Zpět z Olomouce

 Přicházím s rychlou páteční rekapitulací.

Na vědomost se dává, že jsem se nejen z dne otevřených dveří vrátila, ale dokonce jsem se ani neztratila. Skoro. Bloudění po chodbách pedagogické fakulty a hledání posluchárny se nepočítá. Byla pekelně dobře ukrytá. Výsledek byl takový, že jsem se dozvěděla více o logopedii, kterou bych tam chtěla studovat - určitě to zkusím. Už ani nemám takový strach z ústní části přijímací zkoušky. Celkově mě to docela přesvědčilo. Lidem, kteří se na organizaci dne otevřených dveří podíleli se musí, aspoň podle mých zážitků, nechat, že byli vážně moc milí, přátelští a ochotní a neměla jsem pocit, že jsem vlezla do světa, o kterém nic nevím a tudíž na mě všichni budou hledět svrchu.

Už mám domluvenou schůzku s paní logopedkou, ke které jsem jako malá užvaněná Markétka chodila. Poslechne si, jestliže vážně mluvím tak pěkně, jak si to myslím (hehe...) a doporučí mi nějakou literaturu jako přípravu k onomu přijímacímu pohovoru.

Co jsem ale dnes našla bez problémů, byl Rossmann (pochopitelně jsem tam šla, abych se podívala na sloup Nejsvětější Trojice, vůbec jsem tam nešla kvůli té drogerii, vůbec jsem si ji předtím nenašla na mapách, né)...

Kromě koupě pár potřebných kousků jsem byla neodolatelně přitažena k oné třicetikorunové výprodeji Essence... Mají ho snad všichni. Tak já už taky. Gelový tint. Vybrala jsem odstín 02, Deep Red. A poctivě testuji výdrž, jinak odlíčená.

Estetický dojem (kromě nemožných barev 2 mpx foťáku) kazí ten flíček, co mám u pravého koutku. Ne, že bych se neuměla trefit aplikátorem. To jsou jen pozůstatky nějakého oparu (to je beztak ten stres). Pouze vyvracím vaše případné dohady.

Mamka si ho hned musela taky vyzkoušet. Vážně nehodlám pátrat, co do takového tintu vlastně dávají. Vůbec to nechci vědět, raději.

Žiju momentálně více ve stresu, tak jsem to pojala jako odpočinkový výlet. Pokud se tedy dají za odpočinek považovat jízdy vlakem vyplněné učením filosofie. Tedy byl to relativně odpočinkový den. Nemusela jsem sedět v lavici, mohla jsem si sama zorganizovat čas. Olomouc se mi moc líbí, stihla jsem se pořádně projít a působí na mě sympaticky. Moje původem olomoucká kamarádka Zuzanka (ano, jmenuje se stejně jako ta dobrá duše, co mi nabídla pomoc s orientací, tímto zdravím, nakonec jsem to zvládla sama samotinká, přesto děkuji), by mi neodpustila, kdybych se nezašla podívat na orloj, a tak jsem se dívala a dívala... Sloup Nejsvětější trojice jsem obešla ze všech stran. Kdysi jsme tam byli se školou na výletě, takže něco jsem si matně pamatovala.

Také jsem poprvé jela RegioJetem. Když jsem naposledy jela vlakem delší vzdálenost, ještě nejezdily... Rozumějte dobře, zbožňuju vlaky. Mám je spojené s dětstvím, s brzkým ranním vstáváním a cestami na dovolenou bez auta. Proto jsem se těšila jako malé děcko. Bohužel jsem zjistila, že mi něco na jízdě takovým "lepším" vlakem, pravděpodobně klimatizace, nedělá ani trochu dobře. Hodně mě z toho bolela hlava, takže jsem vlastně ani nebyla schopná pořádně se učit. Ještě že jsem se mohla svlažovat tou jejich vodou, co rozdávají.

Proč vám to všechno říkám? Abych mohla zakecat skutečnost, že článek píšu proto, abych se pochlubila červeným tintem. Protože tohle patří do mé nové snahy - snažit se na každém dnu užít co nejvíc hezkých věcí, mít se dobře, dělat si radost. A věřte, že i přes ten bolehlav mi to po týdnu stresujících písemek a zkoušení udělalo moc dobře a hned mám zase větší chuť vstřebávat vědomosti a tvořit a vyvíjet aktivitu. A takový výpadek ze stereotypu není občas vůbec špatný.

Kdy jste si naposledy užili něco trochu jiného? Nebo si umíte udělat hezkým každý den?