neděle 26. října 2014

Kterak jsem zase jednou udělala dojem

Jste připraveni ztratit o mně iluze?
PS: Mami, nečti to.
PPS: Raději to nečtěte nikdo.


Víte, děti, není to jednoduché. Správně vyvážit studium, práci, společenské vyžití, jídlo, spánek a čumění se na Hradeckou. Tenhle chumel více a méně příjemných povinností někdy může vytvářet zajímavé zamotance.

Takže pěkně popořádku. Jsem regulérním zaměstnancem pardubického Einsteinu (však si rozumíme), prodavač specialista jest pozice má, čekám potlesk.

Vyřizování ohledně této záležitosti bylo poměrně nervy drásající - nesnáším jakékoliv papírování, ale také nejasnosti, v důsledku čehož jsem byla nucena ztrapnit se na czech pointu a dvakrát za den absolvovat dvacetiminutovou cestu mhd až na mé pracoviště, abych si promluvila z očí do očí s kýmkoliv, kdo přede mnou nezdrhne.

Po tomto vydařeném výletování v tom nejnemožnějším počasíčku (třikrát obrácený deštník, hurá), mi bylo řečeno, že se k podpisu smlouvy a hlavně - na svou první směnu, mám dostavit v pátek na osmou hodinu ranní.

Už když jsem na to kývla, protože se jaksi nedalo odmítnout, věděla jsem, že tahle věc bude mít drobný háček. Kecám. Pořádný hák.

Tak se pohodlně usaďte, pohádka začíná.

K nám ochranářům se zrovna žádné masy lidí nehrnou. První ročník oboru tvoří zhruba třicítka lidí. Přesto se nám ale pořád nedařilo lépe se seznámit, za účelem čehož se pár iniciativních jedinců (mezi které hrdě počítám svou maličkost) rozhodlo naplánovat akci, na které bychom se konečně lépe poznali.

O několik desítek komentářů na facebookové skupině padlo konečné datum. Čtvrtek. Už vidíte, kde se ten problém rýsuje?

Tak, tak.

Protože mě ale poslední dobou to seznamování vážně chytlo, nemohla jsem si něco takového nechat ujít. Kromě toho, na čtvrtku jsme se dohodli dříve, než jsem vůbec věděla, že do práce se mi podaří nastoupit ještě v tom samém týdnu. A tak jsem dala slovo, že teda určitě přijdu.

Jenže to vám povím, mi spolužáci jsou noční můra všech organizátorů. K účasti se zavázalo pět z nich. No a co se dělo dále?

(Zdroj)
  • Je po přednášce. Valím si to po schodech dolů, když tu mi napřažené ruce zahradí cestu.
    Jakože tu se mám zastavit.
    Dozvím se, že to vážně není normální, aby se na to všichni vykašlali. Ujišťuji své spolužáky spolužáky v skromném počtu čtyř kousků v hloučku na schodišti, že já v úmyslu emigrovat nemám a že mě to teda taky pěkně rozčiluje.
    "Když někomu slíbím, že jdu chlastat, tak taky vážně jdu," prohlásím s ohnivým zanícením.
    "Tak my ideme chľastať?" je mi odpovědí potutelný úsměv Slováka (většina mých čtenářů, byť jen s minimem alkoholních zkušeností, si dokáže představit, jak zásadní roli tahle národnost hraje).
    V této chvíli je už osud zpečetěn.

  • Rozhodně oznámím, že já mám hlad a jdu do menzy (rozumějte, to znamená, že máte vážně hlad).
    No a tak se stane, že si vedu své čtyři chlapce až do našeho stravovacího zařízení.
    Dva se po cestě odloupnou, dva zůstanou.
    V té chvíli ještě netuším, že ke stolu tím pádem zasedlo to nejtvrdší tříčlenné ochranářské jádro.
    Pozřeme své chutné pokrmy.

  • Mrsknu sešity na pokoj a běžím dolů za dobrodružstvím. Má věrná četa se opět rozroste na původní počet a já s hrůzou zjistím, že jako jediná vím, kudy přesně se do vybrané hospody leze.
    Opět kráčím obklopena svými bitches, ale hezky vepředu. Uvědomuji si, že právě teď vedu do hospody čtyři chlapy. S většinou z nich jsem si nikdy předtím ani neřekla ahoj. A najednou jsem velký šéf.
    Zírají na mě. Vyznám se. Mě se budou držet.

  • Dvě piva.
    Můj nový slovenský kamarád mi vysvětluje, že Češi jsou hrozné, hulvátské, negalantní hovada a že pak zírám, jen když mi on podrží dveře. Ochotně s ním souhlasím, že má naprostou pravdu a přijímám další komplimenty.
    Fascinován mou osobou se vyptává, z jakého že to přesně úžasného kraje jsem a jestli jsou tam všechny holky jako já.

  • Tři piva.
    Dřívější zrádci opět emigrují na přednášku či za prací.
    Mám slíbené halušky.
    Už si umím přiťuknout se správným pohledem do očí.

  • Čtyři piva.
    Mí dva nejskvělejší kamarádi mi pomáhají řešit mou vztahovou krizi. Myslím si, že je to od nich hrozně milé.
    Nenachytám se v Slovákově opileckém testu, což znamená, že nie som opitá.
    Nahlas uvažuji nad tím, že pokladničení stejně nesnáším a chci se nechat vyhodit.

  • Rychlá zastávka u Slováka na na tom nejúžasnějším dvoupodložním bytě s terasou s perfektním výhledem na Pardubice. Přibereme jeho přítelkyni a zapadneme do kultivovaného prostředí sport baru přes ulici.

  • Prostě čtyři piva +
    Hraju poprvé v životě šipky a porazím Slováka.
    Hraju biliár a nejde mi to, protože kibicové mě nutí držet tágo úplně jinak, než jsem zvyklá a vyhovuje mi to. No a přiznejme si, muška už taky není nejpevnější.
    Skvěle se bavíme, ale protože se připozdívá, máme hlad a potetovaný barman nám oznámí, že kuchyni tady v tomhle podniku ještě vážně nenašel, zvedáme kotvy.

    Foto by Slovák na můj uzmutý mobil
  • Plujeme po rozbombardované třídě Míru. Protože vyhrožuju, že asi spadnu, Slovák si vede pod jednou paží svou přítelkyni, pod druhou mě, a směje se osamocenému kolegovi, že ostrouhal. Na žrádýlko se stavíme do jistého nejmenovaného okýnka. No a potom už zase zpátky na byt.

  • Slovák měl borovičku.
Dobrá, děti, tady to už raději utnu, ať nepohoršuju (jako bys to teď ještě mohla, Markéto, zachránit). Faktem je, že jsem se v doprovodu velmi ochotného kolegy dostala zpět na koleje, kde jsem žuchla jak mrtvola do postele s vědomím, že nejpozději ve čtvrt na sedm musím vstát, abych všechno stihla.

  • Vzbudím se ve čtvrt na pět, sahám po lahvi s vodou a piju jako o život. Marně se převaluji v posteli a zkouším usnout. Aspoň to ale vyřeší mé problémy se šokem z vyhrávajícího budíku.

  • Vstanu v šest hodin a zpočátku nejsem schopná udělat ani jeden krok rovně. Rozhodně se však vydám do umývárny, skoro se utopím v umyvadle a ve slušném čase se zvládnu obléknout a vyčistit si zuby.
    S jídlem raději riskovat nehodlám, popíjím ze svého kýble silný černý čaj a třesoucí se rukou za pomoci kosmetiky rekonstruuji obličej.

  • Čerstvý raní vzduch na tváři je poměrně blahodárný. Ačkoliv se po cestě trolejbusem cítím trochu praštěně, nic horšího mi není. Vyrovnaně se do své nové práce blížím s tím, že mě maximálně můžou vyhodit. To je super, ne?

  • Dostavím se na místo určení, předešlou noc cítím v hlavě jen lehce. Nevím, jestli jsem vám to již říkala, ale jsem vážně tvrdá žena. Ten den mi však bylo souzeno překonat sebe samu.
    Očividně jsem v natolik schopném stavu, že se prokoušu všemi podpisy smlouvy.
    A víte co? Necítím se ani trochu blbě nebo provinile.

  • Jsem odvedena na kasu... a čeká mne triumf staletí. Jako by ta dvouměsíční mezera neexistovala, v hlavě mi vyskakuje zcela jasně celý systém práce s pokladnou a dokonce si začnu vybavovat i známější kódy ovoce, zeleniny a pečiva.
    Konsternovaná pokladní, co mě má zaučovat, po čtvrthodině odkráčí.

  • Dobrý den, děkujeme, na shledanou.
    Zářím jako sluníčko,  v bublině pozitivní nálady.
    Toho, jak občas ztěžka polknu a můj úsměv je trochu křečovitější, si zákazníci nemají šanci všimnout.
    Práce mi jde pěkně od ruky, čtečka čárových kódů je úžasná, protože opravdu čte a rychlé, po sobě jdoucí pípání je vážně efektní.
    Mezi zaměstnanci je spousta studentů a dva z nich jsou Ostraváci.

  • Celé dopoledne poctivě jedu. Je pravda, že mi už trochu začíná být špatně z hladu a taky bych se něčeho napila (vody, samozřejmě!).
    Ovšem není to nic, co by se nedalo přežít.
    Koutkem oka registruji hlouček pokladních, které se občas podívají mým směrem.

  • Tadá, konec.
    Manko třináct korun, což je neuvěřitelné.
    Účetní je momentálně nejvýše postavenou osobou na obchodě, neb manažerka užívá dovolené, a tak je to ona, kdo mi říká, jak mě chválili.
    Jsem prostě šikovná.
    Usmívám se, přikyvuji.
    Mám co dělat, abych se nerozbrečela smíchy nad tou ironií.
    Jo, kdybys věděla, říkám své nadřízené v duchu. A jsem ráda, že to neví.
U nás ve Frýdlantu jsem bývala ten nejslabší článek i za střízliva.

Jsem na sebe vážně ohromně hrdá. Zatímco z mých kolegů byly zcela zajisté mrtvoly, já jsem svůj první den v práci nejen přežila, ale ještě jsem i hvězda podniku.

Prosím, že se ještě se mnou budete bavit...?

Mé kvality se prostě nezapřou, i kdybych je zabíjela hektolitry alkoholu.

Nicméně, propříště budu ráda, když nasávání a práci přece jen rozdělím delším časovým úsekem. Protože tentokrát to prošlo, že jo.

Tohle by bylo v hrubých obrysech všechno. Takže prosím vás pěkně... pssst!

Teď je řada na vás. Jste pobouřeni, nebo ohromeni? Myslíte si, že jsem zlá holka nebo mě i přes tohle dál chováte v úctě? Pili jste někdy se Slováky? Šli byste se svým nákupem ke mně? Máte nějaké podobně pochybné historky, se kterými je lepší se nechlubit? Tady můžete. Jste v bezpečí. Já vás soudit nebudu.

10 komentářů:

  1. Ha, se Slováky se nepije! Teda já jsem to zkoušela jen jednou, a nedopadlo to v můj prospěch :D Máš můj obdiv za stíhání školy a práce ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že Slovák byl mrtvější, než já ;)
      Jinak ještě neobdivuj předčasně, to se uvidí až o zkouškovém :D

      Vymazat
  2. No doufám, že se stydíš! :DD Markéto! :D Ale samozřejmě máš můj respekt, že jsi po alkoholové noci se zvládla šichtu v obchodě a ještě jsi za hvězdu :D

    OdpovědětVymazat
  3. Holky ze severu Moravy vydrží víc, než Slováci.. to je jasné :o))
    Já jsem na tebe pyšná zlatíčko!! :o))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že můžu svůj rodný kraj tak hrdě reprezentovat :D

      Ááá, tohle je reakce, která potěší ;)

      Vymazat
  4. To jsem si krásně zavzpomínala na svá studentská léta. A neboj, bude hůř...Ale kdo nepije, nedostuduje, takže je to v pořádku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že je to v pořádku. Hned se cítím o hodně lépe :D

      Vymazat
  5. Pamatuju něco podobného. Měli jsme třídní sraz po x letech a jeden spolužák musel další den brzo ráno do práce. Snažil se držet partu, ale nakonec jsme to asi ve 2 ráno ukončili. Neměl jsem mu to srdce říct, že se dneska mění čas a bude spát o hodinu méně...

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...