předvedla při naší poslední schůzce.
Podívala se na můj obličej s takovým nevěřícným výrazem:

"Co to je?! No tedy popravdě řečeno, jsem z toho dost zaražená a zklamaná. Co vám mám na tohle říct? Tohle  opravdu nechápu!"

V té chvíli se to něco ve mě totálně zlomilo. Celou tu dobu jsem v sobě udržovala naději, že je to něco, co není tak strašné, že mi pomůže, že mě uklidní. Co z její odpovědi vyznělo? Je to tak strašné. A je zklamaná z toho, jak se mi to mohlo na obličeji objevit. Pokud okamžitě nenasadíme léčbu, budu takhle strašně vypadat napořád.

Tenkrát mi to nedošlo, že takhle by asi lékař jednat neměl. A doma jsem se z toho poprvé zhroutila. Vlastně jsem už skoro brečela mamce do telefonu hned potom, co jsem odtamtud vypadla.

Myslím, že kdyby se mi tenkrát nedostalo téhle reakce, mohla jsem si ušetřit dominový efekt a spoustu dalších problémů.

Přístup mé staronové paní doktorky byl od začátku pozitivní. Nezhrozila se ze mě, jen mi řekla, že jsem mohla přijít už dřív a nemusela jsem se trápit. Nepodala mi to, jako že trpím tím největším svinstvem na světě. Předložila mi návrhy, řekla mi, co si o isotretinoinu myslí ona (není špatný, použily bychom ho v případě, že by se antibiotika neosvědčila).

Cassandra mluví o tom, že jí byl právě tetracyklin vnucen, i když se snažila vysvětlit, že u ní nefunguje, že už ho měla, že to nemá efekt. U mě efekt má a paní doktorka neskrývá, že z toho má vážně radost i z toho, že mám radost já. V takové pozitivní atmosféře se hned lépe pracuje. Probraly jsme to, jak se ohledně toho cítím, pokaždé mi hlásí, co je lepší a na čem zapracujeme.

Ona je prostě takový ten typ soucitného lékaře, člověk, který by se pro ostatní rozdal a své povolání bere zodpovědně.

Tohle by tedy bylo moje shrnutí. Je to zase něco, co se dá aplikovat na jakéhokoliv jiného lékaře. Souhlasíte? Jaké jsou vaše zkušenosti?